Jestli jste si mysleli, že se mu v týhle ff vyhnete, tak
nevyhnete. Aneb kterak Christus v baru potkal jednoho starého
kamaráda...
Byl večer před odjezdem na to zatracené turné. Seděl jsem ve svém oblíbeném zapadlém baru v Tampere, v tom, kde jsem se nedávno srazil s Mattim a Jonnem, a pomalu pil svůj pomerančový džus.
Vstával jsem kolem sedmé, ale bylo mi to fuk. Ještě se mi nechtělo jít spát. Bylo půl dvanácté.
Jet z Tampere znamenalo nutnost zabalit si hromadu věcí dlouho předem a dopravit celý kufr k Jackovi, aby mi ho mohl vzít na letiště. Ale co bych neudělal pro to, abych mohl ještě jedno odpoledne strávit s Camillou, než na takovou dobu přijdu o možnost ji vidět. Ano, budu kvůli tomu muset letět s Jonnem a strávit s ním ještě víc času, než nezbytně musím. A taky budu muset dvakrát projít odbavením, tady a v Helsinkách, když si půjdu pro ten kufr. Jak říkám, co bych neudělal.
K malému stolku, co jsem okupoval, se někdo posadil. Chtěl jsem se velmi protivně ohradit, ale pak mi došlo, kdo je ten člověk v černé košili, s červenou šálkou kolem krku a divokými vlasy.
"Jannie," usmál jsem se. "Tebe jsem dlouho neviděl."
"Jsi ve špatnym městě. Většinu času," pokrčil rameny.
"Myslel jsem, že tam jezdíš. Můžeme si někdy dát rande, jestli mě chceš vidět."
"Jezdím do Helsinek ZA PRACÍ, Sire Christusi, ne abych chodil po barech," zasmál se. "Ale teď jsi tady. Zázrak. Máš v tom džusu aspoň vodku?"
"Kéž by," ušklíbl jsem se. "Ale Anita by mi alkohol nikdy nenalila."
"Ach," zadíval se na svou skleničku. "Sakra."
"Gin s tonicem?" zakřenil jsem se. "Jen si to nech. Nemůžu všem kolem to potěšení brát jen proto, že JÁ chlastat nemůžu."
"Zlatíčko," zaculil se Jani. "Ale co tu vlastně děláš. Neodjíždíš zejtra na turné?"
"Mám DCERU, drahoušku," konstatoval jsem.
"Ach. No jasně," kousl se do rtu. "Já málem zapomněl. A proč tu sedíš sám? Nemáš snad v Tampere bratříčka?"
"Jistě, že mám," frkl jsem. "Ale obávám se, že ten teď není k dispozici. Dost možná je právě zaneprázdněn s jistým modrookým blonďákem, který na to turné bohužel odjíždí taky!"
"Sakra. Takže je to pravda?" kousl se do rtu. "Matti vážně... Vážně spí s Liimatainenem?"
"Jo," kývl jsem. "S Jonnem Liimatainenem, abychom byli přesní. Protože morookej blonďák jménem Liimatainen, to přece jen nabízí možností trochu víc."
"No... Fíha. Jak to neseš?"
"Jak bych měl? Je to za mnou."
"Dám krk na to, že ti to rve srdce."
"Možná," vzdychl jsem. "Ale Matti je spokojenej. Nebylo by fér snažit se mu to sebrat."
Jani smutně pokýval hlavou a upil ze svého drinku.
"Ale... Co ty víš. Třeba se to nějak vyřeší samo," pousmál se.
"A jak myslíš tohle?" zamrkal jsem.
"No, to je docela prostý," olízl si rty. "S klukem, se kterým jsem to v životě myslel nejvážnějc, jsem byl jedenáct měsíců. Myslel jsem, že máme pevnej vztah. Pak jsem jel s váma na to turné, na blbý tři tejdny, a když jsem se vrátil, můj miláček už šukal s někym jinym."
"To by Matti neudělal," pronesl jsem pevně.
"CHTĚL BYS, aby udělal," ušklíbl se. "Ale ne, neříkám, že ho podvede. Nebo že Jonne podvede Mattiho, ne. Jen říkám, že je možný, že během toho turné jeden z nich zjistí, že k tomu druhýmu necítí to, co myslel, že cítí. A že k sobě nepatří. Víš, co myslím, ne?"
"Jannie, můžu se tě na něco zeptat?" zamumlal jsem, když mi došlo, co je tak divného na jeho pohledu od chvíle, kdy jsem mu potvrdil, že Jonne a Matti spolu něco mají.
A jemu došlo, že mi to došlo.
"No CO?" pokrčil rameny. "V knížkách a filmech je to přece absolutně normální věc. Dva lidi, co na sebe nejvíc štěkají a nejvíc se nemůžou vystát, se do sebe nakonec zamilujou a skončí spolu. Ale tohle není knížka, ale realita, takže se samozřejmě zamiloval jen jeden."
"Jak dlouho?" zeptal jsem se.
"Něco kolem půl roku," řekl tiše. "A neříkej mu to. Prosím."
"Za co mě máš? Wildí..." zamračil jsem se. "Myslíš, že by to něčemu pomohlo, kdybych to Mattimu vykecal?"
"Ničemu," zavrtěl hlavou. "Ale stejně... Je to vtipný sedíme tady a smutníme, že ty dva, po kterejch toužíme, teď někde vesele šukaj..."
"Hele. Já po Jonnem netoužím!" ohradil jsem se.
"Jo. Říkej si to dál. To pomůže," kývl. "Mimochodem, slyšel jsem, že s váma na turné jede i sám velký Tommi Liimatainen."
"Mám se vůbec ptát, jak ses od našich citovejch problémů dostal k Tommimu Liimatainenovi?"
"Jonne," zakřenil se. "Ale proč jede Tommi? Myslel jsem, že Negative mají tourmanažerku."
"Mají," odsouhlasil jsem. "Ale zdá se, že Tommi chce mít situaci, co tu vznikla, pokud možno co nejvíc pod kontrolou."
"Aha. Chápu. Mít pod kontrolou tebe a Jonneho."
"Přesně. Nejspíš se bojí, že jeden z nás do konce turné toho druhýho zabije. Otázkou je, jestli tomu chce zabránit, nebo tam prostě jen BEJT, až bude potřeba zbavit se těla..."
Žádné komentáře:
Okomentovat