středa 17. dubna 2013

Antitalent

Autor: Arvari
Žánr: slashová komedie
Přístupnost: Ne, nesouloží se tam. Málem dojde k vraždě, ale... jen málem.
Postavy: Jann Wilde, Sir Christus
Shrnutí: Christus není právě šikulka, když přijde na techniku. Bohužel pro Janna.
Počet slov: 551
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

"Jannie?" zavolal jsem opatrně, když jsem otevřel dveře bytu. To, že na mě v tu chvíli ještě neletěl nějaký kus nádobí, lampička nebo váza totiž mohlo znamenat jen dvě věci. Buď se už uklidnil, nebo se musel jít uklidnit ven. V každém případě jsem byl momentálně mimo ohrožení života.
Vklouzl jsem do bytu, sundal si bundu a zul boty. Když jsem vzhlédl, můj potřeštěný miláček stál ve dveřích své pracovny, ruce založené na prsou a v očích smrt. MOJI smrt, pro větší přesnost.
"Ahoj, lásko!" zaculil jsem se nepřirozeně.
"Nazdar, Jukko," zavrčel.
Polkl jsem.
"Aha. Chápu. Ty jsi ze stavu, kdy zuříš a házíš po mně věcma, přešel do toho stavu, kdy jsi ke mně ledově chladnej a já se bojím čehokoliv napít, jelikož jsi do toho mohl nasypat jed na krysy, co?"
"To by pro tebe momentálně byla až moc příjemná smrt."
"Janne, varuju tě! Tommi Liimatainen mi má během pár dní volat kvůli nějakýmu koncertu, co nám zařizuje! Když to nevezmu, vyhlásí pátrání! A krom toho, když v pondělí nepřijdu do práce-"
"Já se k tý vraždě milerád přiznám a odsedím si ji!" frkl a udělal krok směrem ke mně.
Podvědomě jsem ucouvnul, jen abych zády narazil na dveře.
"ŘÍKAL JSEM," zasupěl, "nesahej na můj počítač. Nepoužívej ho. Ani se na něj NEDÍVEJ. A co ty jsi udělal? Nejen, že ses PODÍVAL, ty jsi ten počítač i používal. Ale vážně nechápu, jak jsi ho dokázal odrovnat za PŮL HODINY! To by nedokázal ani ten největší počítačovej antitalent!"
"V tom případě jsem asi ještě horší, než jsi čekal," konstatoval jsem. Velmi neuváženě, vzhledem k tomu, že v příští chvíli Jannie popošel ke mně a zvedl ruce k mému krku.
"Moje práce na nový desce," zavrčel. "Všechno, co už bylo skoro hotový, všechno na harddisku počítače, kterej po tvý návštěvě nefunguje. Řekni, co je podle tebe adekvátní trest?"
"Trest?" kousl jsem se do rtu. "Teď myslíš trest jako-"
"Ne, Jukko."
"Zatraceně... A proč sis to rozdělaný album vlastně neuložil někam JINAM?!"
"Protože jsem nečekal, že přijede nějakej magor a celej počítač mi prakticky ZRUŠÍ!" zaječel.
"Víš, začínáš se docela opakovat. Tohle všechno už jsi říkal-"
"MIKKONENE!"
"A v tu chvíli mi došlo, že je čas zase vyklidit pole. A vážně jsem to zkusil udělat. Jenže Jann byl tak blízko, že jsem se nestihl ani ohnout pro boty, když mě popadl za pásek od kalhot a začal vléct do obýváku.
"Z-zlatíčko," vykoktal jsem nervózně, když mě skoro doslova hodil na gauč.
"Ty ani nevíš, jaký máš štěstí," zavrčel, "že Osku z toho počítače většinu mejch souborů zvládnul dostat. Ale stejně mi, zlatíčko, dlužíš novej počítač."
"Počkej," zamrkal jsem. "Takže ty ty písničky MÁŠ?"
"Ano, Jukkísku. Mám."
"To je... ale moc dobře."
"Zejména pro tebe," ušklíbl se. "Máš víc štěstí než rozumu, blbečku..."
"Promiň, Jannie. Já nechtěl..."
"Hele, nech si ten psí pohled. Furt se zlobím. Já měl ten počítač fakt rád!"
Sedl si vedle mě na gauč.
"A myslíš..." podíval jsem se na něj opatrně, "že už ti aspoň můžu dát pusu, aniž bych riskoval, že mi vzápětí ukousneš hlavu?"
Zasmál se. Pak natáhl krk a políbil mě sám.

Žádné komentáře:

Okomentovat