Už
tak strašně dlouho jsem se nebudil v Jukkově náruči. Tedy, v klidu, bez
jeho bratra stojícího ve dveřích. Ale teď se mi to zase podařilo, a
bylo to úžasné. Ten nádherný pocit, že mě objímá, jeho horké tělo vedle
mého, jeho klidný dech a tlukot srdce, jeho vůně, jeho hladká kůže...
Nemohlo to neskončit ranní rychlovkou. Hezky jsem se na něm projel. Bože, bylo to o tolik lepší než s Mattim. Dokonale známé. Perfektní rozkoš.
S nikým jiným to nemohlo být takové. Jen s Jukkou jsme byli perfektně propojení.
Na snídani jsme šli spolu, objímali se kolem pasu, jako by ty poslední roky snad ani nebyly, jako bychom my nikdy nebyli od sebe.
Ale byli jsme, jak nám připomněly pohledy členů Negative i Salvation v okamžiku, kdy jsme v tom objetí vstoupili do jídelny. Na pár tvářích hrál úsměv, na ostatních jen čirý úžas.
Posadil jsem se ke stolu Negative a čekal, jestli si ke mně přisedne.
Sklonil se a políbil mě na rty, tak, jak to dělával dřív.
"Jen minutku, blonďáčku," zamumlal.
Další polibek. Pak se narovnal a vydal se ke stolu Salvation.
Jestli jsme doufal, že něco zaslechnu, doufal jsem marně. Mohlo mi dojít, že Negative hned začnou...
"Výměna Mikkonenů?" zasmál se Antti.
"Nemůžu za to!" vyhrkl jsem. Na tvář se mi sám od sebe vloudil úsměv. "Prostě jsem se do něj zas zamiloval. Ale totálně. Je mi fuk, co si o mně myslíte, vážně, naprosto JEDNO. Nevím, jak jsem bez něj vlastně kdy vydržel. A nejsem žádná kurva, s Mattim jsme se rozešli, je vám to jasný?!"
"Jasný," zakřenil se Lauri. "Víš, nám bylo tak nějak jasný, že se tohle stane."
"Mně teda ne!" ozval se Tommi.
"Ty jsi kapitola sama pro sebe," mávl Lauri rukou.
"Tohle jsi myslel tím, že pochybuješ, že mě to přejde, co?" frkl jsem. "Nenávidím tě, Markkulo."
"Hele," šťouchl do mě Antti. "Vy jste jako fakt USMÍŘENÝ? Jako úplně a naprosto? Zase šťastnej pár?"
"Nech toho, Aatamilo," zavrčel Nakki. "To jsme všichni slyšeli, jak jsou usmířený! Nevěřil bych, že náš blonďáček dokáže až TAKHLE hlasitě ječet."
"Dokážu to i mnohem hlasitějc," vyplázl jsem jazyk.
"Jo. Jo, takhle přesně máš vypadat zamilovanej!" ukázal na mě Nakki prstem. "Mít tenhle úsměv a jiskru v očích a VŠECHNO. Přísahám, že s Mattim jsi to neměl!"
"Tak... To už se někdy stává," pokrčil jsem rameny. "Asi mi včera úplně přeskočilo..."
"Jen dobře," mrkl Janne.
"Jste krásnej pár. Prostě... skvělej," zakřenil se Lauri. "Mimochodem, pro snídani si nepůjdeš?"
"No..."
Rozhlédl jsem se. Jukka už u Salvation nebyl. Místo toho se pohyboval kolem švédských stolů. V každé ruce talíř. A na jednom z nich byla přehlídka MÉHO oblíbeného jídla.
"Jo tak," pochopil Larry. "Donášková služba. Tomu říkám luxus. Občas by jeden chtěl bejt buzna."
"Jsme ti k dispozici," usmál jsem se. "Vždycky jsme byli docela... otevřený novejm zkušenostem. Ne, že by trojka byla absolutní novinka."
"Probůh, Jonne!" ošil se Janne. "Tohohle bych propříště rád zůstal ušetřenej!"
"Pokusím se," kývl jsem. "A... Omluvte mě. Jen jdu Jukkovi pomoct s pitím, než ho to napadne přinýst na hlavě..."
Zvedl jsem se ze židle a vyrazil k němu.
Nemohlo to neskončit ranní rychlovkou. Hezky jsem se na něm projel. Bože, bylo to o tolik lepší než s Mattim. Dokonale známé. Perfektní rozkoš.
S nikým jiným to nemohlo být takové. Jen s Jukkou jsme byli perfektně propojení.
Na snídani jsme šli spolu, objímali se kolem pasu, jako by ty poslední roky snad ani nebyly, jako bychom my nikdy nebyli od sebe.
Ale byli jsme, jak nám připomněly pohledy členů Negative i Salvation v okamžiku, kdy jsme v tom objetí vstoupili do jídelny. Na pár tvářích hrál úsměv, na ostatních jen čirý úžas.
Posadil jsem se ke stolu Negative a čekal, jestli si ke mně přisedne.
Sklonil se a políbil mě na rty, tak, jak to dělával dřív.
"Jen minutku, blonďáčku," zamumlal.
Další polibek. Pak se narovnal a vydal se ke stolu Salvation.
Jestli jsme doufal, že něco zaslechnu, doufal jsem marně. Mohlo mi dojít, že Negative hned začnou...
"Výměna Mikkonenů?" zasmál se Antti.
"Nemůžu za to!" vyhrkl jsem. Na tvář se mi sám od sebe vloudil úsměv. "Prostě jsem se do něj zas zamiloval. Ale totálně. Je mi fuk, co si o mně myslíte, vážně, naprosto JEDNO. Nevím, jak jsem bez něj vlastně kdy vydržel. A nejsem žádná kurva, s Mattim jsme se rozešli, je vám to jasný?!"
"Jasný," zakřenil se Lauri. "Víš, nám bylo tak nějak jasný, že se tohle stane."
"Mně teda ne!" ozval se Tommi.
"Ty jsi kapitola sama pro sebe," mávl Lauri rukou.
"Tohle jsi myslel tím, že pochybuješ, že mě to přejde, co?" frkl jsem. "Nenávidím tě, Markkulo."
"Hele," šťouchl do mě Antti. "Vy jste jako fakt USMÍŘENÝ? Jako úplně a naprosto? Zase šťastnej pár?"
"Nech toho, Aatamilo," zavrčel Nakki. "To jsme všichni slyšeli, jak jsou usmířený! Nevěřil bych, že náš blonďáček dokáže až TAKHLE hlasitě ječet."
"Dokážu to i mnohem hlasitějc," vyplázl jsem jazyk.
"Jo. Jo, takhle přesně máš vypadat zamilovanej!" ukázal na mě Nakki prstem. "Mít tenhle úsměv a jiskru v očích a VŠECHNO. Přísahám, že s Mattim jsi to neměl!"
"Tak... To už se někdy stává," pokrčil jsem rameny. "Asi mi včera úplně přeskočilo..."
"Jen dobře," mrkl Janne.
"Jste krásnej pár. Prostě... skvělej," zakřenil se Lauri. "Mimochodem, pro snídani si nepůjdeš?"
"No..."
Rozhlédl jsem se. Jukka už u Salvation nebyl. Místo toho se pohyboval kolem švédských stolů. V každé ruce talíř. A na jednom z nich byla přehlídka MÉHO oblíbeného jídla.
"Jo tak," pochopil Larry. "Donášková služba. Tomu říkám luxus. Občas by jeden chtěl bejt buzna."
"Jsme ti k dispozici," usmál jsem se. "Vždycky jsme byli docela... otevřený novejm zkušenostem. Ne, že by trojka byla absolutní novinka."
"Probůh, Jonne!" ošil se Janne. "Tohohle bych propříště rád zůstal ušetřenej!"
"Pokusím se," kývl jsem. "A... Omluvte mě. Jen jdu Jukkovi pomoct s pitím, než ho to napadne přinýst na hlavě..."
Zvedl jsem se ze židle a vyrazil k němu.
Žádné komentáře:
Okomentovat