Přistižený

Autor: Arvari
Žánr: čistokrevný PWP
Přístupnost: NC-17, drahoušci. Ano, bude se šoustat.
Postavy: Ville Liimatainen, Jonne Liimatainen
Shrnutí: "VILLE!"
Počet slov: 1399
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Poznámka 2: Villemu je osmnáct. Jonnemu je dvacet. A, samozřejmě, bacha, je to, překvapivě, poněkud incest. To jen kdyby to někoho snad plánovalo ZASKOČIT...

Čerstvě osmnáctiletý Ville Liimatainen odemkl dveře bytu, který sdílel se svými dvěma staršími bratry. Vešel dovnitř a nijak se nesnažil být potichu. Batoh hodil vedle botníku a důrazně za sebou zabouchl.
"Haló?" zavolal. "Jste někdo doma?"
Odpovědí mu bylo jen hrobové ticho.
Ville se sklonil a rozvázal si boty. Pak se zase narovnal.
"Jonne?" zkusil ještě. "Tommíku?"
Ticho přetrvávalo.
Ville se zul a zároveň si sundal bundu. I s botami ji nechal válet vedle batohu a, tentokrát tiše, vykročil bytem.
"Bráškové?" řekl tázavě.
Nakoukl do kuchyně, do Tommiho i Jonneho ložnice, do koupelny. Byt byl dokonale prádzný.
Ville se pro sebe zářivě usmál a spěšně vyrazil do svého pokoje.

Ležel na posteli, nahý, nohy doširoka roztažené a zhluboka oddychoval. Srdeční tep se mu zrychloval. Dva prsty levé ruky si vrážel do zadečku, rytmicky, neustále rychleji.
Olízl si rty, zvedl ruku, přidal trochu lubrikantu.
Tři prsty.
Z jeho úst se vydral tichý sten.
Ville se usilovně kousal do rtu. Věděl, že kdyby teď zapojil do hry pravačku, kdyby se prostě začal honit, udělal by se během chviličky. Jenže to teď nechtěl. Chtěl to chvíli protahovat, chtěl si to užít, když jednou mohl.
Co možná nejvíc užít.
Snažil se ovládnout.
Ubral na tempu, kterým vnikal prsty do těla, a pravou ruku zvedl, aby si mohl hrát se svou bradavkou.
Sténání nabývalo na hlasitosti.
Ach, ano, přesně tak...

Když Jonne vešel do bytu, málem se přerazil o hromádku Villeho věcí. Jen na poslední chvíli zastavil jak pád, tak peprnou nadávku, která se mu už už cpala na jazyk.
"Zatracenej Ville," zamumlal tiše. "Stokrát jsem mu říkal, ať nenechává ten zatracenej bordel hned za dveřma!"
Zul si boty a uložil je do botníku, stejně jako bundu pověsil na příslušný věšák. Aby Ville nemohl nic využít proti němu, až ho půjde donutit uklidit.
Což mělo být zhruba... přesně v tom okamžiku.
Jonne vyrazil ke dveřím Villeho pokoje, ale zarazil se s rukou na klice.
To bylo sténání?
Jonne se ušklíbl.
Copak, Villánku, že by dámská návštěva?
Tak nějak tušil, že by se měl nenápadně vypařit. Pokud možno vyklidit celý byt, vrátit se za hodinu a tvářit se, že naprosto nic neslyšel. Na druhou stranu...
Věděl, že když pootevře dveře, uvidí na Villeho postel. A co je špatného na tom, že se jen podívá, co se tam děje?
Pak se přece zase vypaří...
To si myslel, když potichounku tiskl kliku.
Když vážně UVIDĚL, co se děje...
"VILLE!"

Ville nadskočil a vyjekl, když uslyšel svoje jméno. Když uviděl, kdo ho vyslovil a kdo teď stojí ve dveřích jeho pokoje, měl málem infarkt.
"Jonne!" vyhrkl.
"Co..." vytřeštil Jonne oči. "Co to tady děláš?!"
Ville otevřel a zase zavřel ústa, když se snažil vymyslet co možná nejvhodnější odpověď.
"J-já..."
"Ále, že se vůbec ptám. Ono je to tak nějak docela jasný, že? Proboha..."
Ville se zamračil a vyskočil z postele.
"Tak hele, BRATŘÍČKU," zavrčel. "Nechceš mi říct, že s tím máš problém, viď?"
"S tím, že můj bratr si při masturbaci vráží prsty do prdele? Ale kdepak, proč by mělo?"
"No, to si taky říkám. Já nevím, koho před pár lety nachytali ve škole opřenýho o stěnu na záchodcích, Jonníku."
"Jak TOHLE víš?!" vytřeštil Jonne oči.
"Vedlejší," frkl Ville. "Pokud to tak toužíš vědět, milerád ti to PAK objasním. Kdybys byl teď tak hodnej a nechal mě o samotě, rád bych-"
"Probůh, nechceš mi říct, že chceš pokračovat, že ne?!" zeptal se šokovaně Jonne.
Ale jak bezděčně sjel pohledem po Villeho mladém těle...
"Ano, chci," zavrčel Ville. "Nebo mi to snad uděláš ty, hm?"
"P-prosím?" zamrkal Jonne.
Ville si olízl rty, přimhouřil oči, lehl si zpátky na postel a zase roztáhl nohy.
"Slyšíš správně," usmál se sladce. "Pokud ti vadí, že si to tu dělám, udělej mi to ty."
"Jsi nějakej drzej, Ville."
"Pojď mi to udělat, Jonníku..."
Čekal, že Jonne (pokud možno s křikem) vyběhne z jeho pokoje a nechá ho o samotě.
Rozhodně NEČEKAL, že, po malé chvíli zaváhání a ještě jednom důkladném prohlédnutí jeho osmnáctiletého těla, vykročí k posteli.
"No, jak si přeješ..."
Ville vytřeštil oči, když si Jonne klekl mezi jeho nohy.
"Ale do prdele," vydechl mladší z bratrů.
"V tom se rozhodně nepleteš," ušklíbl se Jonne.
"P-počkej," zakoktal se Ville. "Zas tak jsem to nemyslel. Já vlastně-"
Jonne se sklonil a nepříliš jemně Villeho kousl do spodního rtu.
"Zavři hubu," řekl. "Chtěl jsi to sám."
Pak svého sourozence políbil.
V prvním okamžiku Ville naprosto ztuhl, ale pak, když ho Jonne líbat vytrvale nepřestával, mu Ville začal polibky oplácet. A nejen oplácet, ale i prohlubovat.
Jejich jazyky se střetly v divokém tanci. Villeho prsty si našly cestu do Jonneho vlasů a na jeho záda.
"Svlíkni se," zašeptal Ville. "Hned."
"Ticho. Ty tu o ničem nerozhoduješ."
Ale stejně se napřímil a začal si svlékat tričko.

Kdyby Jonnemu v tu chvíli někdo položil otázku 'Co tě to, kurva, popadlo?!', blonďák by nevěděl, jak odpovědět.
Možná by to svedl na náhlé pomatení smyslů způsobené pohledem na Villeho štíhlé a tak zjevně vzrušené tělo. Možná by tu odpověď zkrátil a řekl, že mu přeskočilo, když viděl, jak mladému blonďáčkovi stojí.
Ve skutečnosti (ač si to neuvědomoval) ho do Villeho náruče vehnala právě ta drzost, se kterou ho jeho bratr lákal. Jonne ho chtěl prostě umlčet, chtěl mu z tváře smazat ten otravný úsměv, chtěl mu ukázat, kdo je starší a má navrch.
I proto v okamžiku, kdy se jejich nahá těla dotkla, v okamžiku, kdy se Villeho ruka vydala dolů po Jonneho břiše, Jonne popadl jeho zápěstí a přitiskl ho na polštář.
"Nic takovýho," pošeptal mu do ucha. "Chtěl jsi, ať ti to udělám, ne?"
"Jo," vydechl Ville. "Jo, udělej mi to, prosím..."
"Prosíš?" pozvedl Jonne obočí. "Pros ještě."
"Prosím," olízl si Ville rty.
"Mhm..." zamručel Jonne a sklonil se, aby mohl políbit Villeho krk. Ty prosby ho vzrušovaly víc než dotek jejich těl.
"Prosím," špitl Ville. "Prosím, Jonne, šukej mě..."
Jako by přesně na to čekal. Jonne se zhluboka nadechl a vnikl do Villeho těla. Nemusel ho nijak připravovat, samozřejmě. O to se Ville už postaral sám. A vážně důkladně.
"Jsi malá kurva, co?" ušklíbl se Jonne s s prvním přírazem a prvním Villeho zasténáním.
"Mhm," kývl horlivě Ville. "Hm..."
V tu chvíli by mu odsouhlasil i to, že je tříhlavý oranžový mimozemšťan, tak skvělé to bylo.
Jonne se k němu tiskl, objímal ho, líbal ho. Pustil jeho zápěstí a nechal se hladit, nechal si laskat záda, nechal se dráždit.
Přirážel do Villeho těla stále rychleji.
Co to jen dělám, napadlo ho v jednom okamžiku, ale ta myšlenka neměla zdaleka takový efekt, jaký mít měla. Naopak, vzrušila ho ještě víc.
"Ville," vydechl. "Ville..."
"Mhm..."
"Udělej se."
Ville se drze pousmál.
"A neříkal jsi náhodou, že... ACH!"
Jonne, zuby stále zaťaté do kůže na Villeho rameni, zamumlal: "Řekl jsem, ať si to uděláš, ne?"
"A-ano," zalapal po dechu Ville. "Ano, pane..."
Kdyby se Jonne nedokázal aspoň trochu kontrolovat, udělal by se hned v tu chvíli. Ovládl se, ale jen tak tak.
Villeho ruka sklouzla mezi jejich těla a začala se rytmicky pohybovat. Sténání mladšího z bratrů nabývalo na hlasitosti, jak se blížil jeho orgasmus. A Jonne, ač o něco tišší...
"Proboha," zakňučel.
"Jo. Proboha," potvrdil Ville. "Ach, Jonne. Jonne. JONNE!"
Když mu Ville zaryl nehty do zad, bylo to pro Jonneho jako vysvobození.

"Páni..."
Jonne se otočil na svého mladšího bratra.
"Ano?" pozvedl obočí.
"Nám muselo naprosto přeskočit, co?"
"Hm..." přisvědčil Jonne. "Možná."
"Tobě přeskočilo."
"Ty sis začal."
Ville se pousmál.
"Stálo to za to. Na tohle prsty nemají. Tohle bylo..."
"Geniální?" zaculil se Jonne.
"Naprosto geniální," kývl Ville.
"Ale je ti jasný, že Tommi se o tom v žádným případě nesmí dozvědět, že jo? Zabil by nás oba."
"Ach, a proč na něj nepožiješ svou nově nabytou panovačnost a neřekneš mu taky, ať drží hubu?"
"Drž hubu, Ville."
"Mhm..." zavřel oči. "Ano, pane..."
Jonne vrhl rychlý pohled na budík na Villeho nočním stolku. Tommi se nevrátí ještě minimálně hodinu.
"No..." olízl si Jonne rty. "Jak si přeješ, drahoušku."