Zase o nějakou chvilku později, když jistá informace doputuje k jistému vyprávějícímu kytaristovi...
Prásknul jsem za sebou dveřmi šatny.
"Liimatainene!" zařval jsem. "Tommi Liimatainene, ty zasranej zkurvysyne!"
Viděl jsem rudě. Nedokázal jsem pochopit, jak si to, co udělal, mohl dovolit. Jak se o tom s Jonnem vůbec odvážil takhle mluvit, jak mu mohl ničit radost, jak...
Měl jsem chuť ho zabít, i když jsem věděl, že se budu muset spokojit s monoklem. Tomu se ale nevyhne. Jen tak ho prostě vyváznout nenechám.
"Jukko. Jukko, neblbni!" vyhrkl Jonne, který vyběhl za mnou.
"Mlč!" okřikl jsem ho. "LIIMATAINENE!"
"Jukko, prosím," chytil mě Jonne za ruku. "On to nemyslel špatně!"
"Ne, vůbec!" zaječel jsem. "Do prdele, Liimatainene!"
Tommi vyšel ze šatny Negative a založil si ruce na prsou.
"Ano, Mikkonene?" frkl.
"Jukko, prosím," snažil se Jonne. "Moc tě prosím..."
"Ach, ne. Ty jsi mu to vyslepičil," protočil Tommi panenky. "Ty jsi normální idiot, Jonne."
"Chci s tebou mluvit," zavrčel jsem. "JÁ. SÁM."
"Ani mě nehne."
"A já ti to nedovolím," řekl Jonne a sevřel moji paži. "Jukko, nebudeš se kvůli mně rvát."
"Nemíním se rvát. Jen mu rozbiju hubu!"
"Hele, Mikkonene," zabručel Tommi a protřel si oči. "Mám práci. Mám jí vážně dost. Myslíš, že bys tu mohl přestat dělat scény? To, kvůli čemu na mě ječíš, byl soukromej rozhovor s mým bratrem. Tobě do toho nic není."
"Ale samozřejmě, že je!" zařval jsem. "Naopak, ty se motáš do věcí, do kterejch nic není tobě! A víš co? I kdybyste neprobírali zrovna mě, tak se to mě týká, když to ze svýho kluka půl hodiny páčím, protože se jen tak rozbrečel!"
"Rozbrečel?" zamrkal Tommi a otočil se na Jonneho. "Brečel jsi kvůli tomu?"
"Zapomeň na to..." zavrtěl Jonne hlavou.
"Nic takovýho!" štěkl jsem. "Ano, brečel, řval jako malej, ještě když mi to říkal! Jak si ymslel, že zrovna ty mu to budeš přát, ale místo toho jsi radši všechno ZNIČIL!"
"Fakt jsi BREČEL?" vytřeštil Tommi oči.
"A ty bys nebrečel?" zamumlal Jonne. "Víš, já mám toho chlapa fakt dost rád..."
Vzal jsem ho kolem pasu a políbil do vlasů.
"Já tebe taky," pousmál jsem se. "Miluju tě."
"Ach jo, Jonne..." vzdychl Tommi.
"Prostě to jen BOLELO," řekl Jonne. "Ale fajn, je to tvůj názor. A slibuju, že nebudu otravovat, když se s Jukkou náhodou za měsíc rozejdeme, i když já udělám VŠECHNO pro to, aby se to nestalo. Ale jo, kdyby náhodou, tak ani neceknu a uznám, že si za to můžu jen a jen sám."
"Ale já..." začal Tommi.
"Hele, já ti pořád chci rozbít hubu," upozornil jsem ho. "Jestli kvůli tobě blonďáček uroní jen jedinou další slzu..."
"Jukko!" vyhrkl Jonne.
"Já to myslím smrtelně vážně!" frkl jsem. "Takže co ty na to, Tommi?"
"Že je možný, že jsem byl vedle," kousl se Tommi do rtu. "Když se tak na vás dva koukám..."
Žádné komentáře:
Okomentovat