"Tohle NEMYSLÍTE VÁŽNĚ!"
Jen vteřinku jsem ještě mohl setrvat ve sladkém snu umocněném vůní Jonneho vlasů. Vzápětí se Jonne prudce posadil a vytřeštěně se zadíval na postavu stojící ve dveřích.
Oči mi střelily po budíku. Devět. Měl dorazit v jedenáct, zatraceně, v jedenáct, když už bych byl dávno pryč!"
"Matti!" zakňučel Jonne.
"Tohle je vtip. Tohle musí bejt vtip!" řekl nevěřícně Matti.
"Lásko," zamumlal Jonne a zvedl se z postele. "Miláčku..."
"Spali jste spolu?!" zaječel Matti.
"Bráško..." řekl jsem tiše a taky vstal. Začal jsem se soukat do džínů a trička. Už včera jsem je sebral ze země a položil na křeslo.
Viděl jsem, jak Jonne, na sobě jen trenýrky, i když mu to v tu chvíli bylo nejspíš jedno, jde k Mattimu, jak Matti couvá, jak odchází a tašku nechává stát ve dveřích. Jonne se posadil na zem a rozvzlykal se.
Bylo to úžasný, ale nikdy se to nestalo.
To byla jeho slova z předchozího večera.
Vyběhl jsem z pokoje. Můj bratr právě zacházel za roh.
"Matti Mikkonene!" vykřikl jsem a rozeběhl se za ním.
Jen přidal do kroku. Asi nečekal, že poběžím.
"Nech mě na pokoji, ty jeden zkurvysyne!" zaječel, když jsem ho chytil za ramena.
"Matti, uklidni se!"
"Pusť mě. Pusť mě, Jukko, nebo přísahám, že tě praštím!"
"Tak prašť!"
Vzápětí jeho pěst zasáhla moje oko.
No, tohle jsem zase nečekal já.
Zaskučel jsem a skoro se sesul k zemi. Ale... Matti mě chytil. A prakticky mě držel v náručí, dokud jsem se nevzpamatoval natolik, abych se sám udržel na nohou.
"Sakra, Jukko!" zamumlal. "Promiň..."
"T-to je dobrý. Zasloužil jsem si to..."
"Nezasloužil. Brácho..."
"Je to celý jen moje vina, Matti," řekl jsem. "On za to nemůže, vážně. Byl rozespalej, a já to celý začal, a on se prostě jen nebránil, ale já ti přísahám, že chce jen TEBE, bráško."
"Ty chceš i druhou, co?" zavrčel Matti.
"Nemůže za to," zopakoval jsem. "Prosím... Můžeme si v klidu promluvit dole u kafe?"
"Fajn..."
Blonďáčku. Co já bych pro tebe neudělal...
Žádné komentáře:
Okomentovat