Ideální odpoledne

Autor: Arvari
Žánr: Přeslazená slashová komedie
Přístupnost: Jo, bude se souložit...
Postavy: Jann Wilde/Kaide Palmer
Shrnutí: "Zlatíčko, ty jsi doma? Čekal jsem tě až za hodinu!"
Počet slov: 2367
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Vešel jsem do bytu a pomalu za sebou zavřel dveře.
Nemělo smysl volat na něj, že jsem doma, protože mě stejně buď neuslyší nebo nezaregistruje. Jako obvykle.
Svou tašku přes rameno jsem prozatím dal vedle botníku, boty sundal a pečlivě uložil (protože kdybych to neudělal, při nejbližší příležitosti zemřu), černý kabát pověsil na příslušný háček mezi svou džínovou bundu a Janiho černé sáčko (stejný případ jako s botami). Odmotal jsem si z krku šátek, složil a dal ho na svou polovinu poličky na šátky.
Sundal jsem si i ponožky a cestou kolem koupelny je hodil do koše na prádlo, který stál jen malý kousek od jejích dveří.
Po příjemně teplé dřevěné podlaze jsem vyrazil na průzkum bytu. Ložnicí jsem se nezdržoval, do té se Jani obtěžoval jít jen kvůli spánku, sexu nebo nutnosti se převléknout (což není řazení podle priorit). Nahlédl jsem do jeho pracovny, ale mezi zde panujícím chaosem jsem svého drahouška nepostřehl, pokud ho tedy nakonec opravdu nezavalila hromada papírů s náměty, která se poslední dobou až znepokojivě zvětšovala. Nepohyboval se ani v kuchyni nebo na balkoně, což už bylo poměrně podivné, jelikož když Jani nebyl v pracovně, tak, tedy v případě, že já nebyl doma, byl skoro vždycky v kuchyni nebo na balkoně. V kuchyni zásadně kvůli kávě nebo něčemu menšímu k snědku (a vážně netuším, jak si mohl udržet tu svoji postavičku, když se většinu dne cpal sladkým), na balkoně kvůli cigaretě, popřípadě, v dobrém počasí, vypití zmíněné kávy.
Začínal jsem se sám sebe ptát, jestli jsem v předsíni viděl jeho běžecké boty (uznávám, běhání dost dobře vysvětlovalo tu jeho postavičku i přes objem sladkostí), ale pak jsem vešel do obývacího pokoje. Seděl tam na zemi, hned vedle klece na našimi třemi potkany, a s jedním z nich se právě mazlil. Nepoznal jsem, o které ze zvířátek jde, protože mezi Janiho rukama a jeho ústy, které líbaly jemnou srst, jsem viděl jen šedou a bílou, a tu na sobě měli všichni.
Jani trochu zvedl hlavu a já uviděl, že zvířátko je Unto. Jani se široce zaculil a oči mu skoro zajiskřily. Moje sluníčko.
Ze země vedle sebe zvedl pamlsky a pomalu si klekl, aby potkana mohl vrátit do klece. Dal do ní i pamlsky, pečlivě zavřel (potkaních útěků se u nás konalo už několik) a zvedl se na nohy.
Pak jeho pohled padl na mě, jeho úsměv se ještě víc rozšířil a oči mu skoro zářily.
"Kaide!" zasmál se. "Zlatíčko, ty jsi doma? Čekal jsem tě až za hodinu!"
S tím ke mně udělal pár rychlých kroků, pevně mě objal a pak políbil.
"Skončili jsme dřív," mrkl jsem. "Jestli mě ale doma NECHCEŠ, tak se můžu ještě na hodinku vypařit..."
"Ani nápad!" vytřeštil oči. "Kaide... Dneska mi to vůbec nemyslí. Celej den se těším jen na to, až se konečně vrátíš!"
"Ach. Takže dneska mě nepřivítáš žádným nápadem na song?" zeptal jsem se naoko zachmuřeně.
"Ne, bohužel, zlatíčko..." zavrtěl hlavou. Otočil se ke konferenčnímu stolku a mně až teď došlo, že v pracovně chyběl i jeho notebook. "Celej den jen sedím, piju kafe, cpu se-"
"A já už myslel, že se děje něco nenormálního," neodpustil jsem si.
Odtáhl se.
Šokovaně pootevřel ústa (samozřejmě, že to hrál), pak je zase zavřel a zaťal zuby, mírně našpulil rty a přimhouřil oči.
"Tak HELE!" frkl. "Teď tě nemám rád! Abys věděl, chtěl jsem říct, že celej den jen koukám na romantický filmy a těším se na to, jak přijdeš domů, abychom mohli sedět a objímat se a mazlit se a smát se spolu, ale teď mám dojem, že ten plán docela rád OŽELÍM!"
"Jen kdybys nekecal," řekl jsem a položil mu ruku kolem pasu. "Taky se na tebe celej den těším. Miluju tě, sunshinku."
V tom okamžiku se celý jeho výraz změnil. Šťastný úsměv byl zase na svém místě.
"Ach, Kaidí," zamumlal a přivinul se ke mně. "Ty víš, jak miluju, když mi takhle říkáš, ty můj malej hipíku..."
"A ty víš, jak mně se tohle nelíbí," ušklíbl jsem se, ačkoliv to, co jsem řekl, byla čistá lež.
"No, možná," zahihňal se. "Páni, ty krásně voníš..."
"Jannie, na jaký filmy ses to koukal?"
"Romantický."
"Například."
"No, začal jsem s I love you Phillip Morris," pošeptal mi. "Mimochodem, chce to vynýst koš. Je plnej papírovejch kapesníčků."
"Někdy mi fakt přijde, že spím s ženskou," zavrtěl jsem hlavou.
"Pokračoval jsem s Brokeback Mountain..."
"Homosexuální a ubrečený odpoledne?"
"Hm..." zavrněl. "Ale tady jde přece o tu hlubokou LÁSKU!"
"To víš, že jde," políbil jsem ho do vlasů. "Co dál?"
"Dál nic. Vstával jsem až v jedenáct," zamumlal a políbil mě na ucho. Zachvěl jsem se. "Ale právě jsem se chystal pustit si Velvet Goldmine..."
"Ach..." zaculil jsem se. "A pořád by ses rád díval?"
"Proč? Ty bys chtěl?"
"No, dlouho jsem to neviděl," pokýval jsem hlavou. "A pak ses taky chtěl mazlit, ne? Tak se můžeme mazlit u filmu."
Jestli vůbec bylo možné, aby se ještě víc rozzářil, tak se to právě stalo.
"Fajn. Podíváme se. Ale počkej chvíli. Potřebuju sušenky, papírový kapesníčky a-"
"A kafe... Jo, lásko. Dám si taky."

Uvažoval jsem, jak je možné, aby byl někdo tak krásný a všeobecně dokonalý. Popřípadě jak je možné, že já jsem tak bláznivě zamilovaný.
Myslím, že si to sám ani neuvědomoval. Jak by mohl? Neviděl svůj nadšeně zaujatý výraz, když se na ten film díval.
Občas jsem měl dojem, že si neuvědomuje ani to, že mazlení se příliš neodehrává, neboť Jani se měl tendenci neustále všelijak kroutit do rytmu písniček, předvádět svá zcela obvyklá dramatická gesta, která se teď na pódiu tak usilovně snažil omezit (aniž by mi byl schopen vysvětlit PROČ VLASTNĚ, protože já zastával názor, že ta gesta z něj dělají něco mnohem VÍC než jen frontmana skupiny, že z něj dělají tu pravou hvězdu) a na jeho rtech se promítaly skoro všechny repliky, protože skoro všechny repliky prostě znal.
Nevadilo mi to. Věděl jsem, do čeho jdu. Už jsem to s ním viděl aspoň desetkrát,a vždycky to bylo totéž.
Úsměv, který se na jeho tváři objevil pokaždé, když se na monitoru objevil Jack Fairy, byl prostě rozkošný. I když podobný byl i jeho úsměv při výstupech Curta Wilda.
"The world is changed 'cause you are made of ivory and gold. The curves of your lips rewrite history," zašeptal v jednu chvíli Jani. Věděl jsem, že spojení Oscara Wilda a Ewana McGregora je pro něj skoro vražedné.
Podíval jsem se na něj, abych viděl, jak zaujatě sleduje Curtův a Brianův polibek, ale zjistil jsem, že jeho oči se místo toho upírají přímo na mě. Jeho pohled byl skoro vážný.
"Jani?" oslovil jsem ho opatrně.
Pousmál se.
"Miluju tě, víš?" zamumlal.
"Jasně, že to vím," olízl jsem si rty a pootočil se, abych na něj líp viděl. "Taky tě miluju. Jani..."
"To nic," zavrtěl hlavou a vrhl kradmý pohled k počítači. "To jen... ty filmy. Miluju tě."
Pak natáhl krk a políbil mě.

Velvet Goldmine byl během polibku velmi rychle zapomenut, protože vždycky se můžeme dokoukat jindy, nebo si to přinejhorším pustit znova.
Poslední, co jsem slyšel, byl Curt Wilde zpívající Gimme Danger, protože pak mě od sebe Jani odstrčil, vstal, popadl moji ruku a skoro doslova mě odvlekl do ložnice.
Zavřel za námi dveře a přitiskl mě na stěnu hned vedle nich. V takových chvílích jsem si vždycky znova připomínal, proč trvá na tom, že na tom místě nesmí být nic, žádná skříňka, žádná kytka, žádný obrázek na stěně. Políbil mě, teď už podstatně hladověji než mě líbal tu zhruba půlhodinu na gauči, rukama rovnou zajel pod moji košili, hladil mě po zádech, po hrudníku...
"Chci tě," zamumlal a já ucítil jeho horký dech na svém krku. "HNED!"
"Kterej film je tohle?" zašklebil jsem se.
Mírně se odtáhl na tváři vykouzlil pohled málem jako z porna, a hlubokým hlasem pronesl:
"Enough romance. Let's FUCK!"
"Ach. Jasně," zasmál jsem se, když se mi zase pevně přisál ke krku. "Hej! Nepotřebuju mít do práce cucflek!"
"Já potřebuju, abys měl cucflek," špitl. "Chci si tě... označit... Protože jsi... můj..."
Zavzdychal jsem, jak se jeho polibky přesouvaly níž a níž, jak mi rozepnul košili a věnoval polibek i mojí klíční kosti, jak jeho dlaně sjely na můj zadek a pevně stiskly.
"Jani!" napomenul jsem ho. "Brzdi. Jdeš na to zbytečně rychle."
Zmateně se na mě zadíval, ale pak se usmál.
"Jasně. Ona... romance vlastně není tak špatná, že..." olízl si rty.
Zase jsme se políbili.
Jeho ruka v mých vlasech, jeho druhá ruka na mých zádech...
Rozepnul jsem i jeho košili a přitáhl si ho blíž k sobě, kůže na kůži...
Zavrněl.
Košile se skoro ve stejný okamžik sesunuly k zemi, hladil jsem ho po zádech, hladil jsem jeho krásné, štíhlé tělíčko, jeho sametovou pokožku, tiskl jsem si ho k sobě, zatímco jeho ruce se protáhly mezi našimi těly, aby rozepnul pásek a zip nejdřív na mých, pak i na svých kalhotách.
Stáli jsme vedle dveří, líbali se a hladili, mazlili se, kalhoty rozepnuté. Pak, bez jediného slova, bez sebemenší dohody, jsme se od sebe odtrhli a stáhli si kalhoty i se spodním prádlem.
Jani mě vzal za ruku a na okamžik jsme se zase octli tělo na tělo.
A najednou jsem ležel na posteli, Jani vedle mě, líbal mě a hladil po celém těle. A samozřejmě jsme leželi přesně tak, aby se mohl pohodlně natáhnout pro lubrikant na nočním stolku. V tom si za těch pár let už vybudoval slušnou praxi, i když jen málokdy byl tak rozkošný jako ve chvíli, kdy se před naším prvním milováním vymotával z deky, aby lubrikant našel...
Teď jsem najednou cítil, jak do mě jeho prsty pomalu a opatrně vnikají. Zasténal jsem.
Jeho rty se octly na mém krku, ale tentokrát nebyly tak přehnaně dychtivé.
Natolik jsem se na chvíli ztratil ve vlastním světě rozkoše, že jsem skoro nepotřehl okamžik, kdy svoje prsty přestal používat. Ovšem nemohla mi ujít ta chvíle, kdy mi pořádně roztáhl a lehce zvedl nohy, aby do mě mohl vniknout on.
Zasténal jsem a zaryl mu nehty do zad, zatím jen docela málo.
"Moc rychle?" kousl se do rtu.
"Jani, kdy jsi na mě naposledy byl moc rychlej?" ušklíbl jsem se.
"Budou to tak... tři roky?"
"Výborně. Takže ne, nebylo to moc rychlý. Jen... Hm, líbí..."
"Vypadám jako facebook?" srazil Jani obočí.
Vzápětí jsme oba vyprskli smíchy.
"Jani, ty jsi blbeček..." zavrtěl jsem hlavou. "Zbožňuju tě."
"A já tebe, Kaidí..." pošeptal mi a konečně se pohnul.
Jestli bylo lehké vyletět na poměrně vysoký obláček už ve chvíli, kdy mě dráždil jen prsty, teď bylo skoro nemyslitelné zůstat 've svém těle'. Nedokázal jsem vnímat nic konkrétního, jen ten nádherný pocit, který mi teď Jani dával. Vím, že jsem sténal, vím, že jsem mu musel docela slušně poškrábat záda, vím, že mi něco mumlal do ucha, tím svým hlubokým a neskutečně vzrušujícím hlasem, o kterém až zbytečně moc dobře VĚDĚL, co se mnou dělá.
Ani si nedokážu uvědomit, jak dlouho to milování trvalo, protože to vypadalo jako celé dlouhé minuty a zároveň jen pár vteřin, a netuším, jak jsem se nakonec udělal, jestli to byla moje zásluha nebo jestli to byl Jani...
Jen vím, že mi svět vybuchl před očima, a pak jsem skoro vzápětí uslyšel Janiho zasténání, TO zasténání, které nedokáže potlačit snad nikdy, když se udělá.
Lehl si vedle mě, přetáhl přes nás deku, přivinul si mě k sobě, zabořil mi nos do vlasů...

Mohlo to stejně tak dobře být o pár minut jako o pár hodin později, když nás vzbudilo vyzvánění Janiho telefonu.
Můj miláček zabručel a nesrozumitelně utrousil něco, o čemž jsem nepochyboval, že byla nadávka.
"Padej to vzít," zamumlal jsem. "Třeba je to důležitý."
"Pokud náš barák nemá za pár minut vybuchnout, tak to důležitý není," zívl Jani, ale začal se vymotávat z deky a škrábat z postele. Došel ke svým džínám, vzal mobil a okamžitě byl zase pod peřinou. Až pak se podíval na displej.
"Henriikka?" pozvedl jsem obočí. "Hele, proč máš jako její obrázek srdíčko?"
"Protože ji skrytě miluju a tebe mám jen na sex," zakřenil se Jani. Zmáčkl tlačítko reproduktoru a přijal hovor. "Nazdar, zrzečko. Slyšíme tě."
"My vás taky slyšíme!" ozval se její hlas.
"A NAPJATĚ posloucháme!" dodal jiný hlas, mužský.
"Robine?" zamrkal Jani.
"KDE VĚZÍTE?" zeptala se zase Henriikka, obecně známá jako Poppy Starley.
"Vězíte?" zamrkal zase Jani. Pak vytřeštil oči, když k jeho mozku doputovala tatáž pravda, která v ten okamžik došla i mně.
"Zkouška," řekl jsem.
"Ano, už před hodinou," odsouhlasila Poppy. "A já už vím, proč spolu dva členové skupiny nemaj spát. Protože se zapomínaj v posteli a nedostavujou se na zkoušky!"
"Zlatíčka, promiňte..." kuňkl Jani. "My... my si dáme sprchu a za půl... dvacet minut jsme tam, ano?"
"Nemusíte se obtěžovat," zasmál se Robin. "Nadpoloviční většinou jsme se shodli, že zkouška dneska padá."
"Jak se můžete shodnout nadpoloviční většinou, když vás tam je polovina?!" vytřeštil Jani oči.
"Beat Pest, lásko," sdělila suše Poppy. "A NEŘÍKEJ, že počítačovej program na bicí nemá hlasovací právo, protože ho prostě MÁ!"
"Ehm..." ošil se Jani. "Přijmete aspoň naši HLUBOKOU omluvu?"
"To se uvidí," odpověděl Robin. "Mimochodem, taky jsme odhlasovali, že tu zkoušku si zejtra nahradíme. Takže papa a dejte si druhý kolečko teď, ať se tohle zítra neopakuje. Díky moc!"
Pak se hovor ukončil.
Jani se kousl do rtu.
"Ehm, tohle jsme trochu..."
"Nevychytali," pokýval jsem. "Ale... broučku, poslyš..."
"Ano?" naklonil hlavu.
"To druhý kolo, víš... To vůbec není blbej nápad..."
"Ne, to není," zaculil se. "Ale jestli dovolíš, tak bych si nejdřív dal..."
"Kafe, cigaretu a něco k snědku," zasmál jsem se. "A sprchu."
"Sprchu nejdřív."
"Výborně. Tak jdeme."
"JdeME?"
"Samozřejmě zcela bez sexuálního podtextu."
"Kaide... Víš, že to se nám ve sprše NIKDY nepodaří..."