Autor: Arvari
Žánr: slashárna s kapkou humoru
Přístupnost: Žádný sex v záběru se nekoná. Pardon.
Postavy: Jann Wilde, Ville Liimatainen
Shrnutí: "Čemu vděčím za to nezměrné potěšení?"
Počet slov: 963
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: slashárna s kapkou humoru
Přístupnost: Žádný sex v záběru se nekoná. Pardon.
Postavy: Jann Wilde, Ville Liimatainen
Shrnutí: "Čemu vděčím za to nezměrné potěšení?"
Počet slov: 963
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Jann
Wilde seděl na křesle ve svém obývacím pokoji a snažil se na jednom
koleni vybalancovat notebook, zatímco na druhém měl posazenou akustickou
kytaru. Jazyk měl soustředěně povystrčený z úst, čelo svraštěné a oči
přimhouřené.
Tento jeho okamžik maximální koncentrace na uměleckou tvorbu byl brutálně přerušen ve chvíli, kdy se ozval zvonek u dveří.
Jann Wilde sebou trhl a vytřeštil oči. Vzápětí se mu naštěstí podařilo zastavit pád jak notebooku, tak kytary, a oba předměty bezpečně odložit, notebook na konferenční stolek a kytaru na blízký gauč.
Zvedl hlavu a zaposlouchal se. Jestli to je zase ten kluk od sousedů…
Ale zvonek se ozval podruhé.
Jann Wilde zaklel a vstal z pohodlného křesílka, při čemž musel překonávat velmi nepříjemnou křeč v levé noze. Když se mu konečně podařilo dobelhat do předsíně, zvonek se ozval potřetí.
"Vždyť už jsem tady!" zavrčel a odemkl dveře. Otevřel a zůstal stát jako opařený.
Mladý krátkovlasý blonďák, který stál na jeho prahu, zvedl ruku, zamával a sladce se zaculil.
"Ville Liimatainen," vzdychl Jann Wilde. "Čemu vděčím za to nezměrné potěšení?"
"Potřebuju s tebou mluvit, Wilďáku," sdělil mu Ville Liimatainen.
"Ach. A čemu vděčím za TOHLE nezměrné potěšení? Chci říct… Nemáš náhodou na promlouvání si DVA STARŠÍ BRATRY, z nichž jeden má až nehoráznou touhu naslouchat každému tvému slovu, protože jen tak bude moct zprávu o tvých osobních problémech správně předat celému Tampere?" pozvedl Jann obočí.
"A to je přesně důvod, proč s tím za Jonnem nejdu," kývl Ville.
Jann zamrkal.
Jen málokdy narazil na někoho, kdo by se nenechal zmást hromadou žvástů okolo a dokázal z jeho proslovu vylovit hlavní myšlenku, ale… Ville Liimatainen to právě zvládl.
"Výborně. A proč jdeš právě ZA MNOU?"
"Ehm, možná by bylo lepší… neřešit to na chodbě."
Jann odstoupil ode dveří.
"Tak… pojď dál. Je to na řešení v předsíni, nebo chceš jít do obýváku?"
Ville vstoupil.
"Předsíň by mohla stačit," řekl. Otočil se na Janna. "Přejdu rovnou k věci."
"Byl bych ti vděčný," kývl Jann.
"Mám erotické sny," konstatoval Ville Liimatainen.
Jannovo obočí v tu chvíli vystřelilo vzhůru.
"Výborně," poznamenal, když obě linky chloupků přiměl k tomu, aby se vrátily na své místo. "Že by se tvá puberta konečně dostavila?"
"Ach, ty vtipálku," zavrtěl Ville hlavou. "Ale ne, teď nejde o obyčejné erotické sny. Mám erotické sny, jaké bych u sebe nečekal."
"Já bych u tebe nečekal ŽÁDNÉ erotické sny."
"Janne… Jani."
"Připomeň mi, ať si na tom facebooku změním jméno zase zpátky," vzdychl Jann.
"Milerád. Ale teď, kdybys mě přelaskavě vnímal…"
"Poslouchám."
Ville Liimatainen se kousl do rtu. Byl to snad první projev nervozity, který u něj Jann toho večera postřehl.
"Mám erotické sny o mužích."
Jannovo obočí se opět vydalo na cestu k linii vlasů.
"Možná to přece jen byl rozhovor na obývák," zamumlal. "Prosím, řekni, že důvod, proč svý EROTICKÝ sny o CHLAPECH rozebíráš právě SE MNOU, není…"
"Mám erotické sny o tobě," řekl Ville.
"Jo. Já si to myslel," pokýval Jann. "Přirozeně. Ano, to skutečně vysvětluje, proč jsi s tím přišel za mnou a ne za svými bratry. Díkybohu, že jsi s tím nešel za Jonnem, chtělo by se říct. Proboha…"
"Jani, nemůžu se zbavit pocitu, že tě to snad ŠOKOVALO," usmál se sladce Ville.
"Co? A tebe by to nešokovalo, kdyby za tebou někdo jen tak přišel a řekl ti, že o tobě má erotický sny?!"
"Ne víc, než mě šokovala skutečnost, že mám erotický sny o někom, kdo se mi ani NELÍBÍ!"
"NELÍBÍ?" zamrkal Jann. "Promiň, ale v tom případě se nabízí otázka, co tady vlastně, sakra, děláš?!"
"To je docela prostý," pohodil Ville hlavou způsobem, který by nejspíš způsobil to, že by se mu svůdně zavlnily vlasy, kdyby ovšem nebyly dlouhé jen něco kolem pěti centimetrů. "Přišel jsem se zeptat na tvůj názor na možnost… otestování, nakolik jsou moje sny realistické. A vím, že jsi gay, takže na mě nezkoušej výmluvu, že jsi na ženský!"
Jann o krok poodstoupil a přeměřil si Villeho od hlavy k patě.
Ty vlasy byly katastrofa. Obličej docela ušel. Moc pěkné oči. Poměrně přitažlivý krk. A Jann věděl, že pod tou bundou se ukrývá poměrně slušná a ne právě nevypracovaná postava.
"Otoč se."
Ville bez zaváhání uposlechl a postavil se k Jannovi zády. Vzápětí bunda spadla na zem.
Jann pokýval.
A ten zadek…
"Můžu být i dole, jestli chceš."
"Ne, to nechci," zavrtěl Jann hlavou. "Naopak očekávám, že budeš nahoře."
Ville se šokovaně otočil.
"To jako FAKT?"
"Ville, nemůžu se zbavit pocitu, že tě to snad ŠOKOVALO," usmál se Jann.
"Možná nepatrně…" zamrkal Ville. "Takže to mám brát… jako… že máš vážně zájem?"
Jann udělal dva kroky směrem k Villemu. Vzal jeho tvář do svých dlaní, sklonil se a políbil ho na rty.
Tento jeho okamžik maximální koncentrace na uměleckou tvorbu byl brutálně přerušen ve chvíli, kdy se ozval zvonek u dveří.
Jann Wilde sebou trhl a vytřeštil oči. Vzápětí se mu naštěstí podařilo zastavit pád jak notebooku, tak kytary, a oba předměty bezpečně odložit, notebook na konferenční stolek a kytaru na blízký gauč.
Zvedl hlavu a zaposlouchal se. Jestli to je zase ten kluk od sousedů…
Ale zvonek se ozval podruhé.
Jann Wilde zaklel a vstal z pohodlného křesílka, při čemž musel překonávat velmi nepříjemnou křeč v levé noze. Když se mu konečně podařilo dobelhat do předsíně, zvonek se ozval potřetí.
"Vždyť už jsem tady!" zavrčel a odemkl dveře. Otevřel a zůstal stát jako opařený.
Mladý krátkovlasý blonďák, který stál na jeho prahu, zvedl ruku, zamával a sladce se zaculil.
"Ville Liimatainen," vzdychl Jann Wilde. "Čemu vděčím za to nezměrné potěšení?"
"Potřebuju s tebou mluvit, Wilďáku," sdělil mu Ville Liimatainen.
"Ach. A čemu vděčím za TOHLE nezměrné potěšení? Chci říct… Nemáš náhodou na promlouvání si DVA STARŠÍ BRATRY, z nichž jeden má až nehoráznou touhu naslouchat každému tvému slovu, protože jen tak bude moct zprávu o tvých osobních problémech správně předat celému Tampere?" pozvedl Jann obočí.
"A to je přesně důvod, proč s tím za Jonnem nejdu," kývl Ville.
Jann zamrkal.
Jen málokdy narazil na někoho, kdo by se nenechal zmást hromadou žvástů okolo a dokázal z jeho proslovu vylovit hlavní myšlenku, ale… Ville Liimatainen to právě zvládl.
"Výborně. A proč jdeš právě ZA MNOU?"
"Ehm, možná by bylo lepší… neřešit to na chodbě."
Jann odstoupil ode dveří.
"Tak… pojď dál. Je to na řešení v předsíni, nebo chceš jít do obýváku?"
Ville vstoupil.
"Předsíň by mohla stačit," řekl. Otočil se na Janna. "Přejdu rovnou k věci."
"Byl bych ti vděčný," kývl Jann.
"Mám erotické sny," konstatoval Ville Liimatainen.
Jannovo obočí v tu chvíli vystřelilo vzhůru.
"Výborně," poznamenal, když obě linky chloupků přiměl k tomu, aby se vrátily na své místo. "Že by se tvá puberta konečně dostavila?"
"Ach, ty vtipálku," zavrtěl Ville hlavou. "Ale ne, teď nejde o obyčejné erotické sny. Mám erotické sny, jaké bych u sebe nečekal."
"Já bych u tebe nečekal ŽÁDNÉ erotické sny."
"Janne… Jani."
"Připomeň mi, ať si na tom facebooku změním jméno zase zpátky," vzdychl Jann.
"Milerád. Ale teď, kdybys mě přelaskavě vnímal…"
"Poslouchám."
Ville Liimatainen se kousl do rtu. Byl to snad první projev nervozity, který u něj Jann toho večera postřehl.
"Mám erotické sny o mužích."
Jannovo obočí se opět vydalo na cestu k linii vlasů.
"Možná to přece jen byl rozhovor na obývák," zamumlal. "Prosím, řekni, že důvod, proč svý EROTICKÝ sny o CHLAPECH rozebíráš právě SE MNOU, není…"
"Mám erotické sny o tobě," řekl Ville.
"Jo. Já si to myslel," pokýval Jann. "Přirozeně. Ano, to skutečně vysvětluje, proč jsi s tím přišel za mnou a ne za svými bratry. Díkybohu, že jsi s tím nešel za Jonnem, chtělo by se říct. Proboha…"
"Jani, nemůžu se zbavit pocitu, že tě to snad ŠOKOVALO," usmál se sladce Ville.
"Co? A tebe by to nešokovalo, kdyby za tebou někdo jen tak přišel a řekl ti, že o tobě má erotický sny?!"
"Ne víc, než mě šokovala skutečnost, že mám erotický sny o někom, kdo se mi ani NELÍBÍ!"
"NELÍBÍ?" zamrkal Jann. "Promiň, ale v tom případě se nabízí otázka, co tady vlastně, sakra, děláš?!"
"To je docela prostý," pohodil Ville hlavou způsobem, který by nejspíš způsobil to, že by se mu svůdně zavlnily vlasy, kdyby ovšem nebyly dlouhé jen něco kolem pěti centimetrů. "Přišel jsem se zeptat na tvůj názor na možnost… otestování, nakolik jsou moje sny realistické. A vím, že jsi gay, takže na mě nezkoušej výmluvu, že jsi na ženský!"
Jann o krok poodstoupil a přeměřil si Villeho od hlavy k patě.
Ty vlasy byly katastrofa. Obličej docela ušel. Moc pěkné oči. Poměrně přitažlivý krk. A Jann věděl, že pod tou bundou se ukrývá poměrně slušná a ne právě nevypracovaná postava.
"Otoč se."
Ville bez zaváhání uposlechl a postavil se k Jannovi zády. Vzápětí bunda spadla na zem.
Jann pokýval.
A ten zadek…
"Můžu být i dole, jestli chceš."
"Ne, to nechci," zavrtěl Jann hlavou. "Naopak očekávám, že budeš nahoře."
Ville se šokovaně otočil.
"To jako FAKT?"
"Ville, nemůžu se zbavit pocitu, že tě to snad ŠOKOVALO," usmál se Jann.
"Možná nepatrně…" zamrkal Ville. "Takže to mám brát… jako… že máš vážně zájem?"
Jann udělal dva kroky směrem k Villemu. Vzal jeho tvář do svých dlaní, sklonil se a políbil ho na rty.
Jann
Wilde ještě pořád prudce oddychoval, když se přivinul k tělu muže, se
kterým se právě miloval. Ville Liimatainen se znatelně třásl.
Jann se usmál.
"Bože," zamumlal a vtiskl polibek na zpocený hrudník. "Tohle bylo absolutně DOKONALÝ."
"Souhlas," vydechl Ville. "Nejlepší sex mýho života."
"Jo, dost možná…" řekl roztřeseně Jann. "Dost možná… Proboha. Klepou se mi nohy."
"Já se klepu celej," zakřenil se Ville.
"Předpokládám, že to naplnilo očekávání, které jsi získal z těch snů," konstatoval Jann.
"Blázníš? PŘEDČILO to veškerý očekávání, co jsem měl. Byla to fantazie."
"Takže předpokládám, že bys NEPROTESTOVAL, kdybych řekl, že si to můžeme někdy… dost možná v ne až tak vzdálené budoucnosti… zopakovat?"
"Rozhodně ne."
Jann se zakřenil a přivinul se k němu blíž.
"Chce to sprchu."
"Já vím. Ale nechce se mi vstávat," zabručel Ville.
"Mám tu vlhčený ubrousky. Ale jsme tak příšerně ZPOCENÝ, že-"
"Podej ty ubrousky, Jani, a nekecej, ano?"
Jann Wilde se zaculil a převalil se na bok, aby podal stylovou červenou krabici.
Popravdě řečeno byl vážně naštvaný, když uslyšel ten zvonek. Ale nakonec byl za tuhle nečekanou návštěvu zatraceně rád.
Sakra, on měl vážně nádherné oči…
Jann se usmál.
"Bože," zamumlal a vtiskl polibek na zpocený hrudník. "Tohle bylo absolutně DOKONALÝ."
"Souhlas," vydechl Ville. "Nejlepší sex mýho života."
"Jo, dost možná…" řekl roztřeseně Jann. "Dost možná… Proboha. Klepou se mi nohy."
"Já se klepu celej," zakřenil se Ville.
"Předpokládám, že to naplnilo očekávání, které jsi získal z těch snů," konstatoval Jann.
"Blázníš? PŘEDČILO to veškerý očekávání, co jsem měl. Byla to fantazie."
"Takže předpokládám, že bys NEPROTESTOVAL, kdybych řekl, že si to můžeme někdy… dost možná v ne až tak vzdálené budoucnosti… zopakovat?"
"Rozhodně ne."
Jann se zakřenil a přivinul se k němu blíž.
"Chce to sprchu."
"Já vím. Ale nechce se mi vstávat," zabručel Ville.
"Mám tu vlhčený ubrousky. Ale jsme tak příšerně ZPOCENÝ, že-"
"Podej ty ubrousky, Jani, a nekecej, ano?"
Jann Wilde se zaculil a převalil se na bok, aby podal stylovou červenou krabici.
Popravdě řečeno byl vážně naštvaný, když uslyšel ten zvonek. Ale nakonec byl za tuhle nečekanou návštěvu zatraceně rád.
Sakra, on měl vážně nádherné oči…
Žádné komentáře:
Okomentovat