středa 24. dubna 2013

Forever 12/12

A dneska zase jednou končíme. Arvari se odváží vyjádřit naději, že se vám tahle fanfiction líbila (i navzdory tomu, že je to ošklivá hnusná heterárna), a že se už těšíte na nějakou další., kterou vám zase naservíruje.
Užijte si poslední kapitolu. Stejně víte, kam Poppy šla...


Ležela jsem na něm, plnou vahou, ani jsem se nepokoušela nadzvedávat. Věděla jsem, že mu to nevadí. Vždycky říkal, že po sexu na koníčka nejvíc miluje to, jak si na něj lehnu, vyčerpaná, roztřesená a udýchaná.
A že stejně vážím polovinu toho, co on, takže riziko, že ho udusím, je prakticky nulové.
Poslouchala jsem postupně zpomalující tlukot jeho srdce, a chtělo se mi rozplakat.
Milovala jsem ho. Milovala.
Věděla jsem to ve chvíli, kdy mi ve dvě v noci otevřel dveře, rozespalý a udivený.
Věděla jsem to, když jsem ho beze slova táhla do ložnice.
Věděla jsem to, když mě hladil a líbal tak nádherně, že mě donutil křičet.
A právě tak jsem to věděla teď, když jsme takhle leželi, jeho ruce byly obtočené kolem mě a jeho nos zabořený do mých vlasů.
"Musíš si je nechat zase narůst," řekl najednou. "Nechci, abys byla ostříhaná. Zdaleka ti to tolik nesluší. S těma dlouhejma hustejma kudrlinkama jsi nejkrásnější, zrzečko..."
Políbila jsem ho na hrudník, jako jsem to dělávala dřív.
"Tobě to může bejt jedno, jaký mám vlasy," zamumlala jsem.
"Není mi to jedno," odpověděl tiše. "Chci tě po nich hladit. Pořád."
"Proč?"
"Protože tě miluju, Riikko..."
Po zádech mi přejel mráz. Nevím, jestli jsem měla radost, nebo byla vyděšená. Oboje dohromady, hádám.
Pak mi to došlo.
Opřela jsem se mu o hrudník a posadila se. Překvapením mě pustil.
"Ne," zašeptala jsem. "Ne, to není správný. To nesmíš. Máš Jennu. Miluješ JI."
Vyskočila jsem, i když se mě pokusil zastavit. Začala jsem sbírat svoje rozházené oblečení.
"Riikko nešil!" okřikl mě Jani. "Jí se nemusíš zabejvat!"
"Ale jasně, že musím!" vzlykla jsem a soukala se do kalhotek. "Jsi s ní šest let, je to tvoje přítelkyně, miluješ ji, se mnou je to jenom zatracenej úlet. Jen sex, nic jinýho. Jasně, že mě musí zajímat. Neopustíš ji kvůli milence, to chlapi nedělaj!"
"Ne? Já to udělal. Tak si sakra sedni na zadek!"
Vytřeštila jsem na něj oči.
"C-co jsi udělal?" vykoktala jsem.
"Jenna není u žádný sestry," vzdychl Jani. "Všechno jsem jí to řekl. Že ty jsi ta holka, co jsem s ní byl než jsem potkal ji. Že jsme spolu spali. Ehm... hodněkrát. Že jsem se do tebe zas zamiloval. Nebo jsem tě milovat dost možná nikdy nepřestal, co já vím. Rozešel jsem se s ní. Jenna je PRYČ, odstěhovala se. Už včera."
Sedla jsem si na postel, ale dost daleko od něj, aby na mě nedosáhl. Teď ne.
"Rozešel?" špitla jsem.
"Jo," usmál se. "Ale do toho. Řekni mi, že to bylo zbytečný. Že zůstaneš s tím svým... Co jsem zapomněl jeho jméno. Rozešel bych se s ní ale stejně. Když mluvila o dětech... Jediná ženská, se kterou chci mít děti, jsi ty."
Přisunul se blíž ke mně.
"Topi odešel. Že prej jsem... odtažitá. Má jinou," kousla jsem se do rtu.
"To je mi líto..." řekl Jani, ale v očích měl šťastný výraz.
"Nemusí. Ty víš, že mi to je ukradený," ušklíbla jsem se.
"Jo, to vím," usmál se.
Zadívala jsem se mu do očí, do jeho krásných tmavých očí.
"Víš, že miluju tebe," zašeptala jsem.
"Jo, Riikko, vím..."
Plakala jsem, když mě objal a políbil.
Jani. Můj úžasnej chlap.
Přišla jsem o něj tehdy jen kvůli kravině. Teď jsem se rozhodla, že nic takového už nedovolím. Ani omylem. Zůstane jen můj.
"Jani," zamumlala jsem a odtáhla se od něj. "Forever..."
"Jo," zaculil se. "Tak o tom jsem celou dobu kecal. Vždycky byla o tobě..."

Žádné komentáře:

Okomentovat