Prohlášení

Autor: Arvari
Žánr: 'Nemístné dělání si legrace z nevtipných věcí' asi žánr nebude, nicméně je to fajn charakteristika
Přístupnost: Ne, tady fakt o sex nepůjde...
Postavy: Jonne, Antti, Jay, Nakki
Shrnutí: "Proboha, JONNE! Prostě už tam NĚCO napiš!"
Počet slov: 519
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Trojice mužů seděla na gauči u konferenčního stolku a upřeně sledovala blonďáka sedícího v křesle. Na blonďákově klíně byl položen notebook, na jeho tváři hrál zamyšlený výraz.
"Jonne?" oslovil ho opatrně muž s dlouhými tmavými vlasy.
"Ticho!" zavrčel blonďák.
"Já jen, že už nad tím sedíš půl hodiny, ale ještě jsi ani jednou neťuknul do klávesnice," pokrčil Nakki rameny.
"Teď jsi mi přerušil tok myšlenek!" postěžoval si blonďák. "Už jsem to skoro měl na jazyku!"
"Když dovolíš, na jazyku je nám to jedno, pokud tím jazykem neumíš psát na klávesnici, o čemž zcela upřímně pochybuju," neodpustil si muž s rudými dredy.
"Antti, nechceš si zajít na cigaretku?" frkl Jonne.
"Mám si při tý příležitosti sbalit basy?"
Na Jonneho tváři se na okamžik objevil výraz paniky. Vytřeštil oči nejdřív na Anttiho, pak na počítač.
"T-to snad nebude... nutné, ne?" odkašlal si.
"Hele, tohle je dobrý," zašklebil se Nakki.
"Proboha, JONNE!" ozval se Jay. "Prostě už tam NĚCO napiš!"
"Ticho. Přemýšlím!"
"O čem, proboha?!" zakňučel Jay.
"Proč odešel," zamumlal Jonne.
"Protože jsi zkurvenej sebestřednej idiot, naprostý a totální-"
"To tam nebudu psát, Antti!"
"Máš pravdu. Lidi chtějí NOVINKY."
"AATAMILO!"
"Kluci, půjčte mi někdo videokameru..."
"NE! Dobrej basák se blbě shání! Ani se nehni!"
"Dobrej kytarista se shání ještě hůř," neodpustil si Antti.
"Aatamilo, ticho!" okřikl ho Nakki. "Nikdo tu nestojí o to, aby si začal hrát na svýho mladšího bratra!"
Jonne zamrkal. Pohledem pomalinku přejel po všech třech mužích před sebou.
Na tváři se mu objevil ďábelský škleb.
"J-Jonne?" odkašlal si nejistě Jay.
"Myslíš... Vyhodit celou kapelu, která ze všeho nejradši jen odporuje a dělá si ze mě srandu?"
"Jonne, neblbni!" kousl se Nakki do rtu.
"To není špatnej plán. To vůbec není špatnej plán..."
"Hele, Jonne..." usmál se zářivě Antti. "To přece nebude nutný, že ne? My tě máme rádi, máme tě moc rádi, proto si z tebe děláme legraci... Jen sranda, není to myšlený ve zlým, fakt ne!"
"Copak? Bojíte se o místa?" pozvedl Jonne obočí.
Trojice zcela shodně přikývla.
"Výborně. Takže teď zavřete pusinky a necháte mě přemýšlet?"
Trojice přikývla o něco horlivěji.
"Fajn. Takže... Uhrajeme to na to, že profesně směřujeme každej jinam?"
"Pokud to zase nebudeš každej tejden měnit jako s Christusem, tak..."
"Řečnická otázka, Antti."
"No, vždyť jo. Já jsem tvůj... vnitřní hlas, co ti na ni odpovídá."
"Skutečně?"
"Ehm... ano?"
"Tak zmlkni. Musím se soustředit."
"Soustředil ses půl hodiny a k ničemu to nebylo, když dovolíš."
"Antti, ještě SLOVO..."
"Slovo."

Trojice, která se právě octla před zamčenými dveřmi zkušebny, se na sebe podívala.
"Ehm... Je to vyhazov jen na dobu, kdy konečně napíše to oficiální prohlášení... že jo?" kuňkl Antti.
"V tvým vlastním zájmu v to upřímně doufej," zašklebil se Nakki.
"Kolik myslíte, že máme volna?" pozvedl Jay obočí.
"Píše to už dva dny," konstatoval Antti. "Takže bych řekl, že dost a dost. Tak... Nezajdeme na skleničku?"