"Prdelinečko, už jsem doma!"
"Sláva! Už jsem si říkal, jestli tě neunesli mimozemšťani!"
"Mimozemšťani?"
"No tak nějaká šílená fanynka..."
"Jo, to je mnohem pravděpodobnější než mimozemšťani..."
"Máš všechno?"
"Ano, prdelinko. Čokoládovou polevu, jahodovou polevu, džem, šlehačku, javorovej sirup... Ach, lásko. Copak plánuje tvoje hříšná mysl?"
"No... Obávám se, že nic tak hříšnýho, jak ty si představuješ, drahoušku."
"..."
"Myslím, že nejlepší bude, když půjdeš sem, pusinečko."
"Ale já se TĚŠIL..."
"Lásko, slibuju, že nějaká poleva a cokoliv jinýho zbude. Takže POTOM si můžeme udělat hezkej a hříšnej večer, jestli chceš."
"Výborně! Tak co tu chystáš?"
"No... TADÁ!"
"Palačinky?"
"Palačinky!"
"Upekl jsi palačinky?"
"Ano, pusinko! No nejsem ÚŽASNEJ?"
"..."
"Tam nekoukej!"
"!!!"
"Ach, Jukko, to je prostě TYPICKÝ! Ty si nemůžeš všímat všech těch, co jsou tady na talíři, dokonale upečený. Ne, ty si prostě musíš všímat tý, co je přilepená na stropě!"
"Jak tam drží?"
"Velmi snadno, očividně."
"Jak jsi ji tam dostal?!"
"JAK ASI, pusinko?"
"Jak dlouho tam je?"
"Tak půl hodinky..."
"Fíha. Máš můj hlubokej obdiv, lásko."
"Hlubokej obdiv, že jsem dostal palačinku na strop?"
"Ne tak docela. Spíš hlubokej obdiv, že tam skončila jen jedna."
"!!!"
"Ale no tak, Japí. Přece by ses neurážel."
"Urážel! Já... Já idiot se ti tady snažím udělat dobrou večeři... A k čemu mi to je? Akorát k tomu, aby ses mi VYSMÍVAL kvůli mýmu kuchařskýmu umění!"
"Umění?"
"!!!"
"Ale JAPÍ. Víš, že si dělám jen legraci..."
"Vím?"
"Ale... Ale JISTĚ, Japísečku. Ty palačinky vážně vypadají moc dobře!"
"Jen moc dobře?"
"Vypadají ÚŽASNĚ, prdelinko moje."
"Vážně si to myslíš?"
"Ano, vážně si to myslím. Tak se laskavě přestaň chovat jako ženská v přechodu, ať se můžeme jít najíst."
"Tak HELE! To JÁ ti vždycky říkám, že se chováš jako ženská v přechodu!"
"Ale tentokrát se jako ženská v přechodu chováš ty, prdelinenko moje."
"No, to ti teda pěkně děkuju."
"No tak, prdelko... usměj se na mě."
"..."
"Prosím?"
"..."
"Tohle není úsměv, lásko. Tohle je tvůj VRAŽEDNEJ úsměv."
"Dokonale odpovídá mojí náladě."
"No tak, Japí... Nemůžeme si prostě jít spapat ty dokonale vypadající palačinky?"
"No... Můžeme."
"Výborně. Nerad bych, aby ten můj nákup byl zbytečnej."
"To by rozhodně NEBYL, pusinečko."
"!!!"
"No co tak koukáš? Sám jsi přišel extrémně natěšenej, tak CO?"
"Ale nejdřív ty palačinky. Já totiž už hlady UMÍRÁM, lásko moje."
"Fajn. Nejdřív palačinky."
"A zítra musíme vymyslet, jak dostat tu jednu ze stropu."
"..."
"No co? Japí, uvědomuješ si, že tvojí vinou budeme muset ZASE malovat?"
"!!!"
"Ale neboj. Přetřít strop bude tentokrát stačit."
"Uf. Už jsem se vyděsil, že si budu muset zvykat na další ujetý barvy."
"Za tu palačinku na stropě by sis to zasloužil."
"!!!"
"Ale jinak tě moc miluju, Japínku..."
Žádné komentáře:
Okomentovat