neděle 21. dubna 2013

Moct se tak rozhodnout... 11/11

No, a tohle je konec. Kdo je překvapený, přihlašte se. Nikdo? To je dobře. Tak... si užijte. Díky za čtení, komentáře a všechno...

Nějakou chvíli nám trvalo se k tomu přemluvit, ale nakonec jsme se rychle vystřídali ve sprše. Ke spánku jsme se ukládali... No, vlastně tak, jako jsme leželi jen těsně před tím skvělým sexem, takže s Janim za mnou a Jonnem přede mnou, v pevném objetí.
Když jsem se ale ráno vzbudil, ani jeden z nich už v posteli nebyl.
Na chvíli se mě zmocnil děsivý pocit, že to všechno byl jen sen, jen nějaký špatný vtip mého podvědomí. Ale uklidnil jsem se, když jsem si všiml Jonneho trička odhozeného na křesílku a Janiho ponožek na zemi jen kousek vedle.
Do nosu mě praštila vůně čerstvé kávy. Usmál jsem se. To mohla být jen Janiho práce, protože Jonne se můj kávovar zapnout nikdy nenaučil.
Oblékl jsem si džíny a pomalu vyrazil do kuchyně.
"Hele!" slyšel jsem náhle. "Pracky pryč, blonďáku! Tohle neumíš, tak na to nešmatej!"
"Ty mě fakt musíš mít za naprostýho idiota!"
"No samozřejmě, že mám."
"Tak HELE!"
Vzdychl jsem a sklonil hlavu. Asi to bylo moc krásné, než aby to byla pravda. Měl jsem vědět, že oni dva spolu prostě nikdy nebudou vycházet.
Otevřel jsem dveře kuchyně, jen aby se mi naskytl pohled na to, jak se Jani sklání, aby mohl Jonneho políbit.
"Proboha, takže vy se nehádáte," zamrkal jsem. "Vy jste FLIRTOVALI!"
Oba se otočili.
"Jukko!" zaculil se Jonne a během okamžiku stál u mě a natahoval krk, aby dostal polibek. "Dobrý ráno!"
"Dobrý ráno, lásko," usmál se Jani a polibek si pro sebe dominantně ukradl. "Jak ses vyspal?"
"Snově," kousl jsem se do rtu.
"Jani udělal kafe," hlásil Jonne. "A tousty. Ty jíš tousty?"
"Ne, protože ty je neumíš," pokrčil jsem rameny.
"Naučil bych se je, kdybys-"
"Ale nenaučil."
"Jukko! On je na mě zlej!"
"Jani, nebuď ošklivej."
"Já za to nemůžu. Když on si o to sám říká! Chvílema je tak kouzelně PITOMOUČKEJ..."
"Co jsi to řekl? JÁ jsem pitomoučkej? A ty jsi zas nehorázně přechytralej!"
"Protože umím zapnout kávovar a toustovač?"
"Ano!" frkl Jonne a zvedl bambulkovitý nosík do vzduchu. "A abyste vy dva věděli, je mi zima na nohy! Jak tu vůbec můžete existovat bez ponožek?! Jukko, kde jsou moje bačkůrky?"
"Ehm, předpokládám, že někde dole v mojí skříni..."
"Fajn. Omluvte mě, za chvíli jsem tu. Jo, a Jani, zlato... Taky bych si dal toust. Díky ti moc!"
Když klaply dveře kuchyně, opatrně jsem se na Janiho zadíval. On, jako by se naprosto nic nedělo, mi na stůl položil snídani a hrnek kávy.
"Tak co myslíš?" zamumlal jsem, když se bez dalšího slova přitočil k toustovači.
"Že tě nechci ztratit. A on taky ne. Nevím, Jukko."
Otočil se na mě.
"Nejradši bych si vás k sobě oba nastěhoval. A žili bysme v takový úchylný trojce."
"No, proč to hned označovat za úchylný?" olízl si Jani rty. "Mně by se to docela líbilo."
"Fakt?" vydechl jsem.
"Znáš to. Protiklady se přitahují," usmál se. "Neříkám, že jsem do něj zamilovanej, ale... líbí se mi hodně. A když jsem se včera koukal na to, jak se spolu líbáte... Jo, na to bych si mohl zvyknout. A ta krásná prdelka..."
"Jani... Uvědomuješ si vůbec, co mi tady říkáš?"
"Samozřejmě."
"Tak proč se u toho tváříš, jako by se vůbec nic-"
Zavrtěl hlavou a konečně se mu do tváře vloudil vážný výraz. "Není to pro mě lehký. Nemysli si, že je. Pro něj je to taky zápřah na psychiku. Ale mluvili jsme spolu o tom, i dneska ráno, a oba to chceme zkusit... kvůli tobě."
"Zkusit... Žít jako úchylná trojka?" ujišťoval jsem se.
"Nemusíme spolu hned bydlet," pousmál se. "Uvidíme, jak se to vyvine. Každopádně, když jsme u tý trojky... Jukko, pamatuješ, jak jsem ti řekl, že tě někdy nechám, abys mě konečně ošukal?"
"Ehm... ano?"
"Včera mě vážně moc zaujalo to, jak ses udělal, když jsi byl mezi náma. Takže ti to řeknu jednoduše. Jestli máš na dnešní večer plány... Zruš je."

Žádné komentáře:

Okomentovat