neděle 21. dubna 2013

Jeden měsíc Epilog

Tak fajn, na četné (dvě) žádosti přidávám k dobru jeden sladkej epilog... Spokojenost? Mně osobně se docela líbí...


Tommi seděl u stolu a nervózně těkal očima ze svého bratra na svého milence a zase zpátky.
Jonne vypadal, jako by spolkl pravítko. Seděl rovně jako prkno, mlčel a naprosto mechanicky jedl. Na druhou stranu Christus se neustále ošíval, komunikoval jen ve chvíli, kdy se ho někdo na něco zeptal, a i pak utrousil jen pár nervózních vět. V jídle se jen nimral.
A pokud jde o Tommiho, ten nějak ani nevnímal, co má vlastně na talíři. A jednou se přistihl při pokusu napíchnout na vidličku ubrus.
"A ty, Jukko..." zadívala se na Christuse matka všech tří Liimatainenů. "Ty už v Tampere máš nějakou práci?"
"Eh, no, já..." kousl se Christus do rtu. "Ne, zatím ne. Hledám. Ale Tommi říkal, že mě bude klidně živit. Teda, ne, tak jsem to nemyslel! Já myslel-"
"Řekl jsem, že budu klidně všechno chvíli platit sám, a že mu zaplatím cokoliv, co si zamane, když to teda nebude zrovna cesta kolem světa, jen když se ke mně nastěhuje HNED," řekl Tommi. "Chtěl jsem ho mít u sebe."
Christus se na něj vděčně usmál.
Jonne protočil panenky a ušklíbl se.
Tommi postřehl obojí.
"To mě nepřekvapuje, že jsi chtěl," ozval se Ville. "Když si vzpomenu na to, jak jsi vždycky fňukal, že k němu jedeš jen na víkend..."
"Jak fňukal?!" vyjekl Jonne, a bylo to vůbec to první, co ho Tommi slyšel za celý večer říct.
"Ehm, a jejda," kousl se Ville do rtu. "Já nic neřekl!"
"Ty ses s ním o něm BAVIL?!" přimhouřil Jonne oči.
"Ne. Nikdy. Rozhodně ne," vrtěl Ville horlivě hlavou.
"Ville Liimatainene!"
"Hele, nech ho!" frkl Christus. "No a co, že se s Tommim o mně bavil? Není na tom nic špatnýho, to jen tobě se to nelíbí."
Jonneho čelist mírně poklesla.
"Hele, kotě," vzal Tommi Christuse za ruku, protože ho sakra dobře znal a věděl, že kytarista nemá moc daleko k tomu, aby začal být rozčilený. A to by Jonnemu jen nahrávalo. "Klid, kotě, ano?"
"Kotě," zašklebil se Jonne.
"A dost," zavrčel Christus. Vstal od stolu, popadl Jonneho za ruku a odvlekl ho, i přes blonďákovy protesty, do předsíně. Tommi vytřeštil oči a vyrazil za nimi.
"Jukko, co blbneš?!" okřikl Christuse.
"Nic. Chci si s naší blondýnkou promluvit. Beze svědků!"
"Jukko, nešil..."
"Jdi pryč, Tommi," zamumlal Christus. "Nechci, abys byl spolupachatel, když ho náhodou zabiju."
Jonne polkl.
"A kdo myslíš, že ti bude pomáhat zakopat tělo, co?" pozvedl Tommi obočí.
"Hele. Myslíš, že neumím vykopat jámu?"
"Ty? Co sis tu ruku zlomil, tak si furt stěžuješ, že bude pršet, že tě bolí loket! Jako třeba dneska, když jsi měl tahat ty těžký... Tak MOMENT!"
"Hele, slibuju, že jámu na tělo si vykopu sám, okej?" vzdychl Christus.
"Fajn. Kde?"
"To ti samozřejmě neřeknu. Pak by tě vzali k výslechu, a ty bys jim to buď musel říct, nebo bys musel lhát, a to je trestný."
"Ale asi to nebude uprostřed parku, co?"
"Samozřejmě, že ne. Musí to bejt kus za Tampere."
"Aha. A JAK ho tam dostaneš, prosím pěkně? Řidičák sis ještě znova neudělal. A jestli řekneš, že ti pomůže Japa, tak se URAZÍM, protože JÁ jsem tvůj chlap, co s tebou má bejt v dobrým i ve zlým!"
"Hele, nedělej, jako bysme se už vzali, buď tak hodnej."
"Už? Ty si mě chceš BRÁT?"
"Teď? Ne. Výhledově? Přemejšlel jsem o tom?" kousl se Christus do rtu.
"Super. Ale když budeš zavřenej, asi zůstane jen u toho přemejšlení. A ono u něj vlastně asi zůstane i v případě, že se tenhle IDIOT nezklidní!"
Oba se otočili na Jonneho, který se zmateně díval z jednoho na druhého.
"Probůh..." vydechl. "Vy se fakt milujete!"
"No nepovidej," protočil Christus panenky. "Jak jsi to tak najednou poznal?"
Tak, jak stáli, jen malý kousíček od sebe, je Jonne oba najednou objal.

Žádné komentáře:

Okomentovat