neděle 21. dubna 2013

Jeden měsíc 12/18

No, prostě to nemohlo dopadnout dobře...

Levou rukou, s extrémní námahou, odemkl Christus dveře bytu. Vešel dovnitř, zabouchl, načež si opatrně sundal kabát a vyzul se z bot.
Pomalu, shrbený, došel do obývacího pokoje. Levou rukou lovil z kapsy mobil. Musí zavolat Jackovi. Teď vážně potřebuje pomoc.
Mobil mu málem vypadl z ruky ve chvíli, kdy spatřil, kdo sedí na gauči.
"Tommi!" vyjekl.
"Panebože," vytřeštil Tommi oči. "Máš ruku v sádře!"
"Nepovídej. Já bych si nevšimnul," frkl Christus. "Co tu chceš?"
"Co jsi dělal? Co s tou rukou máš?!" zeptal se Tommi a vstal z gauče.
"Zlomená vřetenní kost, byl jsem nevyspalej a v práci se mi zamotala hlava a spadnul jsem z metru a půl rovnou na loket. Minimálně měsíc budu mít neschopenku a nezahraju si na kytaru. A je to celý tvoje vina. A CO TADY CHCEŠ?!"
"Jak by to mohla bejt MOJE vina?!" zamrkal Tommi.
"Protože jsem nespal kvůli tobě! TOBĚ, ty zatracenej idiote!"
"Tohle asi... nechápu."
Christus se napřáhl a aspoň levou rukou vrazil Tommimu takovou facku, že se manažer, který to vůbec nečekal, zapotácel.
"Přijď si na to sám!" zaječel Christus.
"Aha..." sykl Tommi a držel se za tvář. "Bude to asi kvůli tomu, kvůli čemu mi dneska dopoledne volal Jack, co?"
"CO UDĚLAL?!"
"Volal. Že jsi na mě naštvanej, že se vždycky jen připlížím a něco ti tu nechám. Že mě nevidíš. Že jsi nechtěl, abych se snažil takhle. Tak... Tak jsem tu osobně. Jukko..."
"Zabiju ho. Já ho zabiju," zavrčel Christus a otočil se k Tommimu zády. "Vypadni. Nechci tě vidět."
"Nic jsem ti neudělal. Jukko..." vzdychl Tommi.
"Ne? Je to tvoje vina, že si dobu nezahraju na kytaru!" kousl se Christus do rtu. "Víš, co to pro mě je? Jsem kytarista. KYTARISTA, co se nemůže dotknout kytary. A je to jen tvoje vina, vina toho, že nemůžeš bejt MŮJ TOMMI, že jsi měl potřebu dělat nějaký obrovský gesta, protože sis myslel, že mě ti to přivede zpátky, jako bych byl nějaká dvacetiletá zlatokopka! Já jen chtěl, aby ses o mě zajímal, zatraceně, abys mi ukázal, že mě vážně pořád miluješ, jestli mě teda miluješ! A ty jsi z toho udělal frašku. Momentálně tě fakt nesnáším, Tommi!"
"Ale já to přece nemohl vědět, Jukko!" hájil se manažer. "Sakra, seš Sir Christus! Velká drama queen, ty MILUJEŠ přehnaný gesta, vždycky jsi je miloval! Ještě sis vždycky stěžoval, že je se mnou NUDA!"
"Radši bych tu nudu než tě vůbec nevidět," vzlykl Christus. "Sakra, au..."
"Co? Co je?"zamrkal Tommi.
"Nic. Jen ta zkurvená ruka bolí. To není tvoje věc. Vypadni, myslím to vážně. Chci bejt sám. Jo, a na ten měsíc můžeš zapomenout. Skončil jsem s tebou. Ani OMYLEM nemáš šanci!"
"Přece tě tady nemůžu nechat. Neuvaříš si ani večeři."
"Zavolám si Japu!"
Christus vyběhl z obýváku a skoro vzápětí se ozvalo bouchnutí dveří ložnice.
Tommi vzdychl a posadil se na gauč. Zatraceně, do prdele, kurva, tak tohle pekelně zvoral. I když to nebyla tak docela jeho vina. Kdyby mu to Jukka hned na začátku ŘEKL...
Ne. Mohl za to. Choval se jako idiot. Všechno, co chtěl, bylo s Jukkou večeřet, trávit večery u televize, pít kafe, možná někam zajít. A dělal všechno, jen ne to.
"Tommi Liimatainene, ty kreténe..." zamumlal.
Vzdychl, vstal z gauče a chtěl odejít, když ve dveřích obývacího pokoje zase stanul Christus.
"Japa s Rakel jeli na víkend pryč," řekl tiše.
Tommi kývl.
"Jo, uvařím ti večeři..."

Žádné komentáře:

Okomentovat