Když jsem se ráno vzbudila, z koupelny se ozývala sprcha. Po malé chvilce utichla, a netrvalo dlouho, než se dveře otevřely a o pokoje vešel Kaide, díkybohu už oblečený do džín a košile. V první chvíli si nevšiml, že jsem vzhůru a koukám na něj. To až když se sehnul pro kartáč na vlasy.
"Ach. Dobrý ráno," usmál se. "Jak ses vyspala?"
"Hm, moc dobře," zamumlala jsem. "Kolik je?"
"Teprve osm, neboj."
"Osm? Jsi vzhůru V OSM?" vytřeštila jsem oči. "JÁ jsem vzhůru v osm?!"
"Jann chce nejdýl v deset odjíždět," odvětil Kaide. Pohodil hlavou a začal si rozčesávat vlasy. "Pamatuješ? A já se chci nasnídat v klidu, ne na poslední chvíli."
"Hm, jsi blázen. Jdu ještě spát," oznámila jsem mu, načež jsem se skutečně otočila na bok a zavřela oči.
"Fajn, jak je libo. Nechám ti tady klíče, jo? Pak zaklepu. Nebo kdyby ses rozhodla přece jen sejít na snídani, tak mi je tam dáš."
"Neruš. SPÍM!" zasmála jsem se.
O chvilku později za ním zaklaply dveře.
Nevím, kolik času uběhlo pak, ale najednou se ozvalo zaklepání.
Trhla jsem sebou v náhlém šoku, že jsem zaspala. Vyskočila jsem z postele a tak, jak jsem byla, jen v nijak slušivém pyžamu, jsem otevřela dveře.
"Kolik je?" vyjekla jsem.
"Co já vím?" odvětil Jani, a bez jakéhokoliv svolení prošel kolem mě do pokoje. "Chci s tebou mluvit."
Došla jsem k nočnímu stolku a zvedla mobil. Kaide mohl odejít tak před čtvrt hodinkou.
"Cvoku. Víš, jak jsi mě vyděsil?!" otočila jsem se na Janiho. "Myslela jsem, že nestíhám snídani!"
"Spala jsi s ním?!" vypálil Jani, ruce založené na prsou.
Šokovaně jsem se na něj zadívala. Pod očima měl kruhy, jako by si večer nesmyl linku na oči, a celý byl tak bledý, že mi bylo jasné, že se v noci moc nevyspal.
"Co prosím?" zamrkala jsem.
"Nijak ses nebránila, když si Kaide začal plánovat, že bude spát s tebou na pokoji," zavrčel Jani. "Máš s ním něco? Spala jsi s ním?"
"Tobě přeskakuje, Tuovinene!"
"Mám to brát jako ano?" naklonil hlavu.
"Ale samozřejmě, že..." Zarazila jsem se. "Ty ŽÁRLÍŠ?"
"Teď přeskakuje tobě, ne?" zamračil se. "Mám ženskou, pokud ti to nedošlo!"
"No, já mám chlapa, a stejně si dokážeš myslet, že jsem s Kaidem spala. Samozřejmě, že NESPALA!"
"A jak to mám vědět?!" rozhodil Jani rukama. "Co chvíli spolu flirtujete, jak mám vědět, že mezi váma nic není?! Jen se snažím zabránit tomu, aby se mi tahle kapela rozpadla jen kvůli tomu, že nedokážete udržet hormony na uzdě!"
"Myslíš, že kdybych s ním něco měla, tak s ním před tebou FLIRTUJU?!" vytřeštila jsem oči. "Jani, vzpamatuj se! Kam jsi dal mozek?!"
Z rozčílení do něčeho zvenčí vypadajícího jako absolutní vyčerpání se přepnul dílem vteřinky. Najednou seděl na gauči a hlavu měl složenou v dlaních.
"Tak promiň," zamumlal. "Já jen... Prostě jsem myslel... Prostě to tak vypadalo, no. Nešlo mi to z hlavy. Promiň..."
Položila jsem mu ruku kolem ramen.
"To nic..." usmála jsem se, i když to neviděl. "Hele. Podívej se na mě. Zvedni tu hlavu."
Do té chvíle mi nedošlo, že jsem se mu od rozchodu nikdy nepodívala přímo do očí. Nebo minimálně ne tak zblízka. A ne když měly takový výraz.
Uvědomila jsem si to přesně v okamžiku, kdy jsem svoje oči zavřela a Janiho políbila přímo na rty.
Žádné komentáře:
Okomentovat