Sám nevím, proč jsem to nechal zajít tak daleko. Jo, dobře, cítil jsem se osaměl, zklamaně, zničeně, zrazeně a zatraceně nadrženě, ale to přece pořád není omluva pro to, abych...
Skončil obličejem v polštáři, s rukama bezmocně zatnutýma v pěst, zatímco ho do mě vráží mladší bratr mého bývalého přítele.
Byl to parádní, parádní sex.
A dokonalý orgasmus.
Několik minut jsme pak leželi vedle sebe a vzpamatovávali se. Pak jsem se zvedl a šel do sprchy. Pak se šel umýt Matti.
Vážně jsem nechtěl, aby to skončilo jako obyčejný jednorázový sex. Aby odešel... vpodstatě jen tak. A my se při příštím setkání chovali jakoby nic.
Jenže...
Mělo to šanci fungovat i jinak?
Vždyť i přátelství by zákonitě muselo rychle skončit, protože...
Protože s jeho bratrem jsme si navzájem zlomili srdce.
Ale možná by to za zkoušku...
"Měl jsi v tom baru mít schůzku s Jukkou?" zeptal jsem se, když Matti vstoupil zpátky do ložnice, vlasy ještě prakticky mokré.
"Jo," kývl. "Pak se mu omluvím. Však on to přežije."
"Je v Tampere na dlouho?"
"Ne, jen na pár dní. Jako vždycky."
Posadil se vedle mě na postel.
"Kdybych to věděl, řeknu ti ne."
"Ale no tak, Jonne. Jde ti snad o jeho city?"
"Ne," zavrtěl jsem hlavou. "Teda... Sakra, nechci, aby se zbytečně naštval."
"Brácha má pro mý úlety pochopení," zakřenil se.
Vzdychl jsem.
Možná má, jo, chtělo se mi říct. Ale víš vůbec, jak ho zrovna tohle muselo BOLET?!
"Blon-"
"NE," řekl jsem ledově.
"Jonne," opravil se Matti. "Jo, asi se mu to moc nelíbí. Ale zvládne to. Zítra si s ním promluvím, fakt. Tak... Nebuď naštvanej, prosím. Věř mi, znám Jukku líp než ty!"
"Já ti samozřejmě věřím," kývl jsem.
"Vidíš? Všechno v pohodě."
"Ale stejně bys měl jít."
Zatvářil se zmateně.
"Jít?"
"Sám jsi to označil za úlet," pokrčil jsem rameny. "A bude pro všechny lepší, když přesně u toho zůstaneme."
"Ach," zamrkal. "A já doufal..."
"V to, že se do tebe bezhlavě zamiluju?" zasmál jsem se.
"No, doufal jsem aspoň v přátele s výhodami."
"Bylo to fajn, Matti," zavrtěl jsem hlavou. "Měj se."
Žádné komentáře:
Okomentovat