"Tommi, u toho okna už mi je z-z-zimá!" drkotal Larry zuby.
"Chceš kouřit?" opáčil Tommi, aniž by se obtěžoval vzhlédnout od svých papírů.
"No, chci, ale..."
"Tak tam koukej zůstat."
"Tommi, vždyť umrznu!"
"Nerad ti to říkám, ale to je tvůj problém."
"Ty si snad nedáš cigaretku?"
"Kolikrát ti to mám opakovat? Moje záložní zásoby došly! Všechno je v Jonneho batohu, ale Jonneho okupuje Juha. A já nejsem sebevrah, abych lezl k nim do pokoje, když... Prostě, i když bych si rád zapálil, nemám CO!"
"Tommi, p-prosím."
"Ale no tak. Je červenec! Venku není zima!"
"O půl dvanáctý v noci ano! A fouká!"
"Ježiš, ty jsi citlivka..."
"Zkus si v tom stát hodinu! Mám prsty tak zkřehlý, že mi z nich cigaretka co nevidět vypadne!"
"Nechci ti do toho kecat, ale nikdo tě tam stát nenutí."
"Ale ano! Můj nikotinovej deficit z toho zatracenýho letadla!"
"Bože, ty jsi přímo NESKUTEČNEJ! Tak pojď dovnitř..."
"Tommi, děkuju!" vyjekl Larry. Zabouchl okno a skočil do křesla naproti Tommimu. "Jak se ti můžu odvděčit?!"
"Dej mi jednu cigaretu," navrhl Tommi.
"Zešílel jsi?!" zaječel Larry.
"Hele, nedovoluj si. Okno je támhle!" ukázal varovně Tommi.
"A ty mě k němu zase pošleš?"
"Ne. Já tě z něj vyhodím i se všema cigaretama!"
"Toho se nebojím. Dole je tolik vajglů, že bych si rozhodně neublížil," zaculil se Larry.
"To je mi jasný, vzhledem k tomu, že jsi tam strávil většinu večera! A říkám si, že je to jen štěstí, protože jinak by ta hromada byla v tuhle chvíli na tomhle stole, nemám pravdu?" poklepal Tommi prstem na skleněnou desku, na níž měl pečlivě srovnané všemožné dokumenty.
"Já bych si vzal odpadkovej koš," zamumlal kajícně Larry.
"Jasně. Tomu tak věřím. Ale nejdřív bys mi ty papíry dokonale zasral!" frkl Tommi.
"To by se smetlo," pípl Larry. Natáhl ruku nad stolek a jemně klepl do své zapálené cigarety prstem.
"Použij popelník!" zaječel Tommi, když popel dopadl přímo na oficiálně se tvářící smlouvu.
"Ehm, pardon," přikrčil se Larry. "To je zvyk..."
"Zvyk? Heleně taky klepeš popel na stůl?"
"Šílíš?!" vytřeštil Larry oči. "Vždyť by mě zabila!"
"Tak jakej pak zvyk?"
"No, jsem zvyklej, že na turné to dělat můžu!"
"Vážně? Tak pro tebe mám novinku. Už nemůžeš!"
"Jsi hroznej tyran, Tommi," natáhl Larry znovu ruku nad stůl.
"Markkulo!"
"No dobře," vzdychl Larry. Přesunul ruku o dvacet centimetrů vlevo a sklepal popel do téměř plného popelníku. Larry totiž rozhodně nezahálel ani předtím, než byl dusícím se Tommim původně odeslán k oknu.
"A taky bys ho mohl jít vysypat," poznamenal Tommi.
"Proč?"
"Copak si už nebudeš chtít zapálit?"
"Mno, budu..."
"Tak jdi vysypat popelník."
"Proč?"
"Protože ti to tvůj manažer řekl."
"Aha, a proč to řekl?"
"Protože jinak ten popel začne co nevidět padat přes okraj. Čili na JEHO papíry!"
"Tak proč manažer nejde vysypat popelník sám?"
"Protože to řekl TOBĚ!"
"Tommi..."
"Co, Markkulo?"
"Mně se nechce vstávat."
"Mně taky ne!"
"Když to dojdeš vysypat, dám ti cigaretu!"
"Blafuješ!"
"Dám ti ji klidně předem!"
"Tak se předveď," natáhl Tommi ruku. Ke svému šoku v ní vzápětí ucítil malý objekt válcovitého tvaru. Překvapeně přiložil cigaretu k ústům, vytáhl zapalovač a škrtl. Když se konec cigarety rozzářil, Tommi nasál svou dlouho odpíranou dávku nikotinu. Odložil papíry na stůl a rozvalil se ve svém křesle.
"Ty tam nejdeš?" pozvedl Larry obočí.
"Ser na popelník," mávl Tommi rukou bez cigarety.
"Asi jsem odhalil tvý tajemství!" zamumlal Larry.
"Nepovídej.":
"Jsi protivnej při nedostatku nikotinu."
"Takže?"
"Takže... ti asi budeme muset udržovat v krvi stálou dávku."
"Wow," pronesl uznale Tommi. "Tahle logika tě musela strašlivě vyčerpat."
"Jo, docela bych šel spát..."
"Tak dokuř poslední cígo. A pudem do postele."
"Chceš kouřit?" opáčil Tommi, aniž by se obtěžoval vzhlédnout od svých papírů.
"No, chci, ale..."
"Tak tam koukej zůstat."
"Tommi, vždyť umrznu!"
"Nerad ti to říkám, ale to je tvůj problém."
"Ty si snad nedáš cigaretku?"
"Kolikrát ti to mám opakovat? Moje záložní zásoby došly! Všechno je v Jonneho batohu, ale Jonneho okupuje Juha. A já nejsem sebevrah, abych lezl k nim do pokoje, když... Prostě, i když bych si rád zapálil, nemám CO!"
"Tommi, p-prosím."
"Ale no tak. Je červenec! Venku není zima!"
"O půl dvanáctý v noci ano! A fouká!"
"Ježiš, ty jsi citlivka..."
"Zkus si v tom stát hodinu! Mám prsty tak zkřehlý, že mi z nich cigaretka co nevidět vypadne!"
"Nechci ti do toho kecat, ale nikdo tě tam stát nenutí."
"Ale ano! Můj nikotinovej deficit z toho zatracenýho letadla!"
"Bože, ty jsi přímo NESKUTEČNEJ! Tak pojď dovnitř..."
"Tommi, děkuju!" vyjekl Larry. Zabouchl okno a skočil do křesla naproti Tommimu. "Jak se ti můžu odvděčit?!"
"Dej mi jednu cigaretu," navrhl Tommi.
"Zešílel jsi?!" zaječel Larry.
"Hele, nedovoluj si. Okno je támhle!" ukázal varovně Tommi.
"A ty mě k němu zase pošleš?"
"Ne. Já tě z něj vyhodím i se všema cigaretama!"
"Toho se nebojím. Dole je tolik vajglů, že bych si rozhodně neublížil," zaculil se Larry.
"To je mi jasný, vzhledem k tomu, že jsi tam strávil většinu večera! A říkám si, že je to jen štěstí, protože jinak by ta hromada byla v tuhle chvíli na tomhle stole, nemám pravdu?" poklepal Tommi prstem na skleněnou desku, na níž měl pečlivě srovnané všemožné dokumenty.
"Já bych si vzal odpadkovej koš," zamumlal kajícně Larry.
"Jasně. Tomu tak věřím. Ale nejdřív bys mi ty papíry dokonale zasral!" frkl Tommi.
"To by se smetlo," pípl Larry. Natáhl ruku nad stolek a jemně klepl do své zapálené cigarety prstem.
"Použij popelník!" zaječel Tommi, když popel dopadl přímo na oficiálně se tvářící smlouvu.
"Ehm, pardon," přikrčil se Larry. "To je zvyk..."
"Zvyk? Heleně taky klepeš popel na stůl?"
"Šílíš?!" vytřeštil Larry oči. "Vždyť by mě zabila!"
"Tak jakej pak zvyk?"
"No, jsem zvyklej, že na turné to dělat můžu!"
"Vážně? Tak pro tebe mám novinku. Už nemůžeš!"
"Jsi hroznej tyran, Tommi," natáhl Larry znovu ruku nad stůl.
"Markkulo!"
"No dobře," vzdychl Larry. Přesunul ruku o dvacet centimetrů vlevo a sklepal popel do téměř plného popelníku. Larry totiž rozhodně nezahálel ani předtím, než byl dusícím se Tommim původně odeslán k oknu.
"A taky bys ho mohl jít vysypat," poznamenal Tommi.
"Proč?"
"Copak si už nebudeš chtít zapálit?"
"Mno, budu..."
"Tak jdi vysypat popelník."
"Proč?"
"Protože ti to tvůj manažer řekl."
"Aha, a proč to řekl?"
"Protože jinak ten popel začne co nevidět padat přes okraj. Čili na JEHO papíry!"
"Tak proč manažer nejde vysypat popelník sám?"
"Protože to řekl TOBĚ!"
"Tommi..."
"Co, Markkulo?"
"Mně se nechce vstávat."
"Mně taky ne!"
"Když to dojdeš vysypat, dám ti cigaretu!"
"Blafuješ!"
"Dám ti ji klidně předem!"
"Tak se předveď," natáhl Tommi ruku. Ke svému šoku v ní vzápětí ucítil malý objekt válcovitého tvaru. Překvapeně přiložil cigaretu k ústům, vytáhl zapalovač a škrtl. Když se konec cigarety rozzářil, Tommi nasál svou dlouho odpíranou dávku nikotinu. Odložil papíry na stůl a rozvalil se ve svém křesle.
"Ty tam nejdeš?" pozvedl Larry obočí.
"Ser na popelník," mávl Tommi rukou bez cigarety.
"Asi jsem odhalil tvý tajemství!" zamumlal Larry.
"Nepovídej.":
"Jsi protivnej při nedostatku nikotinu."
"Takže?"
"Takže... ti asi budeme muset udržovat v krvi stálou dávku."
"Wow," pronesl uznale Tommi. "Tahle logika tě musela strašlivě vyčerpat."
"Jo, docela bych šel spát..."
"Tak dokuř poslední cígo. A pudem do postele."
Žádné komentáře:
Okomentovat