neděle 28. dubna 2013

Embracing Past 11/40

Jedno, ehm, maličko trapné ráno na letišti tak, jak ho viděl Jonne.


Nečekal jsem, že se mnou Matti půjde na letiště. Nebyli jsme spolu zdaleka tak dlouho, aby měl mít tu potřebu. Čekal jsem, že se ráno sbalí, dá mi pusu na tvář a odejde domů.
Když jsem na letišti viděl známou vysokou postavu, došlo mi, proč mě taky Matti chtěl doprovodit. Ale proč...
Ach, jistě. Cami.
Vzdychl jsem. Matti se na mě omluvně zadíval, načež se širokým úsměvem na tváři vykročil vpřed, aby mohl obejmout svého staršího bratříčka.
Měl pravdu, zatraceně. Jestli se já a Jukka nedokážeme srovnat natolik, abychom na sebe aspoň nereagovali přemrštěně, tenhle vztah nikam nepovede. Protože oni jsou na sebe fixovaní. Protože jejich bratrská láska je nekonečná. Protože by právě tak mohli být dvojčata. A to jsem věděl už tehdy, když jsem byl s Jukkou.
Ti dva právě živě debatovali o tom, jak asi Jukkovy kytary přežijí cestu letadlem, ačkoliv měly letět až z Helsinek.
Objali se, slíbili si, že si občas zavolají.
Pak mě Matti políbil na rozloučenou a odešel.
Až v tu chvíli mi došlo, že zatím tu jsme JEN já a Jukka. Proboha, jestli brzo nepřijde ještě někdo...
Jukkův nejistý pohled mě ubezpečil, že jeho city jsou podobné. Pokusil jsem se usmát.
"Vypadáš utahaně," konstatoval najednou Jukka. "Mám se ptát proč?"
Na pár vteřin se mi nedostávalo slov. Sakra. Tři roky spolu prakticky nemluvíme, a on mi pak řekne... tohle?!
Ale možná mi tím jen dával příležitost zase spolu normálně vycházet. Teď bylo jen na mně, jestli ji chytnu nebo nechám prostě odletět.
"Do půl druhý v noci jsem balil," řekl jsem tiše. "Ale ty taky nevypadáš právě odpočatě."
"Do dvou jsem seděl s Wildem v baru a žvanil," ušklíbl se.
"Ach. Chápu," pokýval jsem.
Tak on spal s...
"Žádnej sex," řekl, jako by mi snad četl myšlenky. Pravda, v minulosti jsem ten samý pocit míval většinu času. Jako bychom mysleli stejně, on a já...
"Ach. Škoda," odpověděl jsem, protože nic jiného mě nenapadlo. "I když na turné budeš určitě mít spoustu příležitostí kapku si užít..."
"Víš, že nemám rád groupies," ušklíbl se.
Kéž bych se tak mohl přestat cítit trapně.
Kéž bych tak mohl dostat z hlavy neodbytnou myšlenku na to, že takhle utahaně dřív vypadal kvůli MNĚ, a že za tím byl sex, a ne nějaké pitomé povídání na baru.
Nervózně jsem si olízl rty.
Zatraceně, tak už konečně někdo přijďte...

Žádné komentáře:

Okomentovat