Já ti to říkal...

Autor: Arvari
Žánr: slash, tentokráte nehumorný
Přístupnost: Když si odmyslíte sprostá slova...
Postavy: Jann Wilde, Sir Christus
Shrnutí: "Máme určitou dohodu, vzpomínáš?"
Počet slov: 1368
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Info: Navazuje na TENHLE one-shot, ovšem nemá ani trochu původní roztomilosti...

Jann Wilde seděl na okenním parapetu dokořán otevřeného okna. Díval se ven, do chladného podzimního dne. Na rukou měl husí kůži.
Olízl si rty. Měl zvláštní, nepříjemný pocit. Nedokázal vysvětlit proč.
Ještě zdaleka nedokouřenou cigaretu zahodil ven a slezl z okna. To vzápětí zavřel. V obývacím pokoji byla už tak zima.
Sklonil se a z červeného stolku zvedl červený hrnek s kávou. Jen se na tekutinu uvnitř podíval a hrnek zase položil.
Zadkem se opřel o parapet.
Znovu si olízl rty.
Když uslyšel klíč v zámku, spadl mu ze srdce obrovský kámen.
Chtěl se rozeběhnout do předsíně, ale neměl energii.
Čekal.
O minutku později prošel dveřmi obývacího pokoje Sir Christus.
"Ahoj, lásko," usmál se zářivě. "Máš mě tady!"
"Díkybohu," vydechl Jann. "Pojď sem. Měl jsem hroznej strach. Celý ráno jsem příšerně nervní..."
"Myslel jsi, že vlak vykolejil, nebo co?" ušklíbl se Christus, ale přišel k Jannovi a objal ho. "No tak, lásko. Mně se tak snadno nezbavíš."
Objetí od Janna se nedočkal. Zpěvák jen začichal, načež od sebe kytaristu prudce odstrčil.
"A tohle myslíš vážně?!" zaječel.
"Co?!" zamrkal Christus.
"Nehraj si na idiota!" vykřikl Jann. "Jsi cejtit ženskou! LACINYM ženskym parfémem! A co je hroší, jsi cejtít... proboha... Ty jsi naprosto NESKUTEČNEJ! Ty jsi cestou sem s nějakou spal?!"
"A kdyby?" frkl Christus. "Máme určitou dohodu, vzpomínáš?"
"Dohodu..." kousl se Jann do rtu. Nechtěl, aby mu do očí vytryskly slzy. Stejně to udělaly. "Do prdele, Jukko. Já tomu prostě nevěřím. Zatraceně... ANO, máme dohodu, ale uvědomuješ si vůbec, že na cestě do Tampere, na cestě ZA MNOU jen tak chrápeš s někým jiným?!"
Christus poodstoupil a nevěřícně se na Janna zadíval.
"Ale... Já ti to říkal..." zašeptal. "VĚDĚL JSI, do čeho se mnou jdeš. Víš, jakej jsem. Nemůžu si POMOCT!"
"Jel jsi ZA MNOU!" vřískl Jann. "Za mnou! Milovat se SE MNOU! Celej víkend strávit SE MNOU, s chlapem, kterýho údajně MILUJEŠ, vzpomínáš?! Chceš mi říct, že jsi to nemohl vydržet ty dvě hodiny cesty sem?!"
"Já ti to říkal..." zopakoval Christus.
Těsně kolem Christusova obličeje proletěl hrnek, aby se vzápětí rozbil o zeď obývacího pokoje. Všude po stěně byla najednou káva.
"VYPADNI!" zavřeštěl Jann. "V životě tě už nechci vidět! Ano, věděl jsem, do čeho jdu! Ale nevěděl jsem, že jsi schopnej těsně předtím, co se máme po třech tejdnech konečně zase vidět, jít a přefiknout první lacinou kurvu, co se ti cestou namane! Nenávidím tě! NENÁVIDÍM TĚ, Mikkonene! Zmiz mi ze života! VYPADNI a neodvažuj se ještě někdy vrátit!"
Jann se sesul k zemi, kde se schoulil do klubíčka. Rozvzlykal se tak, že už po pár vteřinách nemohl ani dýchat, ale co mohl dělat? Ta bolest, kterou teď cítil, byla nesnesitelná. Nejradši by otevřel to okno, kterým pořád vyhazoval cigarety, a vyskočil. Jen kdyby se mohl pohnout.
"Jani..." zašeptal Christus.
"Jdi pryč..." vypravil ze sebe Jann. "Jdi. Vypadni z mýho bytu. Jdi pryč, prosím. Nenávidím tě. Prosím..."
"Jani," vzdychl Christus a klekl si vedle Janna. Opatrně ho pohladil po zádech. "Jani, já tě prosím. Přísahám, to poslední, co jsem kdy chtěl, bylo ublížit ti. Miluju tě. ZBOŽŇUJU TĚ. Prosím. Já... Já za to sakra nemůžu. Přísahám, že nechci, aby ses trápil. Ale TRÁPÍM TĚ."
"Jdi už DO HAJZLU, Christusi!" vzlykl Jann a konečně sebral sílu, aby se zvednul ze země.
Stihl dojít až do kuchyně, než ho Christus chytil za paže a otočil si ho k sobě.
"Nechápeš to," řekl a po tvářích mu taky stékaly slzy. "Řekl jsi, že s tím souhlasíš. Řekl jsi..."
"Drž hubu. Proboha, drž hubu... A odejdi. ODEJDI!"
"Ani se nehnu."
"Prosím..."
Christus zavrtěl hlavou.
Pomalu se naklonil dopředu a políbil Janna na rty.
Jann se nosem prudce nadechl.
A polibek mu oplatil.

Jann Wilde seděl na okenním parapetu a zíral ven, do temné, chladné noci. V prstech svíral cigaretu, ze které si zatím potáhl jen párkrát.
Hlavou se mu honily stovky myšlenek. Po tvářích mu stékaly slzy.
Zavřel oči a přiložil cigaretu ke rtům.
Nevěděl, jestli slyšel tiché kroky, nebo prostě jen cítil Christusovu přítomnost.
"Řekni..." zašeptal. "Uspokojujou tě ty nevěry?"
"Nikdy," odpověděl tichým hlasem Christus. "I když spím s někým jiným, vždycky u toho myslím jen na tebe."
Jann otevřel oči. Kytarista stál přímo u něj.
"Tak PROČ?"
"Protože jsi pořád tak daleko," vzdychl Christus. "Protože tě nemůžu obejmout, když chci. Vždycky, když jsem dřív zahýbal, dělal jsem to proto, že jsem chtěl ten úlet VÍC než toho, se kterým jsem v tu dobu byl. A teď... sakra, teď chci někoho, kdo mi vynahradí to, že nemůžu bejt S TEBOU!"
Jann zahodil z okna cigaretu, která touhle dobou shořela už natolik, že ho začala pálit do prstů.
Zadíval se Christusovi do očí.
"Vrať se do Tampere," řekl.
"Nemůžu," zavrtěl Christus hlavou.
"Proč? Protože v Helsinkách máš práci? Práci dělníka na stavbě seženeš i tady. A seženeš i stokrát lepší práci, seženeš něco v muzice! Protože tam máš skupinu? Kolikrát do tejdne zkoušíte, jednou? Tak tam budeš jezdit! A rodinu nemáš tam, ale TADY! Jukko-"
"Ty nechápeš, proč jsem z Tampere odešel, co?" vzdychl Christus. "Je tady spousta špatnejch vzpomínek. Spousta lidí, co jsem už nechtěl vidět, protože bych zase mohl spadnout do těch sraček!
"Ale jsem tady JÁ!" vykřikl Jann. "A já tě spadnout NENECHÁM!"
"Ty vážně věříš tomu, že mě přede vším ochráníš, co?" zavrtěl Christus hlavou. "Ale to NEJDE."
"Ale já už tvoje nevěry neunesu, Jukko," zamumlal Jann. "Vážně jsem myslel, že jo, ale nejde to. Nechci, aby se tě kdokoliv jinej dotýkal. Jsi MŮJ! Chci bejt jedinej člověk na světě, co si užívá toho dokonalýho sexu. Jukko, dneska to bylo snad to nejlepší..."
"Já vím, Jani."
"Vrať se do Tampere. Prosím. Buď se mnou."
"Nemám KAM se vrátit. Víš, jak dlouho bude trvat sehnat nějakej slušnej byt, co si budu moct dovolit?"
"Buď SE MNOU, Jukko!" zopakoval Jann. "Buď TADY! Stačí koupit druhou skříň, protože do mý by se nevešlo oblečení už ani jeptišce, natožpak tobě. Ale tvoje kytary budou mít dost místa v mojí pracovně, a nic moc jinýho stejně NEMÁŠ, já to vím! Miluješ tenhle byt, kolikrát jsi mi to opakoval? Tak tady BUĎ SE MNOU!"
"Slez už z toho okna. Nastydneš."
"Odmítáš se o tom bavit, co? Ale fajn. Jak chceš."
Jann slezl z okna a zavřel ho. Pak prošel kolem Christuse a posadil se na gauč.
Kytarista zavřel oči.
Vážně myslel, že se sem nikdy nedostanou? Vážně myslel, že všechno bude fungovat, když bude Janiho podvádět na každém kroku a bude ho vídat jen o víkendech, jednou za dva, tři týdny, když budou mít oba čas? Byli spolu osm měsíců a zatím to DOCELA klapalo, ale... Vždyť to sám řekl, sakra. Byl nevěrný jen proto, že...
Kytarista otevře oči a zadíval se na Janna.
Ne. Nechtěl ho ztratit.
"Ale..." zachraptěl. "Budeme muset vymalovat obývák. Ten flek od kafe je všechno, jen ne nenápadnej."
V tu chvíli se na Jannově tváři objevil široký úsměv, ten úsměv, který Christus vážně miloval.
Posadil se vedle něj, a zpěvák se mu okamžitě přesunul na klín a pevně ho objal.
"Miluju tě, Jukko," zašeptal.
"Já vím," usmál se kytarista.
Pohladil Janna po zádech.
"Budu si muset koupit nový hrnky," zamumlal Jann.
"Nezbejvá ti ještě jeden?"
"Ne. Před měsícem jsem ten třetí omylem shodil ze stolku. Upadlo mu ouško."
"Omylem shodil? Sláva. Já už si myslel, že jsi dokonalej."
"Co kdybysme zítra odpoledne šli projít pár obchůdků?"
"Ty na ty hrnky nějak spěcháš, lásko. Jako bys jich doma neměl dost. Ale... jo. Půjdem. A ty nový oblíbený hrnky ti koupím já. Stejně jsi o dva přišel mojí vinou..."
Jann se zaculil.
"Fajn. Já tě beru za slovo."
"Ale..." odkašlal si opatrně Christus. "Myslíš, že bys je po mně mohl už NEHÁZET?"
"Myslíš, že bys mi k tomu mohl nedávat DŮVODY?"
Zadívali se jeden druhému do očí.
"Udělám, co budu moct. Už ti vážně nechci ubližovat, Jani..."