"Za tohle tě vážně zničím."
"Mě? MĚ?!"
"Ano, tebe. Ano, TEBE!"
"Proč jsi to zopakoval dvakrát?"
"A proč ty?"
"Fajn, proč zničíš MĚ, prdelko?"
"Protože ty jsi tuhle zkurvenou věc vymyslel!"
"Ano, prdelko, ale jen proto, že to bylo nutné. A mám ti snad připomenout PROČ?!"
"Jo, já vím, zničil jsem zeď v kuchyni. Ano, dobře, maso se ani ve vzteku neháže na zeď, je mi to jasný."
"Počkej, to bylo maso?"
"A co jsi myslel?!"
"No, já... Ale na druhou stranu, proč bys smažil uhlí, že jo..."
"Tohle od tebe bylo moc ošklivý, lásko."
"Jako bych mohl za to, že cokoliv se pokusíš uvařit, skončí dokonale černý."
"Tak jo, jen do mě, rozváděj to dál!"
"Každopádně, lásko, byla na zdi naší kuchyně velká mastná skvrna. Takže uznej, že vymalovat se prostě muselo."
"Dobře, ale stačilo by přece vzít tu jednu stěnu, ne?"
"Ani omylem! Když už chceš malovat, musíš vzít všechny stěny!"
"Fajn, lásko. Ale všechny stěny jsou pořád něco jinýho než všechny pokoje!"
"Tak když už jsme začali..."
"Stejně mě zajímá, jak se ti povedlo mě ukecat."
"U snídaně jsem tě velice pomalu kouřil. A mimochodem, ani se to vlastně nedá nazvat ukecáváním, protože já neřekl ani slovo."
"Jsi hroznej."
"U snídaně jsi tvrdil, že jsem úžasnej!"
"To bylo předtím, než jsi mi řekl, co máš v plánu!"
"Něco se ti snad nelíbí na oranžový kuchyni? Oranžová je optimistická barva, po ránu je ideální, dostane tě do dobrý nálady..."
"Zejména v kombinaci s tebou pod stolem. Ale ne, v kuchyni problém není."
"Předsíň? Ale žlutá je příjemná, a ten odstín hezky ladí s podlahou."
"Předsíň to taky není."
"Tak... pokoj miminek? Ale fialová je fajn, a krom toho ten odstín jsi vybíral ty OSOBNĚ!"
"Pracovna se mi líbí MOC, lásko, a buď tak laskav, a přestaň naše kytary nazývat miminkama."
"Ehm, obývák?"
"Bílá a červená? Tu jsem si osobně prosadil. Hádej znova, lásko."
"No, zbejvá už jen... ložnice?"
"Trefa."
"Co se ti nelíbí na barvě ložnice?!"
"Myslím, že to uhodneš sám."
"Ehm..."
"No?"
"Problém je v tý růžový, co?"
"Trefa, Jukkí!"
"Ale co se ti nelíbí na růžový?"
"Počkej, jak to říct, abys to pochopil... VŠECHNO!"
"A-ale..."
"Proč právě ložnice, Jukko?!"
"Ale PRDELKO!"
"Problém?"
"Vždyť růžová je vlastně... červená s bílou! A to se ti líbí!"
"Červená s bílou se mi líbí jen v případě, že jsou od sebe patřičně oddělený! Ne v případě, že jsou smíchaný do podoby RŮŽOVÝ! Růžovou rád NEMÁM!"
"Ale když nemáš rád růžovou, tak nemůžeš mít rád ani mě!"
"Ne, TY v růžový, to je něco jinýho!"
"To teda není! Krom toho, vždyť v růžový nemusíš chodit. Jsou to jen růžový stěny, prdelko!"
"Ale jak po mně můžeš chtít nějaký výkony v posteli, když budu obklopenej růžovou? Budu si připadat jako BUZÍK!"
"Ehm, prdelko, nerad ti to říkám, ale..."
"Jo, jasně. Já jsem buzík."
"Ano, prdelko."
"Ale stejně-"
"Lásko, upřímně. Jak často si to rozdáváme v ložnici?"
"No... Občas..."
"A upřímně, když už tam šukáme, vnímáš snad nějaký stěny? Víš, kolikrát mi přijde, že pořádně nevnímáš ani MĚ!"
"..."
"Touché, co?"
"Mlč."
"Ano, lásko."
"A přitlač laskavě. Takhle mi tu blbou růžovou barvu z vlasů nikdy nedostaneš."
"Ano, lásko."
"Nenávidím, nenávidím malování. Za tohle tě vážně zničím..."
"Mě? MĚ?!"
"Ano, tebe. Ano, TEBE!"
"Proč jsi to zopakoval dvakrát?"
"A proč ty?"
"Fajn, proč zničíš MĚ, prdelko?"
"Protože ty jsi tuhle zkurvenou věc vymyslel!"
"Ano, prdelko, ale jen proto, že to bylo nutné. A mám ti snad připomenout PROČ?!"
"Jo, já vím, zničil jsem zeď v kuchyni. Ano, dobře, maso se ani ve vzteku neháže na zeď, je mi to jasný."
"Počkej, to bylo maso?"
"A co jsi myslel?!"
"No, já... Ale na druhou stranu, proč bys smažil uhlí, že jo..."
"Tohle od tebe bylo moc ošklivý, lásko."
"Jako bych mohl za to, že cokoliv se pokusíš uvařit, skončí dokonale černý."
"Tak jo, jen do mě, rozváděj to dál!"
"Každopádně, lásko, byla na zdi naší kuchyně velká mastná skvrna. Takže uznej, že vymalovat se prostě muselo."
"Dobře, ale stačilo by přece vzít tu jednu stěnu, ne?"
"Ani omylem! Když už chceš malovat, musíš vzít všechny stěny!"
"Fajn, lásko. Ale všechny stěny jsou pořád něco jinýho než všechny pokoje!"
"Tak když už jsme začali..."
"Stejně mě zajímá, jak se ti povedlo mě ukecat."
"U snídaně jsem tě velice pomalu kouřil. A mimochodem, ani se to vlastně nedá nazvat ukecáváním, protože já neřekl ani slovo."
"Jsi hroznej."
"U snídaně jsi tvrdil, že jsem úžasnej!"
"To bylo předtím, než jsi mi řekl, co máš v plánu!"
"Něco se ti snad nelíbí na oranžový kuchyni? Oranžová je optimistická barva, po ránu je ideální, dostane tě do dobrý nálady..."
"Zejména v kombinaci s tebou pod stolem. Ale ne, v kuchyni problém není."
"Předsíň? Ale žlutá je příjemná, a ten odstín hezky ladí s podlahou."
"Předsíň to taky není."
"Tak... pokoj miminek? Ale fialová je fajn, a krom toho ten odstín jsi vybíral ty OSOBNĚ!"
"Pracovna se mi líbí MOC, lásko, a buď tak laskav, a přestaň naše kytary nazývat miminkama."
"Ehm, obývák?"
"Bílá a červená? Tu jsem si osobně prosadil. Hádej znova, lásko."
"No, zbejvá už jen... ložnice?"
"Trefa."
"Co se ti nelíbí na barvě ložnice?!"
"Myslím, že to uhodneš sám."
"Ehm..."
"No?"
"Problém je v tý růžový, co?"
"Trefa, Jukkí!"
"Ale co se ti nelíbí na růžový?"
"Počkej, jak to říct, abys to pochopil... VŠECHNO!"
"A-ale..."
"Proč právě ložnice, Jukko?!"
"Ale PRDELKO!"
"Problém?"
"Vždyť růžová je vlastně... červená s bílou! A to se ti líbí!"
"Červená s bílou se mi líbí jen v případě, že jsou od sebe patřičně oddělený! Ne v případě, že jsou smíchaný do podoby RŮŽOVÝ! Růžovou rád NEMÁM!"
"Ale když nemáš rád růžovou, tak nemůžeš mít rád ani mě!"
"Ne, TY v růžový, to je něco jinýho!"
"To teda není! Krom toho, vždyť v růžový nemusíš chodit. Jsou to jen růžový stěny, prdelko!"
"Ale jak po mně můžeš chtít nějaký výkony v posteli, když budu obklopenej růžovou? Budu si připadat jako BUZÍK!"
"Ehm, prdelko, nerad ti to říkám, ale..."
"Jo, jasně. Já jsem buzík."
"Ano, prdelko."
"Ale stejně-"
"Lásko, upřímně. Jak často si to rozdáváme v ložnici?"
"No... Občas..."
"A upřímně, když už tam šukáme, vnímáš snad nějaký stěny? Víš, kolikrát mi přijde, že pořádně nevnímáš ani MĚ!"
"..."
"Touché, co?"
"Mlč."
"Ano, lásko."
"A přitlač laskavě. Takhle mi tu blbou růžovou barvu z vlasů nikdy nedostaneš."
"Ano, lásko."
"Nenávidím, nenávidím malování. Za tohle tě vážně zničím..."
Žádné komentáře:
Okomentovat