Nepříjemné překvapení

Autor: Arvari
Žánr: slashárna s lehce komediálním nádechem
Přístupnost: Zcela a dokonale bez omezení
Postavy: Jann Wilde, Jonne Aaron
Shrnutí: "Děje se něco, že ses tak nastrojil?"
Počet slov: 585
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

"Jonne?"
Dva kroky vpřed a zavřít dveře.
"Blondýnko?"
Objevil se ve dveřích kuchyně, na sobě bílé kalhoty a bílou košili, jejíchž pár vrchních knoflíčků nechal strategicky otevřených, na krku světlince růžovou šálku. A bos.
"Ahoj, lásko," zakřenil se.
"Ahoj, blonďáčku," usmál jsem se a udělal krok vpřed, ale jeho pohled mi v tu chvíli jasně připomněl, že pakliže se něco stane Jonneho koberci, odnesu si to JÁ.
Udělal jsem krok ZPĚT a pomalu se sehnul, abych si mohl zout boty.
"Hodnej," pohodil blonďatými vlasy.
"Není ti třeba ZIMA, zlatíčko?" kývl jsem směrem k jeho nohám.
"Trošku. Ale moje domácí bačkůrky nejsou ani cool, ani sexy," zaculil se.
"Možná ne. Ale moc ti sluší. A přece bys mi nechtěl nastydnout, ne?" pozvedl jsem obočí a napřímil se. "Vezmi si je."
"Ani mě nehne."
"JONNE…" přimhouřil jsem oči.
Najednou se široce zaculil a udělal krok vpřed. Sehnul se a z botníku vylovil své intenzivně růžové chlupaté papuče, které si vzápětí obul.
"Spokojenost, vaše VELIČENSTVO?" ušklíbl se.
"Naprostá, zlatíčko," kývl jsem. "Už dostanu pusinečku?"
Stoupl si na špičky a políbil mě.
"Ahoj, Jannie," špitl.
"Ahoj, Jonne," odpověděl jsem tiše. "Děje se něco, že ses tak nastrojil?"
"No, jak se to vezme…" kousl se do rtu.
"Má to co dělat s tou božskou vůní, co se line z kuchyně?" upřesňoval jsem si informace.
"Mhm, dost možná…"
"Lásko, ty už zase někam jedeš?"
"Blázníš? Sotva jsem se vrátil z turné!" zhrozil se.
"Ach. Takže nejedeš třeba… do Ameriky natáčet další klip?"
"Ehm… ne…"
"Další album?"
"Ne, Jani."
"Podvedl si mě?"
"Proboha, ne!"
"Máš rakovinu a umíráš?"
"NE!"
"Fajn," usmál jsem se. "Jen jsem si chtěl ušetřit případná nepříjemná překvapení."
"Počkej, moje smrt by byla NEPŘÍJEMNÉ PŘEKVAPENÍ?" zamračil se.
Položil jsem mu ruku kolem pasu.
"Kdybys mi rovnou řekl, co to tu chystáš…"
"No, Jani, jak ti to jenom říct… Zapomněl jsi, že dneska…"
"My máme výročí!" vytřeštil jsem oči. "Ach, blonďáčku, promiň, ale já měl tolik práce, úplně jsem-"
"Výročí máme V ČERVNU," protočil Jonne panenky.
"Aha, a je?" zamračil jsem se.
"Únor, lásko moje," zakřenil se.
"Aha. Fajn. Dobře. To jsem tak nějak tušil. Ten sníh venku, a tak…"
"Jasně, že jsi to TUŠIL, drahoušku."
"Tak… co se to tu dneska chystá?" prohlédl jsem si ho podezřívavě.
"Ty jsi vážně tak zapomnětlivej?" zakřenil se.
"No, skoro to tak i vypadá," uznal jsem. "Takže…"
"Jani, lásko. Dneska přece přijde na večeři TOMMI!"
V tu chvíli jsem cítil, jak moje svaly tuhnou, nebyl jsem se najednou schopen ani pohnout, v hlavě mi hučelo, před očima se mi málem zatmělo. Ach. Můj. Bože.
"No…" vypravil jsem ze sebe. "Tak na to jsem nepomyslel."
"To nejnepříjemnější překvapení tě nenapadlo, co?" olízl si Jonne rty. "Tak se vzchop. Má tu být za pět minut, a moc dobře víš, že Tommi NIKDY nechodí pozdě!"
"Tommi. Na večeři," zrekapituloval jsem si základní fakta. "A to mi chceš říct, že se tu míníš producírovat TAKHLE?!"
"Jani. Jsi hysterický," zamumlal a objal mě. "Uklidni se, nebo ještě dostaneš infarkt…"
"Míníš, co?"
"Samozřejmě, že se pět minut před Tommiho příchodem už nebudu převlíkat."
"Vypočítavej blonďatej bastarde," zavrčel jsem. "Čekáš, že tě po jeho odchodu hodím na stůl a ošukám?"
"Hm… Ano. Přesně tak."
"Ty VYPOČÍTAVEJ-"
Rozezněl se zvonek.
"To ještě nebylo pět minut," naklonil Jonne blonďatou hlavinku. "No… Zdá se, že můj bratříček začíná mít hloupý zvyk chodit DŘÍV!"
"Výborně. To je přesně to, co jsme všichni potřebovali," ušklíbl jsem se.
Jonne se natáhl a vtiskl mi další polibek.
"Odvahu, lásko moje. Hlavně ODVAHU."
S tím otevřel dveře bytu.