Už od sedmi večer jsem čekal.
Naplánoval jsem objednání Jukkovy oblíbené pizzy, jen co on dorazí. Našel jsem levandulovou pěnu do koupele, kterou měl rád. Vyměnil jsem povlečení za černo-červené saténové. Vyhrabal jsem červenou lampičku.
Moje plány na večer byly zjevné.
Doufal jsem, že Jukka dorazí co možná nejdřív. Potřeboval jsem ho u sebe. Potřeboval jsem jeho kůži na svojí a jeho horký dech.
V devět dorazila SMSka.
Že byl odpoledne u Mattiho. Že v osm teprve dorazil k mámě. Že tam přece jen zůstane na noc. A že mu mám dát vědět, jak s těmi Helsinkami. A že se omlouvá a miluje mě.
Neodepsal jsem.
Už dlouho, zatraceně dlouho jsem neprobrečel většinu noci.
Nechápal jsem. Nerozuměl.
Trestal mě? Dost možná.
Ve tři v noci jsem ho nenáviděl. Ve tři pět zbožňoval.
Ráno jsem vypadal jako duch. Chtěl jsem akorát tak ležet a brečet.
Ale nalíčil jsem se a učesal a upravil. A šel jsem za lidmi, za kterými jsem měl v plánu jít, lidmi, co mě chtěli vidět. Rodina. Přátelé. Tvářil jsem se, jako by se absolutně nic nedělo. O rozchodu s Mattim jsem se nezmiňoval. Radši.
V pět jsem seděl v baru, kam Jukka chodíval, když byl v Tampere. Ne, že bych ho tam čekal. Touhle dobou měl ještě být s Camillou. A po sedmé odjíždí do Helsinek.
Ale jestli jsem něco čekal ještě míň než Jukku, tak to, že v pět hodin a sedmnáct minut se otevřou dveře a do baru vejdou, zaklesnutí do sebe, Matti a Jann Wilde.
To, že si sednou ke stolku jen kousek ode mě, vedle sebe, a políbí se, bylo ještě nečekanější.
Matti.
Matti, který zásadně odmítal projevy citů na veřejnosti, protože nechtěl, aby se rozneslo, že je gay.
Ten Matti se tu teď ocumlával s Wildem. Kterého navíc ještě nedávno z duše nenáviděl.
Nemohl jsem si pomoct. Nedokázal jsem se zastavit. Vzal jsem svoji vodku s džusem a posadil se k jejich stolu.
"No ahoj," řekl jsem.
Oba sebou trhli.
"Jonne!" vyjekl Matti. "Sakra, o co se snažíš?! Způsobit mi infarkt?"
"Nemůžu jít pozdravit bejvalýho přítele?" ušklíbl jsem se. "Jsem jen zvědavej, co se to tu děje."
Zmateně se na sebe zadívali.
"Ten idiot!" zaskučel Jann.
"On k tobě fakt NEŠEL?!" obrátil se na mě Matti.
"To měl?" zamrkal jsem. "Teda..."
"Já ho zabiju," složil Matti obličej do dlaní. "Když jsme s Janim před devátou odcházeli od mámy, přísahal mi, že se hned sebere a půjde za tebou!"
"Mně v devět poslal zprávu, že tam teprve před chvílí dorazil."
"Ten prolhanej KRETÉN!" kousl se Matti do rtu.
"Byli jsme u paní Mikkonenový už před sedmou," objasnil Jann. "Matti jí šel oznámit, že, no... někoho má."
Matti se usmál a vzal Janna za ruku.
"Brácha se předtím stavil u mě," řekl Matti. "A nachytal nás zrovna když, no..."
"Když mi Matti vyšoustával mozek z hlavy," usmál se Jann.
"Idiote," šťouchl do něj Matti. "Každopádně byl děsně zvědavej."
"Přirozeně," zakřenil se Jann. "Nějak rychle se mu přestal chtít omlouvat za to, že mu přetáhnul milence... Každopádně ti to nepochybně všechno vysvětlí. Mně se to nechce podruhý opakovat."
"To se divim," mrkl Matti.
"Co by mi moh vyložit? Neviděl jsem ho a neuvidím, za necelý dvě hodiny mizí do Helsinek!"
"Jo, a to je přesně ono," vzdychl Matti. "Přesně ten důvod, proč začal bejt večer deprimovanej a mlel o tom, že to byla chyba a že jsi měl radši zůstat se mnou..."
"Co?!" vytřeštil jsem oči.
"Drž hubu, Matti," okřikl ho Jann.
"Proč by měl? No tak, co ještě říkal?!" zeptal jsem se.
"Ale nic," kousl se Jann do rtu. "Jen... Že váš vztah byl jen záležitost toho turné, že v reálu nemá šanci obstát, a... Já nevím. Prostě tak."
"C-cože?" vydechl jsem.
Do očí se mi začaly hrnout slzy.
"Je deprimovanej, Jonne," řekl Matti. "Prostě z něj vyprchalo to nadšení, a teď... Hele. Ještě před dvěma tejdnama bych myslel, že tohle nevypustím z huby, ale vy dva jste pro sebe DOKONALÍ. Vážně. A brácha tě moc miluje, Jonne."
"Myslíš, že já jeho ne?" zamrkal jsem. "Sakra... Matti, mě mrzí, co jsem udělal tobě, jenže já..."
"V pohodě," usmál se. "Všechno má svůj důvod. Ty a brácha jste si souzený. A já díky tomu našel někoho mnohem lepšího."
Otočil jsem do sebe svoji vodku s džusem. Jann se na Mattiho potěšeně culil.
Zvedl jsem se ze židle.
"No, kluci... Musím jít!"
Žádné komentáře:
Okomentovat