Poté, co se mu nějak podařilo sníst talíř těstovin pomocí převážně jen levé ruky, byl už Christus o poznání klidnější než při svém příchodu. Dokonce i poděkoval, když před něj Tommi postavil hrnek s kávou a nabídl se, že mu připálí cigaretu, pokud by snad Christus měl v krvi nedostatek nikotinu.
Když kytarista poprvé potáhl z cigarety, dokázal se na Tommiho konečně klidně podívat.
"Promiň, že jsem tak ječel," zamumlal. "Je to jen... Chápeš. Jako by tobě řekli, že minimálně měsíc nebudeš moct řvát na lidi. Nepředstavitelný."
Tommi se zasmál.
"Máš o mně fakt mizerný mínění, co?" pozvedl obočí.
"Jen tě znám, Tommi," zakřenil se Christus. "Prchlivýho manažera, co neodpouští chyby... Pokud tedy nejsou moje."
"Ty sis ovšem tu protekci poctivě vyšukal," ušklíbl se Tommi. Pak zavřel oči a vzdychl. "Asi bych... Asi bych měl pomalu jít."
"Kde jsi vlastně byl těch posledních pár dní?" zamračil se Christus. "Zaručeně jsi každej den nejezdil mezi Tampere a Helsinkama, nebo snad..."
"Ne," zavrtěl Tommi hlavou. "Jeden kamarád mi něco dluží, a shodou okolností mu v Helsinkách patří jeden hotel..."
"Kdo Tommimu Liimatainenovi nedluží, že?" zachechtal se Christus. "Takže jsi přesunul velitelství Hype do Helsinek?"
"Dočasně. Myslel jsem tak na měsíc," kousl se Tommi do rtu. "Ale pokud jsi myslel aspoň trochu vážně to, co jsi předtím říkal, tak se asi můžu přestěhovat zpátky. Jestli na ten měsíc můžu zapomenout..."
Christus se zhluboka nadechl.
"No, ještě máš něco přes dva tejdny," řekl tiše. "Tak se... začni víc snažit. Teď k tomu máš ideální příležitost, že jo..."
Tommiho pohled sklouzl na Christusovu zasádrovanou ruku zavěšenou v šátku.
"Myslíš to vážně? Vážně VÁŽNĚ?"
"Neřekl jsem, že to budeš mít snadný," olízl si Christus rty. "A už vůbec ne, že to máš jistý. Tommi, já vážně nevím, jestli tě ještě chci. Tak mě... přesvědč."
"Víš, stejně bych ti ráno donesl snídani," řekl Tommi. "Když Jack není doma..."
"Proto to neříkám," zavrtěl Christus hlavou.
"Takže je tu jistá šance, že bys mě přece jen zpátky chtěl?"
"Jistá šance ano."
Tommi se usmál, došel k Christusovi, sklonil se a krátce ho políbil na rty.
"Ráno se stavím s tou snídaní," zašeptal. "Klíče mám. Pokusím se tě nevzbudit."
Pak se otočil a odešel.
Ještě ve chvíli, kdy se vchodové dveře zabouchly, Christus třeštil oči a zrychleně dýchal.
Žádné komentáře:
Okomentovat