Seděl
jsem u snídaně. Mattiho, který měl jednu ruku skoro neustále položenou
na mém koleni, jsem prakticky ani nevnímal. Tupě jsem zíral na stůl, u
kterého seděli Salvation.
Jako by nikdo snad ani neměl chuť jíst.
Jejich zpěvák měl vedle sebe svoji přítelkyni, ženu, co já vím, a věnoval se jen jí.
Sohei vypadal otráveně a tiše trhal svůj toust na kousky, které si posléze vkládal do úst. Očima neustále těkal kolem sebe.
Japa okázale ignoroval jak Jukku, tak svoji ženu. Byl bílý jako stěna a zdálo se, že se co chvíli pozvrací.
A Rakel na tom asi byla podobně, jenže ona se aspoň snažila jíst. Pokud se tedy cereálie s mlékem a voda dají považovat za jídlo.
Jukka zíral do stolu, tedy, aspoň myslím, ale jistý si tím být nemůžu, protože měl na nose černé brýle. Ale jídla se nedotkl až do chvíle, kdy ho Sohei chytil kolem ramen a něco mu pošeptal. To se Jukka natáhl, sebral mu druhý toast a pomalu ho sežvýkal.
Co mu ten hezounek má co šeptat, sakra?!
Najednou mě ze zamyšlení probral šťouchanec do žeber. Trhl jsem sebou.
"Ano?" vyjekl jsem a otočil se na Anttiho, aniž mi došlo, že šťouchanec přišel z druhé strany. Antti s úšklebkem protočil panenky a ukázal příslušným směrem.
"Jo, tady," frkl Matti, když jsem se obrátil na něj. "Poslouchal jsi mě? Nebo jsi měl moc práce se zíráním na mýho bratra?"
"Nezírám NA NĚJ," odsekl jsem. "Přemýšlím, co si s Japou udělali."
"Nemám ani to nejmenší tušení," zavrčel Matti. "A je mi to upřímně jedno, věříš? Je to jeho život. Jeho kámoš. Jeho problémy. A nesnaž se mi tvrdit, že jsi měl Japu vždycky hrozně rád, protože já vím, že tak to NENÍ."
"Ale nikdy jsem neměl ani nic proti němu," zavrtěl jsem hlavou. "Ale s Jukkou se milujou. Přece... Vždycky se jen tak pošťuchujou, nikdy se DOOPRAVDY nehádají!"
"Všechno je jednou poprvé," pokrčil Matti rameny.
"Zajímalo by mě PROČ," vzdychl jsem. "A co je s Rakel, sakra? Rakel mám rád. Nechápu, proč je tak smutná. Vždycky byli s Jackem jako dvě hrdličky..."
"Jasně, ty jsi je spolu asi často viděl, co? Trávili jste spolu spoustu času, oni, ty, můj bratr..."
"Zdaleka ne tolik, jako mi teď podsouváš."
"Jo, jasně. No, jak je libo. Hele, víš co? Přešla mě chuť na snídani. Budu nahoře v pokoji. Až se rozhodneš, že už tě nezajímá život mýho bratra, přijď. Nebo až se nasnídáš. Cokoliv."
Vstal, ani na rozloučenou mě nepolíbil, a vyšel z jídelny. Na okamžik jsem přemýšlel, že se hned zvednu a půjdu za ním. I když jsem měl vážně obrovský hlad. Ale měl bych...
"Ani se nehni," řekl Antti. Copak mi viděl do hlavy, sakra?
"Je naštvanej," zamumlal jsem.
"Tak ať. Jeho problém, že se naštval," odpověděl Antti a objal mě kolem pasu. "Najez se, Jonne. Kašli na něj. Dělá drama queen. Nevěra se dá odpustit, když chceš. I bez zbytečnejch scén."
"Ale já..." polkl jsem.
"Jo, byl to kiks. Ale... Hele, s Christusem bych dost možná šel i já, a to mám doma krásnou ženskou! Teda, technicky vzato teď asi ne doma, ale v letadle..."
"No jo," usmál jsem se. "Proč nepřiletěla už včera? Práce?"
"Bohužel," povzdychl si Antti. "Ale co, smířím se s tím. Jsem rád, že ji vůbec uvidím. No, dobře, a ještě pár věcí kromě vidění..."
"Jsi hroznej prasák, Aatamilo," zakřenil jsem se.
"Díky, uznání vždycky potěší..."
"Ach jo... Ale stejně půjdu nahoru.
"Ani se nehni!" zopakoval Lauri předchozí Anttiho pokyn. "NAJÍŠ SE, blondýnko! Nebo si mě nepřej! Dám krk na to, že Matti to napůl jen hraje. Přejde ho to."
"To si fakt myslíš?" vzdychl jsem.
"ANO," kývl Lauri. "Ach, Jonne. Možná by ses měl vážně zamyslet nad tím, jestli to má budoucnost."
"Vždyť říkáš, že ho to přejde!"
"Jeho jo. Ale pochybuju, že tebe," olízl si Lauri rty.
"Co? CO by mě mělo přecházet?!" vytřeštil jsem oči.
"Hm, ale nic. Ignoruj mě..."
Jako by nikdo snad ani neměl chuť jíst.
Jejich zpěvák měl vedle sebe svoji přítelkyni, ženu, co já vím, a věnoval se jen jí.
Sohei vypadal otráveně a tiše trhal svůj toust na kousky, které si posléze vkládal do úst. Očima neustále těkal kolem sebe.
Japa okázale ignoroval jak Jukku, tak svoji ženu. Byl bílý jako stěna a zdálo se, že se co chvíli pozvrací.
A Rakel na tom asi byla podobně, jenže ona se aspoň snažila jíst. Pokud se tedy cereálie s mlékem a voda dají považovat za jídlo.
Jukka zíral do stolu, tedy, aspoň myslím, ale jistý si tím být nemůžu, protože měl na nose černé brýle. Ale jídla se nedotkl až do chvíle, kdy ho Sohei chytil kolem ramen a něco mu pošeptal. To se Jukka natáhl, sebral mu druhý toast a pomalu ho sežvýkal.
Co mu ten hezounek má co šeptat, sakra?!
Najednou mě ze zamyšlení probral šťouchanec do žeber. Trhl jsem sebou.
"Ano?" vyjekl jsem a otočil se na Anttiho, aniž mi došlo, že šťouchanec přišel z druhé strany. Antti s úšklebkem protočil panenky a ukázal příslušným směrem.
"Jo, tady," frkl Matti, když jsem se obrátil na něj. "Poslouchal jsi mě? Nebo jsi měl moc práce se zíráním na mýho bratra?"
"Nezírám NA NĚJ," odsekl jsem. "Přemýšlím, co si s Japou udělali."
"Nemám ani to nejmenší tušení," zavrčel Matti. "A je mi to upřímně jedno, věříš? Je to jeho život. Jeho kámoš. Jeho problémy. A nesnaž se mi tvrdit, že jsi měl Japu vždycky hrozně rád, protože já vím, že tak to NENÍ."
"Ale nikdy jsem neměl ani nic proti němu," zavrtěl jsem hlavou. "Ale s Jukkou se milujou. Přece... Vždycky se jen tak pošťuchujou, nikdy se DOOPRAVDY nehádají!"
"Všechno je jednou poprvé," pokrčil Matti rameny.
"Zajímalo by mě PROČ," vzdychl jsem. "A co je s Rakel, sakra? Rakel mám rád. Nechápu, proč je tak smutná. Vždycky byli s Jackem jako dvě hrdličky..."
"Jasně, ty jsi je spolu asi často viděl, co? Trávili jste spolu spoustu času, oni, ty, můj bratr..."
"Zdaleka ne tolik, jako mi teď podsouváš."
"Jo, jasně. No, jak je libo. Hele, víš co? Přešla mě chuť na snídani. Budu nahoře v pokoji. Až se rozhodneš, že už tě nezajímá život mýho bratra, přijď. Nebo až se nasnídáš. Cokoliv."
Vstal, ani na rozloučenou mě nepolíbil, a vyšel z jídelny. Na okamžik jsem přemýšlel, že se hned zvednu a půjdu za ním. I když jsem měl vážně obrovský hlad. Ale měl bych...
"Ani se nehni," řekl Antti. Copak mi viděl do hlavy, sakra?
"Je naštvanej," zamumlal jsem.
"Tak ať. Jeho problém, že se naštval," odpověděl Antti a objal mě kolem pasu. "Najez se, Jonne. Kašli na něj. Dělá drama queen. Nevěra se dá odpustit, když chceš. I bez zbytečnejch scén."
"Ale já..." polkl jsem.
"Jo, byl to kiks. Ale... Hele, s Christusem bych dost možná šel i já, a to mám doma krásnou ženskou! Teda, technicky vzato teď asi ne doma, ale v letadle..."
"No jo," usmál jsem se. "Proč nepřiletěla už včera? Práce?"
"Bohužel," povzdychl si Antti. "Ale co, smířím se s tím. Jsem rád, že ji vůbec uvidím. No, dobře, a ještě pár věcí kromě vidění..."
"Jsi hroznej prasák, Aatamilo," zakřenil jsem se.
"Díky, uznání vždycky potěší..."
"Ach jo... Ale stejně půjdu nahoru.
"Ani se nehni!" zopakoval Lauri předchozí Anttiho pokyn. "NAJÍŠ SE, blondýnko! Nebo si mě nepřej! Dám krk na to, že Matti to napůl jen hraje. Přejde ho to."
"To si fakt myslíš?" vzdychl jsem.
"ANO," kývl Lauri. "Ach, Jonne. Možná by ses měl vážně zamyslet nad tím, jestli to má budoucnost."
"Vždyť říkáš, že ho to přejde!"
"Jeho jo. Ale pochybuju, že tebe," olízl si Lauri rty.
"Co? CO by mě mělo přecházet?!" vytřeštil jsem oči.
"Hm, ale nic. Ignoruj mě..."
Žádné komentáře:
Okomentovat