Chtěla jsem svatý pokoj. Chtěla jsem se prostě jen svalit do postele, nic nemuset. Bylo mi špatně, teď už i fyzicky špatně. Měla jsem pocit, že se sesypu.
Nechápu, jak jsem to mohla vůbec dovolit. Měla jsem říct, že to zpívat nechci, protože... Já nevím proč. Něco bych si vymyslela. Měla jsem se tvářit, že jsem přišla o hlas. A pak říct, že tohle naživo hrát nechci. Nebo jsem měla jít za Janim, aby řekl, že změnil názor, že nám to nezapadá do stylu, nebo tak něco.
Věděla jsem, že to odnesu, ale až takhle? Domů jsem sotva došla.
A to poslední, co jsem chtěla řešit, bylo, proč jsem hned za dveřmi bytu vrazila do dvou sbalených kufrů.
I když odpověď na tuhle otázku vstoupila do předsíně jen pár vteřin po mém překvapeném vyjeknutí, a měla podobu mého dosavadního přítele.
"Henriikko," řekl. "Sakra. Myslel jsem, že dorazíš pozdějc."
"Co... Co to tu dělá?" ukázala jsem na kufry. "Někam jedeš?"
"Chtěl jsem je dát do auta, než si s tebou promluvím," kousl se do rtu.
"Prosím?" zamrkala jsem.
"Odstroj se a pojď do obýváku... Já ti to vysvětlím."
"Vysvětlíš mi to HNED!" zavrčela jsem.
Pár vteřin se na mě jen díval. Pak se nahrbil a zadíval se do země.
"Fajn," zamumlal. "Jde o to, že... Já nevím, jestli si to uvědomuješ, ale poslední dobou, já nevím, tak čtvrt roku jsi... Jsi hrozně odtažitá. Už předtím jsem měl pocit, že to mezi náma není jako dřív, ale teď je to už skoro neúnosný. Já... Já nevím, jak ti to říct, já..."
"Panebože," zamrkala jsem. "Ty máš jinou. Ty máš JINOU!"
"Není to tak, jak si myslíš," zavrtěl hlavou. "Já... Ty jsi mě k tomu dohnala."
"Co PROSÍM?" vytřeštila jsem oči.
"Dohnala," zopakoval. "Hele... Pořád někde lítáš kvůli těm svejm Saturnettes. A pokud ti to náhodou nedošlo, poslední dobou meleš pořád jen o Wildovi. A já mám prostě pocit, že o mě už ani nestojíš. Kdežto Jaana..."
Kousla jsem se do rtu, zavřela oči a napočítala do pěti.
"Takže mě opouštíš. Odcházíš."
"Jo. Zlato, mě to-"
"To je dobrý. Nevadí."
"Já hned odjedu, neboj. Jsem domluvenej s kámošem, že mě-"
"Klidně tady zůstaň," slyšela jsem se říkat. "Já... Já budu spát jinde."
Otočila jsem se a vyšla z bytu.
Půjdu se projít. Na chvíli.
A pak...
Věděla jsem přesně, kam půjdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat