Jeden rok, sedm měsíců a třináct dní

Autor: Arvari
Žánr: Slashová romantika?
Přístupnost: Kdepak, bez sexu v záběru...
Postavy: Tommi Liimatainen, Jann Wilde
Shrnutí: "Jeden rok, sedm měsíců a třináct dní."
Počet slov: 822
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Telefon zazvonil. Bez přemýšlení jsem hovor přijal.
"Liimatainen," ohlásil jsem se.
"Jeden rok, sedm měsíců a třináct dní," sdělil mi hluboký hlas.
Zavřel jsem oči a kousl se do rtu.
"Jani?" zamumlal jsem.
"Jeden rok, sedm měsíců a třináct dní."
"Mám se tvářit, že tě chápu?"
"Když ses se mnou rozešel, řekl jsi, že na tebe brzo zapomenu. Jeden rok, sedm měsíců a třináct dní, Tommi. A já nezapomněl."
"A proč... Proč sis na to vzpomněl právě dneska?"
"Protože dneska bysme měli čtvrtý výročí."
Cítil jsem, jak se mi do očí hrnou slzy.
Já vím, zatraceně, chtělo se mi ječet. Jako bych celé odpoledne neseděl na gauči, nezíral před sebe a nepředstavoval si, jak mu nesu kytku, jak se na mě usmívá, jak mě líbá, jak se milujeme...
"Ty si to ještě pamatuješ?" ušklíbl jsem se namísto toho.
Ticho. Až jsem na okamžik myslel, že to položil.
"Víš, co je zajímavý? Je to ještě horší než to nekonající se třetí výročí."
Kývl jsem. Naštěstí to nemohl vidět.
"Ty jsi něco pil, Jani?"
"Jsem naprosto střízlivej. Bohužel."
"Fajn..."
Už jsem s těmi slzami nemohl bojovat. Jak dlouho jsem s ním nemluvil, sakra? Aspoň rok?
"Proč to skončilo, Tommi? Pořád to nechápu."
"Měl jsem moc práce. Když jsem neměl práci já, měl jsi ji ty. Vadily mi tvoje zlozvyky. Prostě jsme se odcizili. Pořád jsme se hádali. Nemohlo to fungovat. Jsme moc rozdílný."
"To jsou všechno důvody, co sis vymyslel až po tom rozchodu."
"Možná."
Proboha. Proboha, vážně jsem to řekl?!
"Proč ses se mnou rozešel, Tommi?" zeptal se Jani.
Ukončil jsem hovor a tiše vzlykl. Telefon jsem vypnul.
"Protože jsem se bál, ty idiote!" zakňučel jsem. "Protože tě až moc miluju! Protože po roce, sedmi měsících a třinácti dnech tě pořád ještě miluju! Protože mě vyděsilo, že jsem asi našel svoji životní lásku!"
Tommi, ty idiote...

Pomalu jsem otevřel oči, jen aby se mi naskytl ten nejkrásnější pohled, jaký jsem si uměl představit. Jani spal vedle mě, tiše oddychoval a tmavé vlasy mu spadaly do tváře, na které mu hrál sladký úsměv.
Na nočním stolku stála váza a v ní rudá růže.
Jani měl jednu ruku i nohu obtočenou kolem mého těla, díky čemuž jsem se nemohl skoro ani hnout. A nikdo by nevěřil, jak za to budu rád.
Po tváři mi zase stekla slza.
Objal jsem ho a zabořil obličej do těch hustých vlasů, které mi tak dlouho tak strašně chyběly. Pořád používal ten samý šampon...
Jani tiše zavrněl.
"Hm, Tommi..." zamumlal. "Ne, že by se mi tahle pozice nelíbila, ale asi se trochu dusím..."
"P-promiň," kousl jsem se do rtu. "Vzbudil jsem tě."
"Ty mě buď kdykoliv," zaculil se. "Tommi. Tommi..."
Natáhl krk a políbil mě na rty.
"Jo..." zašeptal. "Jsi skutečnej. Fakt se mi nezdáš. Tommi..."
"Jani," odpověděl jsem. "Lásko moje..."
To mi vysloužilo další polibek, o něco vášnivější.
"Myslíš, že to někdy bylo tak úžasný jako včera?"
"Nikdy..."
Najednou jsem se ocitl na zádech.
"Pořád tomu nevěřím. Tohle není možný. Jak můžeš bejt zase se mnou? Přijde mi neskutečný už jen to, že jsem se odvážil zavolat ti. Lásko. A ty jsi přijel. To poslední, co bych čekal. Proboha, vždyť já tady hystericky brečel, málem plánoval sebevraždu... A najednou stojíš za dveřma a dáváš mi kytku. A pár minut po tom, co ji dám do vázy, už ležím nahej na posteli a ty mě líbáš a milujeme se. A přitom ještě včera ráno... Ještě včera ráno jsem si říkal, že se přes to už přenesu, že si dovolím poslední večer smutku a DONUTÍM SE zapomenout... A ty mi uděláš tohle!"
Výraz v jeho očích, když mluvil. Jak byl plachý mezi lidmi, co neznal, tak byl ukecaný před těmi, co znal. Obzvláště přede mnou. A byl naprosto dokonale rozkošný, když takhle začal.
"Chceš snad, abych zase šel, aby sis to mohl splnit?" pozvedl jsem obočí.
Většina váhy jeho těla najednou byla na mém těle. Jeho tvář se ocitla jen kousek od mojí.
"Ani se nehneš, Tommi Liimatainene."
"Ptám se jen pro případ, že bys snad ty chtěl, abych šel. JÁ se nikam hejbat nechci. Tedy, chci. Chci se hnout do koupelny a pak zpátky do postele a zopakovat si ten včerejšek."
"Tommi..." zamrkal náhle. "Není náhodou středa?"
"Jo, ale ještě cestou k tobě jsem volal svý sekretářce. Protože bylo jedno, jak to dopadne. Mohl jsem buď bejt s tebou v postýlce nebo páchat sebevraždu. Nemusím říkat, že tohle je mnohem lepší z obou možností."
"Ach. Takže máš čas... Celej den?"
"Ano, a můžu mít i zítra a pozítří."
"Ach..."
Zvedl hlavu a chvíli se zamyšleně díval před sebe.
"Jani?" oslovil jsem ho nejistě.
"Omluv mě," zaculil se. "Jen... Vteřinku. Musím zrušit jednu zkoušku. Možná dvě..."