Tu noc Christus už zase nespal. A zase kvůli tomu samému člověku.
Zatraceně, Tommi Liimatainene.
Nemohl o něm nepřemýšlet. Mohl Jonne mluvit pravdu, nebo jen tak žvanil? Jonne zaručeně nesouhlasí s tím, aby spolu kytarista a manažer byli.
Protože Sir Christus jsou problémy, zklamání, věčná nekonečná starost. Tedy, v minulosti byl, a Jonne těžko přijme, že teď už je to jinak.
Možná tomu nemohl uvěřit ani Tommi. Možná rozhazuje sítě. Zkouší to s někým dalším. Mladším a tak nějak... klidnějším. Vždyť Tommi by si to zasloužil, spokojený domov s někým, kdo ho bude milovat, u koho nehrozí propuknutí dalšího sebedestruktivního rockerského období, o kterého by mohl stáhnout kohokoliv kolem sebe.
I když je pravda, že minule to bylo právě kvůli rozchodu. Žádné ohrožené pro Tommiho. A teď, teď si Christus dal maximálně tak jedno pivo za večer doma, dvě někde venku, a to jen proto, že měl vážně chuť, ne kvůli touze opít se a zapomenout na problémy.
Zapomenout na problémy...
Kousl se do rtu, zavřel oči a pokusil se z hlavy dostat všechny nepatřičné myšlenky. Napočítal do deseti. Do dvaceti. Do pěti set...
Nakonec v pět ráno, po mnoha hodinách, kdy se mu nepodařilo ani začít zabírat, Christus vstal, nemotorně si uvařil čaj a usadil se v obývacím pokoji u televize.
Usnul zhruba po půl hodině a spal až do chvíle, kdy ho probral známý zvuk. Známá písnička.
"Ano?" zamumlal do telefonu, načež hlasitě zívl.
"Neříkej, že tě budím!"
"Tommi," usmál se Christus. "Kolik je?"
"Už po jedný odpoledne, ospalče," zachechtal se Tommi. "Rockera nezapřeš, jen co je pravda."
"Celou noc jsem nespal," frkl Christus. "Už zas kvůli tobě. Nebo možná kvůli tvýmu zatracenýmu bratříčkovi..."
"Villemu?"
"Druhýmu."
"A co ti Jonne provedl?" zeptal se věcně Tommi.
"Že prej jsi včera obědval s nějakým hrozně sladkým brunetkem, mladým, co po tobě házel očima. Je to pravda?"
"Jak tohle Jonne ví?!"
"Je to pravda?" vydechl Christus.
"Je pravda, že jsem s někým, na koho by ten podpis seděl, obědval," uznal Tommi. "Jenže to byl pracovní oběd. Je to zpěvák nějaký začínající kapely, chtěli by mě jako manažera. Nic víc. Proč ti to Jonne říkal, proboha?!"
"Nevím. Aby mě naštval?" pokrčil Christus rameny.
"Tohle si s ním ještě vyřídím. Vážně. Zlikviduju ho," zavrčel Tommi. "Každopádně, pro případ, že by ti chtěl volat zase. Včera odpoledne jsem šel po ulici s jednou starou kamarádkou, potkali jsme se náhodou v kavárně, oba jsme si kupovali kafe s sebou a měli jsme kousek společnou cestu, takže jsme tak nějak konverzovali. Dneska dopoledne jsem byl na kafi s naším účetním, protože jsme potřebovali něco vyřešit, a byl jsem na obědě s jedním producentem, co pro nás chce pracovat, a odpoledne se mám potkat pro změnu s jednou mladou zpěvačkou. A zejtra dopoledne mám ještě chlapa z vydavatelství a pak si až do odpoledne vybírám novou sekretářku, protože ta moje jen tak ze dne na den skončila. Prostě nic, na co bys měl žárlit, zlato."
"Myslíš, že ŽÁRLÍM?" frkl Christus. "Jen jsem uvažoval, jestli bys vážně šel na oběd s někým jiným, když se pokoušíš o mě!"
"Samozřejmě, že nešel," řekl Tommi. "Ani omylem. Jsi pro mě jedinej. Hrozně mi chybíš. Chci bejt u tebe. A děsím se toho, že tam umíráš hlady, zlato. Chtěl bych se o tebe starat, když je ta zlomená ruka teda moje vina..."
Christus tiše polkl.
Žádné komentáře:
Okomentovat