Jednorázová záležitost

Autor: Arvari
Žánr: slashárna
Přístupnost: Ano, bude se souložit...
Postavy: Tommi Liimatainen, Jack Leopard
Shrnutí: "Promiň, Liimatainene. Nejsi můj typ."
Počet slov: 1379
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Poznámka 2: Ano, vyprávějí to oba... protagonisté. Tak snad se v tom vyznáte...

"Promiň, Liimatainene. Nejsi můj typ."
Potáhl z cigarety a na rtech mu hrál arogantní úšklebek.
Dým mi vyfoukl do obličeje. Zakuckal jsem se.
Čekal jsem, že až před sebe zase uvidím, bude pryč, ale on tam pořád stál.
Pořád se šklebil. A mírně zakláněl hlavu a natahoval tak krk zdobený lesklým černým obojkem.
Krk, na který bych zatraceně rád přisál rty.
"A kdo je tvůj typ?" pozvedl jsem obočí.
Pokrčil rameny. Dlouhé černé vlasy se svezly dopředu. Japa si je rychlým pohybem odhodil zpátky na záda.
"Moji exmanželku znáš?" zachechtal se.
Kousl jsem se do rtu.
"Jasně. Chápu," kývl jsem. "Promiň, že jsem otravoval."
Otočil jsem se a vyrazil k baru.

Jen jsem vzdychl, když se Liimatainen najednou obrátil a zmizel mi v davu lidí.
Kretén jeden zasranej. Fakt se z něj poseru.
Kolem pasu se mi omotala ruka. Ani jsem se nemusel dívat, kdo to je. Jen jeden člověk na světě mě objímá takhle.
"Nech mě hádat," pošeptal mi Kristianův sladký hlas. "Tommi Liimatainen nepochopil, že s ním svým zvráceným způsobem jen flirtuješ, co?"
"Je to dement," zabručel jsem a potáhl z cigarety. "Zasranej dement."
"Nebo nejsou tvoje metody flirtu tak dobrý, jak si myslíš," konstatoval Kristian.
"Zavři hubu," zavrčel jsem.
Najednou jsem zjistil, že svoji cigaretu už nedržím. Octla se v Kristianových prstech.
"A tohle koukej nechat. Ty už nekouříš, pamatuješ?" zašklebil se a vrazil si MOJI cigaretu do pusy.
"Výjimečně!" odsekl jsem.
"Už ani to," usmál se na mě sladce.
Chtěl se otočit a vypadnout, ale chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho k sobě.
"Mrdal jsi ho?" zeptal jsem se. "Liimatainena."
"No..." zamyslel se Christus. "Technicky vzato mrdal on mě."
"Stálo to za to?"
"Absolutně," přikývl. "Ale... Hele, kocourku, on fakt není tvůj typ."
"To nech rozhodnout mě," zavrčel jsem a pustil ho. "Co na něj platí?"
"Vzhledem k tomu, že za tebou přišel sám, řekl bych, že cokoliv krom toho, co jsi předvedl."
"Jdi do prdele, Mikkonene."
"S radostí," zakřenil se. "Jednu už mám vyhlídnutou."

Když jsem se po třetím panáku vodky otočil, pohled už mírně rozostřený, jen abych zjistil, že za mnou, respektive teď přímo proti mně, stojí Jack Leopard.
A že zase natahuje ten svůj krček.
A upírá oči přímo na mě.
"Nazdar," pozdravil, když jsem zalapal po dechu. "Jen si jdu něco vyjasnit."
"V-vyjasnit?" zakoktal jsem se.
Zvedl oči v sloup.
"Hele. Liimatainene," řekl a udělal krok blíž ke mně. "Abysme si rozuměli. Jedu po tobě."
"J-jedeš?" polkl jsem.
Zvedl oči v sloup podruhé.
"Jo. Jedu."
"A-ale neříkal jsi..."
"Zmlkni," zavrčel. "Zapomeň. Prostě se na to vyser. Jedu po tobě. Chci tě. Dneska večer, pokud nemáš lepší plány. Chci, abys mě pěkně vyšoustal. Pochopeno?"
Byl jen kousek ode mě. Ústa měl lehce pootevřená.
A to, co říkal...
Byl jako laciná kurvička.

Tommi vypadal tak trochu jako maniak, když jsem mu řekl, že chci vyšoustat. To, jak se rozzářil a začal se culit...
Nemohl jsem si pomoct, připadal mi prostě k sežrání.
Možná to bylo tím, že už byl trochu přiopilý. Jinak by na to nejspíš ani nepřistoupil.
Třeba by se nezmohl ani na to, aby mě chytil a políbil.
A líbal vážně skvěle, i když z něj nehorázně táhla vodka.
A co? Ze mě zase Jack Daniels.
Nechal jsem se unášet tím polibkem. Nechal jsem se jím unášet natolik, že jsem se k Tommimu vážně dost blízko přitiskl.
Stál mu. Sakra, stál mu.
Zabořil jsem mu prsty do vlasů, které měl stažené v culíku.
Sakra, byl jsem nadržený.
"Půjdeme ke mně, co ty na to, Liimatainene?" zamumlal jsem, když jsem se přiměl přerušit polibek.
"Že už jsme měli bejt pěknou chvíli na cestě."
Popadl jsem ho za ruku a táhl z baru.

Rychlým krokem jsme procházeli helsinskými uličkami. Japa tvrdil, že k jeho bytu to není daleko. Šli jsme už deset minut.
Pokaždé, když jsme míjeli nějaké temnější místo, přemýšlel jsem o tom, že tam Jacka zatáhnu a prostě ho přefiknu tam. Adrenalinová rychlovka.
Pokaždé, když jsem se podíval, na ty rty, co teď byly pootevřené hlavně proto, že se Jack ve spěchu zadýchával, a na ten krk, který natahoval skoro bezděčně, na ten obojek, který jsem doufal, že si míní nechat... Pokaždé jsem litoval, že jsem to NEUDĚLAL.
S takovou erekcí, jakou jsem měl v kalhotách já, se zatraceně blbě spěchá.
Bylo to jako vykoupení, když mě Jack chytil za ruku a skoro strhl směrem ke vchodu do domu.
Bylo to jako trest, když se ukázalo, že bydlí až ve čtvrtém patře a v domě není výtah.
Ale když stoupal přede mnou a já viděl ten jeho nádherný zadeček, který zrovna tak pěkně obepínaly kalhoty, vlévalo mi to novou energii do žil.
Ehm.. Jo. Do žil.
I odemknout jako by mu trvalo celou věčnost.
A pak jsme konečně byli v bytě.
Čekal jsem, že se na sebe divoce vrhneme, strháme ze sebe oblečení a sotva doklopýtáme k posteli, kde si užijeme živočišný sex.
Dokonce jsem udělal krok dopředu a chtěl ho políbit.
Jenže on se odtáhl.
"Jen momentík," olízl si rty. "Chci, aby sis rozpustil vlasy."
"Roz... Co?" zamrkal jsem.
"Vlasy. Prosím."
"Hrozně se při sexu pletou..." vzdychl jsem.
"Prosím?" naklonil hlavu, vytáhl krk a pootevřel rty.
Věděl to. Věděl, že to kohokoliv dostane do kolen. A zneužíval toho.
Zvedl jsem ruce a stáhl z vlasů gumičku. Pohodil jsem hlavou, aby se mohly trochu rozletět.
A najednou mě Jack líbal.

Nemohl jsem si pomoct, když jsem to viděl.
Přísahám, nikdy jsem neměl fetiš na vlasy, ale s tímhle chlapem bych si ho mohl docela rychle vybudovat. Když jsem viděl, jak mu padají na ramena...
Nádhera. Prostě nádhera.
Líbal jsem ho. Líbal a nořil prsty do těch vlasů nádherných. Hebkých.
Dostal jsem ho do ložnice. Co nejrychleji to šlo. A dostal jsem nás z oblečení. Pokud možno ještě rychleji.
Měl jsem chuť vést. Snažil jsem se. Ale od okamžiku, kdy jsme byli nazí, už mi to prostě nedovolil. Poslední, co jsem mohl udělat, bylo podat kondomy a lubrikant.
Pak už jsem jen ležel na posteli, nohy od sebe, a sténal.
Zatraceně, ani jsem pak neměl SÍLU přebírat iniciativu. Jeho prsty ze mě dělaly jen bezmocný uzlíček nervů.
Byl sakra dobrý. A já se zmohl jen na to, abych mu oplácel polibky a prsty nořil do jeho vlasů.
Nelíbilo se mi to, když ze mě vytáhnul prsty. Ale když mě pak konečně začal šukat...
Chápu, proč Kristian říkal, že to za to absolutně stálo. Stálo to za cokoliv na světě.
Sténal jsem a kňučel. Zvedal jsem tělo, abych se na něj jen trochu přitiskl. Líbal jsem ho.
Přísahám, něco takového jsem dlouho nezažil. Nevím, co se se mnou dělo. Nevím, proč jsem po něm toužil až tolik. Chemie? Nejspíš.
Ten sex byl prostě dokonalý.
Kdo by to řekl do Tommiho Liimatainena...

Jackův obličej ve chvíli, kdy se udělal, to je něco, co mi zůstane v hlavě ještě hodně dlouho.
Aspoň tedy doufám. Protože zapomenout na tu nádheru, to nechci. V žádném případě.
Stejně jako nechci zapomenout na to, jak se na mě podíval, když už jsme spolu pár minut leželi a vydýchávali se.
Arogance byla v tahu. Teď byl až nehorázně roztomilý.
Najednou se zvedl. Chtěl jsem něco říct, myslel jsem, že chce odejít. Ale on jen zvedl ruce a rozepnul si ten černý obojek.
"Začínal už dost škrtit," usmál se na mě. "A fakt nechci riskovat, že s ním usnu."
Kousl jsem se do rtu, když se mi schoulil zpátky do náruče.
"Jacku..."
"Japa," opravil mě.
"Japo," zamumlal jsem. "Hele, byla tohle jen jednorázová záležitost? Nebo bys neměl nic proti tomu, abysme si to někdy zopakovali?"
Začal na prst namotávat pramínek mých vlasů. Chvíli bylo hrobové ticho.
"No..." řekl pak tiše. "Přijde na to. Měl bys ty něco proti tomu, abys tu zůstal do rána?"
"Ne," pošeptal jsem a objal ho. "Absolutně nic."
"Bezva," přikývl. "Tak si jedno opakování zapiš hned na ráno. A pak se domluvíme na dalších. Bude ti to vyhovovat?"
Prakticky nic, co mohl říct, by mi nevyhovovalo víc...