Jack vyfoukl obláček dýmu a ještě pohodlněji se uvelebil v křesle.
Christus vzhlédl z podlahy, na které byly rozházené všechny jeho šperky, a protočil panenky.
"Japo," zavrčel. "Kdybych věděl, že tady budeš jen sedět a kouřit jednu cigaretu za druhou, tak ti neříkám, ať mi jedeš pomoct s balením, zatraceně!"
"Jak konkrétně ti mám pomoct?" ušklíbl se Jack. "Mám s tebou jít přebírat tvý tretky?"
"Ne," frkl Christus. "Řekl jsem ti, ať mi nachystáš kytary. Nebo počkej! Vlastně jo, můžeš mi pomoct i tady. Hele, vem tamhle tu igelitku a dávej do ní to, co vyřadím. A podej mi tu šperkovnici. Ne, počkej. Tu tam hoď jako první..."
"Zbláznil ses? Je krásná!"
"HOĎ JI TAM!"
"Ježiš, Mikkonene, nehysterči..." vzdychl Jack. "Už je v igelitce, vidíš. Fajn, jedeme dál."
Christus vzal do ruky několik párů náušnic a všechny je postupně hodil Jackovi. Stejně tak několik náhrdelníků, nějaké korálky, pár náramků.
"A tohle, hlavně TOHLE!" řekl a z ruky mu vyletěl i jednoduchý stříbrný řetízek s přívěskem ve tvaru T.
"Ten?!" vytřeštil Jack oči. "Ne, tobě už fakt přeskočilo. Mikkonene, tenhle přívěšek jsi vždycky miloval!"
"Věříš, že to je mi naprosto jedno? Vyhoď to!"
Sklonil se ke šperkům a zahodil další náramek a řetízek.
"Proč to rovnou nevyhodíš VŠECHNO?" zašklebil se Jack.
"Taky si říkám..."
Christus se nahrbil a skryl si obličej do dlaní. Jack mlčel. A mlčel. A...
"Víš, nikdy jsi mi neřekl, kdo je to T."
"To není T," ohradil se Christus. "Je to... kurva... Je to zlomenej kříž, symbol toho, že nevěřím v křesťanskýho Boha."
"Věříš. Ne extra intenzivně, ale... VĚŘÍŠ."
"To je detail."
"Jukko."
"Prosím, Jacku. Nechci o něm mluvit!"
Jack vzdychl.
"Ale no tak, zlato... Mám snad hádat? To chceš?"
"Ne, to nechci."
"Tak to řekni."
"Ne."
"Znám ho?"
"NE!"
"Fajn, budu říkat jména. Teemu. Tuomas. Timo. Tommi."
Christus se zachvěl a prudce se nadechl, i když se to na poslední chvíli pokusil zakrýt zakašláním.
"Tommi?" zamrkal Jack. "Je to Tommi?"
"Ne, není!"
"Tommi... TEN Tommi? LIIMATAINEN?!"
"Do prdele, Jacku..."
Christusova ramena se začala nekontrolovatelně třást.
"Ježiš, Jukko. ZLATO..." vydechl Jack a objal ho. "Jukkí, promiň..."
"Já... Omlouvám se..." vzlykl Christus. "Byli jsme spolu víc než dva roky... Já... Já ti to neřekl... Nikdo se to neměl dozvědět, protože... Protože on... Já ti to nemohl říct, i když jsi nejlepší kamarád, protože... A pak to šlo všechno do hajzlu, a já to neunes... Já ti to chtěl říct. Já to chtěl říct všem! Ale on se bál, že to zkazí kšefty Hype a..."
"Tak klid, zlato. KLID," políbil ho Jack do vlasů. "Ježiš, nebylo na tobě ani znát, že někoho máš! Kdy jste spolu byli?"
"Dva tisíce... sakra... pět, šest a sedm, to jsme se někdy v květnu rozešli..."
"A všechny ty tvý tretky... Ach, sakra. Nezačaly ti v tý době magicky přibejvat?"
"I předtím. Kupoval mi dárky. Pořád. On... Lichotil mi. Já měl pocit, že mě miluje. Já ho teda miloval..."
"Ach, Jukko..."
"CO?!" vyhrkl Christus.
"C-co?" zamrkal Jack.
"Znám tohle povzdychnutí! Co mi nechceš říct?!"
"Ale nic. Vážně vůbec-"
"Kecy."
"Fajn. Víš, jak jsme říkali, že bysme mohli spolu zkusit nějakou skupinu, až se přestěhuješ? No, tak jsem psal mail Tommimu, a... A teoreticky by měl zájem nás zastupovat. Ale já NEVĚDĚL, že jste spolu spali! A... V tom mailu teda taky bylo napsaný, ať ti řeknu, ať si dneska přečteš něco na stránkách nějakýho bulváru, počkej... Už jsi zabalil počítač?"
"Ne, je v obýváku..."
Žádné komentáře:
Okomentovat