Netrvalo to dlouho, a octli jsme se na letišti v Helsinkách. Členové mojí kapely byli probraní hrnkem kafe z letištní kavárny (ačkoliv v Anttiho případě to způsobilo jen další zvýšení jeho hyperaktivity), stejně jako já. A Tommi.
Jen Jukka se před chvílí vyřítil do letištní haly.
"Nebude muset Chrisu zase projít kontrolou?" zeptal se Lauri a zvedl svůj druhý šálek s kávou.
"To bude," kývl Tommi. "Ale to bylo v plánu. Tu letenku z Tampere do Helsinek si platil sám. Hype mu platí cestu až odsud. Letenka zvlášť. A co já vím, jde si taky pro kufr, co mu dovezl Jack. Neptej se, proč radši nejel rovnou odsud, protože to já-"
"Camilla," ušklíbl jsem se. "On má dceru, pamatujete?"
"Aha. Jasně," zaculil se Antti. "Tak to dává smysl. Hele... Nevíte někdo, jaký jsou členové tý jeho kapely? Někdo, s kým by se dalo dobře chlastat?"
"Nebudeš se s nima opíjet!" varoval jsem ho.
"Jonne, s tebou není vůbec žádná sranda!" protočil Antti panenky. "Víš, co se z tebe stává? Stává se z tebe TOMMI!"
"No dovol!" vytřeštil jsem oči.
"No DOVOL!" ohradil se Tommi, pohled upřený na mě. "Co je na mně tak špatnýho?!"
"Řekni, že nebudeš vypovídat bez právníka," zasmál se Janne.
"Hele!" vyhrkl Antti zrovna ve chvíli, kdy Tommi otvíral pusu, aby se ohradil. "Tamhle jde Chrissie!"
"Kde?" otočil jsem se.
Mířili k nám.
Jukkova ruka byla obtočená kolem pasu Jacka Leoparda, a ten se netvářil, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Spíš se široce křenil.
"Půjdeme se nechat představit?" nadhodil Nakki.
"Počkáme," frkl Lauri. "Oni už sem jdou. Kdo by se obtěžoval vstávat?"
Tommi se ušklíbl a zvedl se ze židle.
To už byla skupina skoro u nás.
"Ahoj, pánové," prohlásil Tommi. "Všechno v pořádku?"
"Za co nás máš?" protočil Jack panenky. "Jasně, v pohodě. Nejsme malí, proboha, nikdo z nás neletí poprvé!"
"Hele, neurážej se hned, Jakonene, nebo příště na žádný turné nepojedete!"
"Ale no tak, Tommi, nebuď zlej," zamrkal na něj sladce Jukka. "On to tak nemyslel, viď, Japínku... No, každopádně, kluci, pojďte sem, musím vás představit! Zlatíčka, tohle jsou Antti, Jay, Nakki a Larry. To, jak jim máte říkat, si dolaďte sami. Jo, a tohle, to je samozřejmě slavný Jonne Aaron. Ale toho všichni znáte, takže..."
Cítil jsem, jak se začínám červenat.
"Ahoj, pánové," zakřenil se Antti.
"No, a kluci, tohle je Anzi, zpěvák."
Vytáhlý blonďák zvedl ruku a usmál se.
"Mýho milovanýho Japíska všichni znáte..."
Jack protočil panenky, když ho Jukka poplácal po zadku.
"Nazdar, kluci," mrkl posléze na nás. Tedy... na ostatní Negative. O mě nezavadil pohledem.
"Tady, to je náš bubeník. Miikki."
Miikki, černovlasý muž s bradkou, se usmál a kývl hlavou. Zachytil jsem Anttiho pohled. A vzápětí pohled Miikkiho. Proboha, ne. Když Antti najde někoho sobě podobného...
"A tady..." přešel Jukka ke zcela nefinsky vypadajícímu hezounkovi. "To je Sohei. Není nádhernej? Je napůl Japonec a napůl Španěl, mimochodem. Mluvte na něj klidně finsky. Rozumí, ale odpovídá jen anglicky. I když ho můžete poprosit, aby to dal dokupy finsky, ale to pak chvíli trvá. Že, drahoušku?"
"Chris, you're an idiot," zakřenil se na něj ten kluk. Proboha, bylo to ještě pískle. Jestli Jukkovi ty jeho úsměvy žere...
Jukka ho pohladil po zádech.
Kousl jsem se do rtu.
Nebylo to správné. Neměl by si s ním takhle hrát. Neměl by...
"Fajn, už se znáte, takže se pohneme, ano?" nadhodil Tommi. "Ne, počkat, ptát se je blbej nápad. ODCHOD!"
Poslušně jsme se pozvedali a vykročili. A k mému obrovskému šoku se ke mně vzápětí přitočil... Sohei Murakami. A zářivě se na mě usmíval.
"You don't need to be jealous," řekl tiše. "It's just a game. You know, between me and him. We don't sleep with each other."
"I'm not jealous," odpověděl jsem zcela automaticky v angličtině.
"You wish you weren't," zaculil se a přidal do kroku, aby dohnal Jukku. Objali se kolem pasu.
Zatraceně, pískle jedno drzý.
Já přece NEŽÁRLIL!
Žádné komentáře:
Okomentovat