Ani jednomu z nich jsem se nemohl dovolat celé tři dny. Telefony se už ani neobtěžovali vycvakávat a zprávy nejspíš rovnou mazali.
Tři dny jsem se nenáviděl. Nenáviděl jsem se za to, co jsem jim udělal.
Za to, jak jsem to Jonnemu všechno řekl. Za to, jak to Jani musel zjistit.
Možná byli přece jen v něčem stejní. Ani jeden mi nedokáže odpustit takovou zradu.
Nebýt toho, že ke mně následující ráno, když jsem mu zavolal, naklusal Japa, i když to pro něj znamenalo nekonečnou cestu z Helsinek do Tampere, nejspíš bych se už zabil.
Nevěděl jsem, co mám dělat.
Přišel jsem o oba lidi, na kterých mi na světě nejvíc záleželo. Protože jsem idiot.
Nenáviděl jsem sebe a to, co Jani považoval za naprosto nemožné.
Nadával jsem si za to, že jsem do toho kdy šel. Za to, že jsem poměr s Janim neutnul po té jedné noci a že jsem si dovolil zamilovat se.
Mohl jsem mít Jonneho. Jednu nevěru by mi snad odpustil. Snad...
Takhle byla nejistá i moje budoucnost v Negative. Na internetu se neobjevilo nic o tom, že odcházím, ale ani nic o tom rozchodu.
Volal mi Larry, jen aby mi řekl, že jsem idiot. Samozřejmě poté, co se u něj Jonne vyplakal na rameni.
Pak mi volali Nakki s Jayem, když se to doslechli, a sdělili mi velmi podobné věci.
Jen Antti se ukázal s lahví vodky a Jacka Danielse, aby mi projevil svou podporu. Spolu s ním a Japou jsme je velmi rychle zlikvidovali.
Dopoledne třetího dne se u mě navíc ukázala Johanna, jen aby mi vrazila facku a beze slova zase odešla. Podoba s jejím bratrem byla zcela zjevná.
Ale třetího dne večer, kdy Japa musel odjet (poté, co mi sdělil, že jestli se zabiju, tak najde způsob, jak mi z posmrtného života udělat peklo, i kdybych se snad náhodou dostal do nebe), se mi najednou rozdrnčel telefon. Předpokládal jsem, že je to jen kontrola od Japy, takže jsem to prostě bez podívání zvednul.
"Ano, zatím ještě žiju," frkl jsem. "Další otázky?"
"Máš v úmyslu to měnit? Já jen, abych zaskočil koupit šampaňský."
Vytřeštil jsem oči a roztřásl se, když mi došlo, že to Jani na mě mluvil.
"Lásko?" vydechl jsem.
"Neříkej mi tak!" zavrčel. "Volám kvůli něčemu, co mi celou tu dobu vrtá hlavou."
"Jestli je to otázka 'proč?', tak to zase rovnou polož," vzdychl jsem.
"Myslel jsi to VÁŽNĚ, že jsi nás miloval oba?" zeptal se.
"C-cože?" zamrkal jsem.
"Řekl jsi, že miluješ oba. Já to pořád... nechápu."
"Musel bys to zažít, abys to pochopil," zavrtěl jsem hlavou.
"Co bys udělal, kdybysme za tebou teď oba přišli a řekli, že jsme oba ochotný se k tobě vrátit... A ať si vybereš toho z nás, koho chceš?"
Zavřel jsem oči a po tváři mi stekla slza. Tohle byla teď moje nejhorší noční můra.
"Radši bych vás poslal oba pryč," řekl jsem, a hlas se mi chvěl. "Nikdy bych si nevybral. Jste... Jste oba mý zlatíčka. Jonne je prostě KRÁSNEJ. Ty jsi zas... chytrej a úžasná osobnost. Chybíš mi. Oba mi tak strašně chybíte... Miluju tě, Jani."
"A já tebe, Jukko," vzdychl. "Ale nemůžu..."
Telefon zmlkl.
Sakra, vždyť stejně na posmrtný život nevěřím...
Žádné komentáře:
Okomentovat