Hledej novýho basáka

Autor: Arvari
Žánr: Ne moc zdařilá komedie? A tak trochu i horor, když se to tak vezme...
Přístupnost: Ne, nesouloží se, ale možná rozmluvy o vraždě taky nejsou zrovna... No nic.
Postavy: Jack Smack, Sir Christus
Shrnutí: "Co jsem měl vidět?"
Počet slov: 680
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Sotva nastoupil do výtahu, vytáhl Japa z kapsy u kalhot svazek klíčů. Po pár vteřinách hledání identifikoval ten, co patřil ke dveřím Christusova bytu (to, že byl klíč zářivě růžový, mu značně pomohlo), a začal netrpělivě poklepávat nohou.
Když výtah konečně zastavil, kytarista se z něj prakticky vyřítil (skoro se mu při té příležitosti povedlo povalit Christusovu sousedku) a ihned se jal odemykat dveře.
Vpadl do bytu, zouvat se neobtěžoval, a sotva za sebou zabouchl, zhluboka se nadechl.
"Mikkonene!" zařval.
Z ložnice se ozval tupý úder a pak několik tlumených kleteb. Kytarista se vydal k příslušné místnosti.
Když vkročil, uviděl značně rozcuchaného a polonahého Christuse, jak stojí zhruba metr od skříně a drží se za temeno hlavy.
"Do prdele, Jacku," zavrčel, jen co druhého kytaristu spatřil. "Musíš sem tak vpadat?!"
"No, já ti nevím, musím?" frkl Japa a sáhl po svém mobilním telefonu. Vyhledal zprávu, která způsobila, že sem prakticky dosprintoval, a nahlas ji přečetl. "Odjíždím do Japonska. Letí mi to za tři hodiny. Pokusím se, aby mě nezavřeli. Hledej novýho basáka."
"Ehm..." začervenal se Christus.
"Co to, KURVA znamená?!" zamával Japa mobilem. "Naprosto ti přeskočilo?!"
"Ty jsi to ještě neviděl, co?" pozvedl Christus obočí.
"Co jsem měl vidět?" zamrkal Japa. "Ne, je mi to jedno, ať je to cokoliv, PROČ bys kvůli tomu měl jezdit DO JAPONSKA?!"
"Abych Murakamiho zabil?" pokrčil Christus rameny a otočil se ke skříni. "Promiň, ale já fakt nemám čas. Musím balit."
"PROČ bys měl Soheie zabíjet?" dotázal se věcně Japa.
"Až to uvidíš, pochopíš."
Japa sledoval, jak Christus vytahuje ze skříně svůj malý růžový kufr a pokládá ho na postel.
"A nemůžeš mi aspoň NAPOVĚDĚT, co se děje?" zavrčel Japa. "Nedají mu to vízum? Řekl, že se Salvation končí? Dneska jsem ještě nebyl v mailu, tak jestli..."
"Ne, neřekl, ale upřímně bych mu to RADIL!" frkl Christus.
"Mikkonene, přestaň laskavě jen NAZNAČOVAT-"
"V obýváku mám otevřenej notebook," sdělil mu Christus a hodil do kufru pár náhodně vybraných triček. "Je to tam v prohlížeči."
"Kdybys to radši prostě řekl..." protočil Japa panenky a odešel z ložnice.
Christus se ušklíbl a popadl dvoje kalhoty. Po krátkém rozhodování, které sbalit, nakonec dal do kufru oboje.
"No DO PIČE!" zaznělo z obývacího pokoje.
Christus upustil od svého původního záměru jít najít vhodné spodní prádlo. Radši jen stál a čekal. O pár vteřin později se ve dveřích objevil skoro smrtelně bledý Japa.
"Vidíš?" pozvedl Christus obočí. "Taky tě to šokovalo, a to jsi s ním ani v minulosti nespal!"
"J-jak..." vydechl Japa. "PROČ?!"
"To netuším," zavrtěl Christus hlavou. "Míním to z něj dostat, než ho zabiju."
Japa zavřel oči a usilovně se snažil vytěsnit z mysli obraz toho, co právě viděl. Ne, tohle nebylo možné, tohle se přece nemohlo stát, tohle NE...
"Tak kdy přesně že nám to letí?" zeptal se. "Doufám, že mám dost času na to, abych si taky sbalil."
"O půl sedmý," odvětil Christus. "Ale možná by bylo lepší, kdybys zůstal tady. Víš, nemusí nás zavřít OBA..."
"Jedu s TEBOU," zavrčel Japa. "Jaká je pravděpodobnost, že TY zvládneš SÁM cestu do Japonska? A že tam Murakamiho NAJDEŠ, i když máš adresu, no? A navíc, nemusíme ho hned zabíjet."
"Hm. Pravda. Možná trocha mučení by mohla stačit," zamyslel se Christus.
"Správně," kývl Japa. "Jen... malý poučení. Aby si to radši dobře rozmyslel, než se příště dá ostříhat."
"Fajn," usmál se ďábelsky Christus. "Takže mučení. Sbalím důtky a pouta."
Japa otevřel ústa, aby dal najevo překvapení, ale pak je zase zavřel, když si uvědomil, že vlastně překvapený vůbec NENÍ.
"No, abych šel sbalit," konstatoval.
"Ano, to bys měl," souhlasil Christus. "Za hodinu se sejdeme na letišti."
"Dobře."
Sotva se Japa otočil k odchodu, vyrojily se mu v hlavě pochybnosti.
Otevřel dveře obývacího pokoje a ošil se, když znovu uviděl fotku nakrátko ostříhaného a naprosto nesoheiovsky vypadajícího Soheie Murakamiho.
Ne. Žádné pochybnosti.
Tohle museli udělat...

(Nechtěla jsem vám ten one-shot kazit tím, že dám fotku hned na začátek. Takže, ehm... Jo. Takhle teď Sohei vypadá.)