neděle 28. dubna 2013

Embracing Past 19/40

Ehm, bod jedna, omluvte zpoždění, jsem debil a zapomněla jsem nastavit kapitolu. to je tak, když mám na všechno dost času. XD Bod dva, no, máme tu takový kousek Jonneho vyprávění... Tak enjoy!


Když Jukka, tedy, Sir Christus, vyšel na pódium na prvním koncertě, řev fanynek byl neskutečný.
Podruhé ječely snad ještě víc, ale už tomu chybělo to překvapení.
První otázka, co jsme během každého rozhovoru dostali, se týkala toho, proč s námi hraje.
Jukka prý zase často odpovídal na otázku, jestli je to předzvěst jeho návratu.
Zajímavé, protože zrovna na to se mě nezeptal NIKDO.
Vážně, proč jeho ano a mě ne?
Děsil jsem je snad?
Ne, blbost.
Možná se prostě jen stydí.
Každopádně byla ta novinka všeobecně kladně přijata. Nevěděl jsem snad o jediné fanynce, které by se Christusova přítomnost na pódiu Negative nelíbila.
Moment Of Our Love.
Nevěřím, že jsem ho nechal, aby s námi hrál právě MOMENT.
Nejhorší na tom všem bylo, že jsem ty chvíle, kdy zase stál vedle mě, kdy jsem slyšel jeho kytaru, kdy jsem se mohl dívat na jeho zasněný úsměv, prakticky bezmezně miloval.
Prostě to bylo... SPRÁVNÉ.
Nemělo nás být pět. Mělo nás být ŠEST.
Nedošlo mi to na prvním koncertě, ne. Až... někdy v průběhu.
Jenže už nás šest nikdy být nemohlo.
Seděl jsem v tourbusu a hlavou se mi honilo to, co už pár dní. Prostá otázka, jestli je nějaká, byť jen mizivá, šance na to, že by se vrátil.
Teď už bych s ním nespal, vážně ne. Nedovolil bych, aby všechno zase zničila krize ve skupině a ve vztahu zároveň, aby se všechno stokrát zhoršilo jen proto, že se prolnou dvě věci, které se nikdy prolnout neměly.
Jenže... Jukka se nevrátí.
Věděl jsem to. Věděl jsem, že Salvation bezmezně miluje.
Chystali jsme se k odjezdu od hotelu. Čekala nás zvuková zkouška a koncert. Všichni byli usazení a skoro už i netrpěliví, ale někdo chyběl.
Ačkoliv to byl pro většinu osazenstva šok, ten někdo byl Tommi. Už zase.
Nejapné žertíky o tom, kde se můj bratříček zapomněl, byly naštěstí přerušeny v okamžiku, kdy se dveře tourbusu otevřely a můj bratříček nakráčel dovnitř.
A hned za ním po schodech vystoupal...
Jukka.
"A hele. Návštěva," zakřenil se Lauri. "Co ty tady?"
"Ehm, já... Tedy, jaksi..." podrbal se Jukka za uchem.
"Ty nic. Já mluvím. Pánové, když dovolíte," odkašlal si Tommi.
"Ale TOMMI!" zasmál se Nakki. "Nepodlehl jsi, doufám, kouzlu našeho bývalého kytaristy!"
"Probůh," protočil Tommi panenky. "Ne, ne, NE. Jde o tohle. Pánové, potřebuju, aby jeden z vás začal jezdit busem Salvation, když se teda pojede přes noc."
"Busem Salvation?" zamrkal Janne. "A to jako proč?"
"Protože vy máte lepší postele," ušklíbl se Tommi.
"A jak s tím..." ozval jsem se, ale pak pár koleček v mozku docvakalo na patřičná místa. "Záda."
"Bingo," vzdychl Jukka. "Pardon. Vážně jsem se to snažil vydržet, ale už se skoro ani nepohnu. Masáže od Soheie nepomáhají ani maličko-"
"A řekl jsi mu, ať ti masíruje ZÁDA?" pozvedl Antti obočí.
"Ha. Ha. HA," frkl Jukka. "Veškerý aspoň trochu znecitlivující masážní gely, co mám... DRŽ HUBU, AATAMILO! Prostě nic nepomáhá, a těma šílenejma práškama se každej den dopovat prostě nechci! Jeden jsem si zoufale vzal včera před koncertem, a pomalu ani nevím, že jsme nějakej měli!"
"A aby bylo jasno, pánové," vložil se do toho Tommi, jelikož Antti se už nadechoval k další reakci. "To, že Christus bude spát v buse Negative, jsem vymyslel JÁ, a on se tomu docela urputně bránil. Tak se ptám, máme tu dobrovolníka, co by večer šel vedle?"
Už jsem otvíral pusu a chtěl se nabídnout, protože co bych pro Jukku neudělal, že. Pak mi došlo, že KDYŽ to udělám, skončím v nepohodlné posteli, ve společnosti lidí, se kterými nijak extra nevycházím a BEZ společnosti Jukky, protože ten bude TADY. A já si jeho společnost poslední dobou docela užíval.
Ale kdyby se nenabídl nikdo jiný, byl jsem ochotný přece jen říct, že sis ním tu zatracenou postel vyměním. Ale jen když se nikdo nenabídne.
"Jdu do toho!" přihlásil se k mému štěstí Antti.
Jukka se zakřenil.
"Jo, to jsem čekal," řekl. "Miikki taky říkal, že doufá, že to budeš ty."
"No, to víš," zasmál se Antti.
"Kdybys neměl doma babu, řeknu, že ses do něj zabouchnul," ušklíbl se Lauri.
"Hele, Miikki má ženu a k tomu dvě děcka!" frkl Jukka.
"Fajn," kývl Nakki. "Hned se cítím bezpečnější."
"Takže, ehm..." přihlásil se Antti. "Večer se mám přestěhovat k Salvation?"
"Jo, přesně tak. Díky moc, Antti," usmál se Jukka.
"Vůbec není zač," mrkl Antti.
"Ale BĚDA TI," přimhouřil Tommi oči, "jak se doslechnu o nějakejch divokejch chlastačkách!"
"Neboj, Tommíku. Zařídím, aby ses nedoslechnul..."

Žádné komentáře:

Okomentovat