Kňučel jsem a užíval si Janiho prstů v sobě, ale zároveň s tím jsem nořil já svoje prsty do blonďáčka, který, jako obvykle, hlasitě vzdychal.
Mohl bych být takhle věčně.
Skoro jsme se k tomu blížili, a já si zrovna říkal, jestli to je jejich jediný plán, když se zase ozval Janiho hlas.
"Jonne," řekl tiše. "Lehnout na záda. A nohy pěkně od sebe."
Viděl jsem Jonneho výraz, když se otáčel. Nedočkavý a naprosto dokonale nadržený. Myslím, že mozek mu pomalu začal vypínat.
"Jukko," řekl zase Jani dominantně. "Nemusím ti říkat, co máš dělat."
"Ne?" olízl jsem si rty.
"Ošukej ho," zavrněl Jani. "Pěkně mu ho tam vraž..."
Tohle bylo nebe. Skloubení jich obou, to, co jsem na každém z nich tak miloval.
Jonne zvedl a roztáhl nohy dostatečně na to, abych do něj mohl pohodlně proniknout. Jen jednou jsem do něj stihl přirazit, když...
"A teď zastav," přikázal Jani.
Poslechl jsem, ačkoliv zatraceně nerad.
Jani chtěl poroučet. V tomhle stavu jsem ho znal. Neposlechnout by byla hloupost...
"Byl bys tak hodný, Jukko, a dal nohy trochu od sebe?"
Málem se mi zastavilo srdce. Jonne se široce zakřenil.
"Překvápko, lásko," zavrněl. "Pokud jsem si vědom, bude to pro tebe žhavá novinka..."
Měl pravdu, zatracenej blonďatej parchant.
Zvuk, který jsem ze sebe vydal, když Jann pronikl do mě, by se dal asi nejlíp popsat jako zoufalé zakňučení.
V prvním okamžiku jsem měl pocit, že tohle přece nemůžu přežít. Tohle... tohle bylo moc. Moc rozkoše najednou. Jani, Jonne, oba, Jonneho zasněný úsměv, Janiho horký dech na mém zátylku.
A to jsme ještě ani nezačali.
"Připravenej?" zavrněl Jonne.
"M-možná," vypravil jsem ze sebe.
"Tak do mě," řekl Jonne.
"Ošukej ho, drahoušku," zamumlal Jani.
Jakmile jsem pohnul boky trochu dozadu, zavzdychal jsem. Doteď ve mně Jani nebyl úplně. Až teď. Před očima se mi zatmívalo.
Zpátky hloub do Jonneho... a zase proti Janimu...
Ruce se mi skoro podlamovaly. Opíral jsem se o lokty a předloktí a tiskl se tak mnohem blíž k Jonnemu. Jeho hrudník proti mému. Janiho hrudník na mých zádech.
Janiho tiché a tak známé vzdychání.
Jonneho stejně tak známé, ale o poznání hlasitější sténání.
Moje kňučení.
TOHLE bylo nebe.
Nevím, jak dlouho to trvalo. Čas ztratil jakýkoliv význam.
"Jo... Ja... nni..."
Víc jsem ze sebe nedostal. Muselo jim být jasné, o co jde.
"Udělej se do mě, Jukko... Prosím..." vzdychl Jonne a otevřel oči. "Udělej se do mě..."
"Slyšíš?" zasmál se Jani tiše do mého ucha. "Jen do toho. Splň mu přání. Vidíš, jak prosí..."
To bylo moc.
Celý můj svět vybuchl v barevném ohňostroji. Srdce mi bilo tak prudce, že jsem myslel, že mi vyskočí z hrudi. Musel jsem sténat, hlasitě, možná křičet... Bylo mi to jedno.
Když jsem se vzpamatoval, Jani ve mně nebyl. Jonne dal jednu nohu dolů právě včas. Převalil jsem se na postel, chvíli neschopný otevřít oči.
Ucítil jsem blonďáčkovu dlaň na hrudníku, pak Janiho na rameni.
Přiměl jsem se na ně podívat.
Jonne ležel na posteli, pohled upřený na mě. Jani klečel, vpodstatě mezi jeho nohama.
Olízl jsem si rty. Ještě ani jeden z nich...
"Jestli se chcete udělat... Obávám se, že se o to musíte postarat sami," zašeptal jsem.
Jani se kousl do rtu, možná trochu zklamaně. Rukou sjel do svého rozkroku...
A najednou se mu oči prudce rozšířily, když pochopil, co jsem měl na mysli.
"Ach, ano..." zakňučel Jonne a fascinovaně se zadíval na jeho mužství. "Ano, PROSÍM..."
Sledoval jsem, jak se k sobě málem jako zhypnotizovaní blíží.
Jejich rty se zase spojily v polibku. Oba okamžitě zavřeli oči.
Pak Jonne zasténal.
A mně se naskytl pohled na to, jak můj Jani vyšukává duši z mého Jonneho.
Jako by prostě pokračovali tam, kde se mnou přestali. Bylo to divoké, bylo to rychlé, a...
Bylo to dokonalé.
Janiho rty zase sklouzly na Jonneho krk. Můj malý upírek. Jonne už skoro vřískal a zarýval mu nehty do zad, takže nechával v bledé kůži rudé stopy.
Miloval jsem je, oba jsem je tak miloval.
Nikdy jsem neviděl nic úžasnějšího než jejich milování...
Posunul jsem se k nim, nějak se mi podařilo vměstnat ruku mezi jejich těla, chytil jsem Jonneho penis...
A pak už se blonďáčkovy modré oči protočily, když Jonne dosáhl orgasmu.
Vzápětí Jani pevně zavřel ty svoje a sklonil hlavu, zpocené tmavé vlasy padaly na Jonneho tvář, a pak se jeho tělo rozechvělo a Jani tiše zasténal nejdřív moje, pak i blonďáčkovo jméno.
Jani se sesul na druhou stranu vedle Jonneho a natáhl ruku tak, aby mohl pevně obejmout jak jeho, tak i mě.
Proboha. Nečekal jsem, že tohle někdy zažiju...
Žádné komentáře:
Okomentovat