A tak mnohem víc jak půl hodiny po Christusově odchodu z pokoje musí Jonne jeho nepřítomnost, ehm, řešit...
Postával jsem u tourbusu, ostatní tak nějak dojížděli svoje cigarety a Tommi nervózně přecházel po parkovišti.
"Oni DORAZÍ," vzdychl jsem už asi pošesté.
"To je hrozně hezký, ale nic to nemění na tom, že zvukovou zkoušku tak trochu nestíháme! Děláte jen potíže, kurva, nic jinýho neumíte. Jste otravný, otravný! Nebavíte mě! Ty a Christus především! Nesnášíš ho, nesnášíš, ukecáváš na jinou předkapelu, málem brečíš, když mě prosíš, abych vás netáhnul na jedno turné, prskáte na sebe při každý příležitosti! Pak vám rupne v bedně a jste nejlepší kámoši, hahaha, hihihi. Pak vám ZNOVA rupne v bedně a začnete spolu šoustat. A najednou z vás jsou zas hrdličky, dokonalej pár! Ale jo, zas pardon, pořád lepší než Jack. Ten se tváří tak odrovnaně, že bych se ani nedivil, kdyby mi dneska sdělil, že nebude hrát, protože nechce stát na jednom pódiu s tvým milencem. A to už bych si asi fakt šel hodit mašli!"
"Měl jsi dneska moc kafe?" ušklíbl se Antti. "Hoď se do klidu. Stresem nic nevyřešíš. Co ti vlastně vadí? Že je tvůj bratříček buznička?"
"Na to jsem si za ty roky fakt už zvyknul!" odsekl Tommi. "Ne, že bych to musel poslouchat přes stěnu, že ano. Uvědomuješ si vůbec, jak strašně jsi HLASITEJ, drahoušku?!"
"Uvědomuješ si, jak je nevhodný, když mi říkáš drahoušku?" ošil jsem se. "Ale fajn, tak co ti vadí?"
"Ale nic," zavrtěl Tommi hlavou.
"Kecy!" frkl jsem. "Něco jo, mně je to jasný."
"Prostě... Prostě si jen myslím, že ses na Mattiho neměl vykašlat zrovna kvůli Kristianovi, spokojenej?" rozhodil Tommi rukama.
"Prosím?" zamrkal jsem.
"Myslím si, že jsi udělal chybu! Matti by pro tebe byl mnohem lepší. S Kristianem ti to už jednou nevyšlo. A víš proč. Nefungovalo to mezi váma jednou, nebude ani podruhý. Dřív nebo pozdějc dojdete zas do toho bodu, kdy si polezete na nervy. Nevidím důvod, proč opakovat starý chyby, teda krom toho, že ti zas zamotal hlavu!"
"Nikdo mi hlavu NEZAMOTAL!" odsekl jsem.
"No, to není tak docela pravda," poznamenal Lauri. "Podle mě jste si prostě hlavy popletli tak nějak navzájem. I když já si nemyslím, že by to bylo tak špatný."
"Jasně. Vůbec to není špatný," zamračil se Tommi. "Však ty ho nebudeš uklidňovat, až se zase rozejdou..."
"Kdo se tady rozchází?!"
"Teď nikdo, Jonne. Ale za pár týdnů..."
Nevím, jak se to stalo, ale na Tommiho tváři najednou svítil červený otisk mojí ruky.
"Kreténe!" frkl jsem a vyrazil k hotelu.
Jukko, ty zatracenej idiote, kde jsi? Nejsi tady, když tě nejvíc potřebuju. Hádám se o náš vztah, a ty místo toho, abys stál vedle mě, trávíš čas se svým zatraceným kámošem a jeho ženuškou!
Když jsem byl od vchodových dveří jen pár metrů, Jukka vyšel ven, Japu a Rakel po boku. Jeho úsměv byl lék na všechen můj vztek. Přidal jsem do kroku.
Když jsem byl u něj, vzal mě kolem pasu, bez váhání. Natáhl jsem krk a tím si mu zcela nepokrytě řekl o polibek, a on mi ho ochotně věnoval. Objal jsem ho, prakticky vzato se do něj zavěsil, a šel vedle něj stejně, jako Rakel šla vedle Japy.
"Tak?" pozvedl jsem obočí.
Jukka se zakřenil a zadíval se na Japu.
"Zas jako bráchové," odpověděla mi Rakel. "Už bylo načase, no fakt. Přísahám, kdybych ještě JEDNOU slyšela Kristianovo jméno, stane se v tomhle hotelu vražda. Mimochodem, gratuluju k tomu, že jste zas spolu."
"Díky moc," zaculil jsem se.
"Sekne vám to, blonďáku," zasmál se Japa. "A tenhle kluk je díky tobě šťastnější, než jsem ho za poslední roky viděl."
"A když jsem tvůj jedinej, Japíkovi to vlastně už ani nevadí," dodal Jukka. "Mimochodem, co bys řekl na to, že na tu zvukovku pojedu se Salvation?"
"Co bys řekl na to, že pojedu s váma?" usmál jsem se.
Jeho ruka sklouzla na můj zadek.
"Že jsem doufal, že přesně na to se zeptáš..."
Žádné komentáře:
Okomentovat