"Salli, okamžitě se vrať!"
"Vrrr..."
"Nevrč na mě a dej mi to!"
"VRRR..."
"Ne! Pod tu skříňku ne!"
"Vrrr."
"Okamžitě vylez, ty malá potvoro! Vylez a DEJ MI TO! Salli! Zatraceně, to není myš. Nemůžeš to sežrat, tak se o to ani nesnaž!"
"Ehm, lásko? Jakkoliv je na tebe moc hezkej pohled, když klečíš na kolenou před tou skříňkou a zadeček máš nasměrovanej na mě, můžeš mi vysvětlit, co tam děláš? A neříkej, že lovíš kotě. To jsem tak nějak pochopil."
"A nic jinýho ani nedělám. Lovím kotě!"
"Myslíš to kotě, co teď proběhlo pod skříňku s televizí?"
"SALLINO!"
"Můžeš mi aspoň říct, co ti sebrala?"
"Vzorek látky. SALLI!"
"Mňau!"
"Ha. Mám tě. Pojď sem, ty mrňavá..."
"MŇAU!"
"A koukej přestat zoufale mňoukat. Já vím, že tě to nebolí!"
"Vrrrn..."
"Ani když budeš roztomile koukat a vrnět, ten kousek látky ti prostě nenechám, smiř se s tím!"
"Mňáu!"
"Ale no tak, Sallíku... Podívej, tady máš plyšovou myšičku."
"Mňau?"
"No jo, myšička... Vem si... DEJ SEM TU LÁTKU!"
"Obávám se, že se jí myšička nelíbí, lásko. Nemá na sobě proužky."
"Co jsem komu udělal, že musím mít STYLOVOU kočku?!"
"Když se zeptám, co je na proužkách stylovýho..."
"!!!"
"Jo. Vrhneš na mě ten svůj ještě-slovo-a-zabiju-tě pohled. Chápu."
"Co se ti na proužkách nelíbí?!"
"Lásko, na tobě mám proužky moc rád!"
"Ach. Dobře."
"Mám se vůbec ptát, na co potřebuješ vzorky látek?"
"To je prosté, prdelinko moje. Nevidíš, v jakým stavu je náš gauč?"
"Ehm... Naprosto v pohodě?"
"Ne, NENÍ naprosto v pohodě, prdelinko. Ty polštářky jsou zcela systematicky rozmístěný tak, aby zakryly všechny ošoupání a propáleniny od cigaret."
"Mně přijde v pohodě! Je sympaticky černá!"
"No, a to je druhá věc."
"Počkej. Neříkej mi, že chceš nechat přečalounit naši pohovku!"
"Ano, lásko, přesně to mám v úmyslu."
"A neříkej mi, že-"
"Jo, prdelko."
"PROUŽKY?!"
"Hele. Já moc dobře vím, že máš taky pár proužkovanejch věcí!"
"Ano, pečlivě schovaný čekaj na dobu, kdy proužky přestanou bejt pozérský!"
"Tak vidíš. Proč by teda náš gauč-"
"Náš gauč NEBUDE proužkovanej, Jukko! Jestli ho chceš nechat přečalounit, fajn. Ale jedině zase pěkně na černou!"
"Ale... JAPÍ!"
"Tak hele. Tvoje je ložnice. S tou si dělej naprosto co chceš. Klidně na ty růžový stěny udělej ještě pruhy tmavší růžovou, nebo to pokresli romantickejma ornamentama, kytičkama a motýlkama, ale ohledně obýváku máme jasnou dohodu. O tom rozhoduju JÁ!"
"..."
"Jukko?"
"A nemůžeme si to vyměnit? Víš, jako že ty ložnici a já obývák?"
"!!!"
"Asi ne."
"Jukko..."
"Ale když ta proužkovaná pohovka by byla tak... kouzelná!"
"Ne, to rozhodně nebyla."
"Neumíš si to PŘEDSTAVIT! Jasně, že by BYLA!"
"Pusinečko, a neříkal jsi náhodou nedávno, že bys rád pohovku... koženou?"
"Na koženou ale nejsou peníze, prdelko!"
"A když ti řeknu, že by byly?"
"!!!"
"Ano, Jukkísku?"
"K čertu s proužkama!"
Žádné komentáře:
Okomentovat