Z pracovny se ozvala rána.
"Krisí!"
"Ano, drahoušku?" zeptal jsem se, ale už jsem se začal zvedat.
"Okamžitě pojď sem!" zazněl lehce hysterický výkřik. "Ík!"
Přidal jsem se kroku. Když jsem vstoupil do pracovny, uviděl jsem, jak se Jani naklání přes svůj pracovní stůl a v každé ruce drží jednu kytaru. Jak jsem věděl, ty kytary ještě ráno stály na stojanech... právě na tom stole.
"Co to tu vyvádíš?" zasmál jsem se.
"Vem ty kytary, pak ti to řeknu! KRISÍ!" zakvičel Jani.
"No jo, neječ..." protočil jsem panenky. "Co byla ta rána předtím?"
"To jsem se o ten stůl praštil do hlavy. Uf, díky..." oddechl si a ztěžka dosedl na židli. Položil jsem kytary na zem.
"Do hlavy?" pozvedl jsem obočí.
"Do hlavy," přisvědčil. "Spadla mi pod stůl propiska. Nemohl jsem si vzít jinou, protože jinou si beru pokaždý, když mi tužka spadne, a teď už jsem jinou fakt neměl. Tak jsem vlezl pod stůl a posbíral patnáct propisek. Pak jsem chtěl vstát a praštil se. A když jsem se zvedl, viděl jsem, jak jedna z kytar padá ze stolu. A jak jsem se natáhnul a chytil ji, šťouchnul jsem do stolu a začala padat i ta druhá. No, tak do toho. Řekni, že jsem tele, a že by mě Darwin chtěl zkoumat, protože zatím úspěšně popírám jeho evoluční teorii."
"Ale kdepak, nepopíráš," ušklíbl jsem se. "Jsi buzna. To většinou znamená, že se nebudeš množit. Takže nepředáš ty vadný geny dál. Všechno v pořádku."
"Chceš říct, že bejt gay je VADA?! A že je to V GENECH?!" nafoukl se.
"Ne, ale to, že jsi cvok, je vada." zaculil jsem se a píchl ho prstem do jedné tváře. "No tak. Prásk. Neurážej se hned, Janniesku!"
"Pch, Janniesku..." vyplázl jazyk. "Bacha, třeba se ta vada přenáší i jinak."
"Myslíš... Jako třeba vzduchem?" zatvářil jsem se vyděšeně.
"Ne, vzduchem asi ne."
"Tak... orálníma aktivitama?"
"Ježiš, MIKKONENE..." rozesmál se.
"A pohlavně se to přenáší?" kousl jsem se do rtu.
"No... To asi budeme muset zkusit," zavrněl Jani a přistoupil ke mně. Políbil mě. "Chceš to zkoušet hned?"
"Jo, Jani," zamumlal jsem. "Pojď do ložnice."
Žádné komentáře:
Okomentovat