V pátek se Tommi u
Christuse zastavil nejen ráno, ale taky brzo odpoledne a pak ještě
večer, a pokaždé to pro kytaristu znamenalo jídlo a nějakou tu zábavu,
protože sedět celý den u televize nebylo nic než šílená nuda.
V sobotu se Tommi objevil až v poledne, ale zato zůstal skoro až do deseti večer, přinesl Christusovi croissanty, pomerančový džus a jen tak mimochodem i pár bižuterních cetek a rudou růži. A když večer odcházel, Christus si přál říct mu, až zůstane.
V neděli, když se kytarista probudil, byl už Tommi v bytě, i když tentokrát zůstal jen do pěti odpoledne a žádné dárky nepřinesl. A rovnou řekl, že v pondělí nedorazí, a dost možná ani v úterý, jelikož musí do Tampere, ještě ten večer odjíždí, aby ráno brzo vstal.
Christus v tu chvíli tak trochu proklínal Tommiho zjevně absolutně neschopné podřízené.
Ještě štěstí, že Japa už se vrátil, jinak by Christus zřejmě za ty dva dny zemřel hlady a nudou.
V úterý večer seděl na gauči a tiše doufal, že se Tommi co nevidět objeví, aspoň pozdravit a uvařit kafe, i když to se Christus za těch pár dní docela naučil, stejně jako zapálit si cigaretu. Ale měl chuť na něco sladkého, a Tommi přece...
V osm, ve chvíli, kdy si přestal dělat naděje, se rozezvoněl jeho telefon.
"Tommi?" vyhrkl Christus do telefonu poté, co na displeji odhalil totožnost volajícího.
"Ehm, ahoj, Jukko," ozval se Tommi nejistě. "Jen... ti chci říct, že do Helsinek se nedostanu dřív jak v pátek ráno. Vyrojilo se toho tady hrozně moc, najednou jsem prej absolutně nepostradatelnej, všichni se mnou potřebujou mluvit... Ale přísahám, že v pátek dorazím, i kdybych měl předstírat svoji vlastní smrt!"
"Ach..." zamrkal Christus. "Tak... tak fajn. Tak v pátek."
"Zvládáš to tam nějak?" zeptal se Tommi. "Promiň, že jsem ti doteď nezavolal. Včera ani dneska jsem se absolutně nezastavil. Takhle šílený dny jsem nezažil už DÁVNO!"
"To víš, daň za to, že je z tebe úspěšnej manažer," zakřenil se Christus.
"Jako bych po tom někdy toužil. Moc dobře víš, že mě do tohohle uvrtal..." Tommi se zarazil. "Hele, zlato, musím letět. Ville mě vytáhnul na večeři, chce něco neodkladnýho vyřešit, a už na mě čeká dole. Večer ti napíšu, až dorazím domů. Miluju tě, pa."
Pak Tommi spěšně ukončil hovor.
Christus zůstal na svůj mobil zírat jako na zjevení.
"M-miluju tě?"
V sobotu se Tommi objevil až v poledne, ale zato zůstal skoro až do deseti večer, přinesl Christusovi croissanty, pomerančový džus a jen tak mimochodem i pár bižuterních cetek a rudou růži. A když večer odcházel, Christus si přál říct mu, až zůstane.
V neděli, když se kytarista probudil, byl už Tommi v bytě, i když tentokrát zůstal jen do pěti odpoledne a žádné dárky nepřinesl. A rovnou řekl, že v pondělí nedorazí, a dost možná ani v úterý, jelikož musí do Tampere, ještě ten večer odjíždí, aby ráno brzo vstal.
Christus v tu chvíli tak trochu proklínal Tommiho zjevně absolutně neschopné podřízené.
Ještě štěstí, že Japa už se vrátil, jinak by Christus zřejmě za ty dva dny zemřel hlady a nudou.
V úterý večer seděl na gauči a tiše doufal, že se Tommi co nevidět objeví, aspoň pozdravit a uvařit kafe, i když to se Christus za těch pár dní docela naučil, stejně jako zapálit si cigaretu. Ale měl chuť na něco sladkého, a Tommi přece...
V osm, ve chvíli, kdy si přestal dělat naděje, se rozezvoněl jeho telefon.
"Tommi?" vyhrkl Christus do telefonu poté, co na displeji odhalil totožnost volajícího.
"Ehm, ahoj, Jukko," ozval se Tommi nejistě. "Jen... ti chci říct, že do Helsinek se nedostanu dřív jak v pátek ráno. Vyrojilo se toho tady hrozně moc, najednou jsem prej absolutně nepostradatelnej, všichni se mnou potřebujou mluvit... Ale přísahám, že v pátek dorazím, i kdybych měl předstírat svoji vlastní smrt!"
"Ach..." zamrkal Christus. "Tak... tak fajn. Tak v pátek."
"Zvládáš to tam nějak?" zeptal se Tommi. "Promiň, že jsem ti doteď nezavolal. Včera ani dneska jsem se absolutně nezastavil. Takhle šílený dny jsem nezažil už DÁVNO!"
"To víš, daň za to, že je z tebe úspěšnej manažer," zakřenil se Christus.
"Jako bych po tom někdy toužil. Moc dobře víš, že mě do tohohle uvrtal..." Tommi se zarazil. "Hele, zlato, musím letět. Ville mě vytáhnul na večeři, chce něco neodkladnýho vyřešit, a už na mě čeká dole. Večer ti napíšu, až dorazím domů. Miluju tě, pa."
Pak Tommi spěšně ukončil hovor.
Christus zůstal na svůj mobil zírat jako na zjevení.
"M-miluju tě?"
Žádné komentáře:
Okomentovat