Nemusím, ale chci

Autor: Madonna's Son
Žánr: Romantic slash
Přístupnost: VšemPostavy: Jann Wilde X Juha Kylmänen
Shrnutí: Jedno "malé" přiznání
Poznámka: Neznám nikoho tak, abych tvrdil, že chování je jeho. Příběh se neodehrál.

Ze svého strategického stanoviště až vzadu jsem viděl, jak se prudce zabouchly dveře. To nevěstilo nic dobrého. Protlačil jsem se davem novinářů, kteří sem přišli vymámit z mé lásky několik jeho klasicky vtipných odpovědí na své vlezlé otázky. U vchodu do šatny jsem se prokázal vlastním oprávněním pro vstup.

"Jani?" zavolal jsem do tmy, protože se neobtěžoval ani rozsvítit, když sem před chvílí vletěl.

Ozvalo se povzdechnutí. Naprosto přesně jsem věděl, že se hádá sám se sebou, aby na mě neštěkl, ať jdu pryč, ale mlčel, aby se neprozradil.

"Jani, neblbni. Zaprvé vím, že tu jsi a zadruhé… Mohl bys sakra rozsvítit?"

"Chtěl jsem jim to říct…" ozvala se odpověď na něco, na co jsem se neptal. "Vážně jsem chtěl!"

Slabé světlo lampičky poodhalilo kus místnosti. Jann seděl na zemi, opíral se o zeď a objímal si kolena.

"Co? Co jsi jim chtěl říct?"

Došel jsem k němu, klekl si a sedl si na paty. Z blízka už jsem viděl, jak mu slzy rozpouští oční linky.

"Že jsme spolu, Juho, že tě miluju."

Zachvěl jsem se. Vždycky mě dojímalo, když tohle říkal. Pokaždé.

"Taky tě miluju, ale nemusíš jim to říkat. Já to po tobě nechci."

"Nemusím, ale chci. Nechci nic tajit. Víš, jak si přeju, vyjít s tebou někdy na ulici, držet tě za ruku a moct tě políbit kdykoliv se mi jen zachce?"

Naklonil jsem se k němu, až jsem schoval naše obličeje v mých dlouhých rudých vlasech, a jemně ho políbil na rty.

"Ale víš, že by tohle Jann Wilde neudělal? Neumím si ho představit extra romantickýho."

"Už mě nebaví být Jann Wilde! Jsem Jani Tuovinen, chci mít vlastní život, život s tebou, ne být jen postava. Fiktivní postava vymyšlená jen pro prezentaci mojí hudby."

Pokýval jsem.

"Pojď," pobídl mě a až překvapivě rychle vstal.

"Kam?"

"Tak pojď!" křikl na mě, vzal mě za ruku a táhl ke dveřím ven.

"Ale Jani…"

Dveře se za námi zabouchly, což upozornilo první novináře. Pár blesků na znovu příchozí hvězdu, ale když si dav všiml Jannovy ruky, svírající tu mou… Cvak, cvak, cvak, cvak, cvak!

"Jani…" špitl jsem. "Jsi si jistej, že…"

"Jsem," přerušil mě rozhodně.

Zhluboka vydechl a narovnal záda.

"Chtěl bych vám podat ještě jednu oficiální zprávu," oslovil dav. "Již dříve jsem četl v bulváru spekulace o mých údajných vztazích. Upřímně doufám, že tohle vám zavře pera," odfrkl si a postrčil mě, abych nestál za ním, ale vedle něj.

Kmital jsem očima po neznámých tvářích před sebou.

"Mého přítele," pozvedl významně obočí "jistě dobře znáte. Juha Kylmänen, zpěvák Reflexion."

Stiskl mi ruku silněji. S nesmělým úsměvem jsem se na něj podíval a palcem mu setřel rozmazané líčení.

"Miluju tě," zašeptal jsem a sledoval, jak se jeho rty neslyšně hýbou v odpovědi.

Odhrnul jsem mu neposlušný pramen černých vlasů, zavřel oči a políbil ho.

Cvak, cvak, cvak, cvak, cvak…