Sex na jednu noc

Autor: Arvari
Žánr: Slashárna
Přístupnost: V záběru nic. Až si říkám, že je to škoda...
Postavy: Sir Christus, Juha Kylmänen
Shrnutí: Juho, sakra, proč jsi mi taky musel utéct?
Počet slov: 1248
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Když jsem se vzbudil, moje postel byla prázdná. Nedivil jsem se. Tak nějak jsem ani nečekal, že nebude. Vážně jsem absolutně nebyl překvapený, když jsem tam toho okouzlujícího rudovláska ze včerejška nenašel.
Zmizel, jako drtivá většina těch, se kterými jsem za posledních pár měsíců spal. Popravdě řečeno mě to už začínalo pomalu nudit. Ano, jasně. Všichni si odškrtněte položku 'vyspat se se Sirem Christusem' a hlavně od něj nezapomeňte zdrhnout dřív, než se vzbudí.
Sakra, ano, BYL jsem překvapený, když jsem ho nenašel! Protože ten způsob, jakým se na mě během milování koukala ta jeho zelená očka, naznačoval, že ZŮSTANE!
Měl jsem hrozný vztek, když jsem vstával z postele. Nenamáhal jsem se oblékáním, nevzal jsem si dokonce ani trenýrky.
Juho, sakra, proč jsi mi taky musel utéct?
Když jsem došel do kuchyně, naprosto jsem zkoprněl.
Jen tak si tam seděl u stolu, nad novinami, vedle nich hrnek kávy, v ruce tmavý chleba namazaný zjevně nějakým rostlinným tukem (to VEDU?!), v tmavých džínách, černém tričku, a  rudé vlasy se mu leskly, jak na ně dopadalo ranní sluníčko, které do kuchyně svítilo otevřeným oknem.
Přísahal bych, že ani nezvedl oči, ale stejně se téměř vzápětí zakřenil.
"Víš, kdybych s tebou v noci nespal, a tudíž tohle všechno neviděl, mohl bych se cítit pohoršen," konstatoval a ukousl si chleba.
"Ty jsi tady?!" vypravil jsem ze sebe.
"A kde bych byl?" otočil se na mě. V očích mu zase hrál ten něžný výraz. "Ale můžu jít, jestli snad chceš..."
"Ani se nehni!" vytřeštil jsem oči. "Jen... chvíli počkej, ano? Jen na sebe něco hodím..."
Otočil jsem se a vyrazil zpátky do ložnice.
"Kvůli mně nemusíš!" křikl za mnou Juha.
Polkl jsem.
Vyštrachal jsem ze skříně své černé džíny a navlékl si je. Spodní prádlo se mi momentálně jevilo jako naprostá zbytečnost.
On neodešel. On je tady. On vážně zůstal!
Když jsem se vracel do kuchyně, na rtech mi hrál široký úsměv. Došel jsem ke stolu, sklonil jsem se a políbil toho nádherného rudovláska na rty.
Usmál se na mě, tak krásně se usmál. A pak natáhl ruku a pohladil mě po zadku.
"Myslel jsem, že jsi pryč," přiznal jsem.
"To bych nemohl," zaculil se. "Teda, byl jsem na chvíli pryč. Neměl jsi tu nic, co jím. Tedy, neměl jsi tu k jídlu skoro nic. Na lince máš croissanty a muffiny. Nebo tmavej chleba, kdyby ses zrovna dneska rozhodl, že začneš jíst zdravě. Kafe máš v kávovaru. Jo, a v lednici je pomerančovej džus. A koupil jsem jahody."
"Probůh..." vytřeštil jsem oči.
"Problém?" naklonil hlavu a sladce na mě zamrkal.
"Kdo to má všechno platit?" pozvedl jsem obočí.
"Zvu tě," usmál se. "Proboha, víš, kolik lidí by vraždilo za to, aby mohli udělat nákup pro SIRA CHRISTUSE?"
Vzdychl jsem.
Tak že by to přece jen bylo v tom? A já už doufal...
Pak mi došlo něco, co si můj mozek odmítal od včerejšího večera připustit. Nebo si to spíš nedokázal správně spojit.
"Panebože," zašeptal jsem. "Ty jsi JUHA KYLMÄNEN!"
"To to trvalo," zakřenil se. "Já vím, to ty vlasy. Míval jsem je jinak. Ale aspoň už jsou zase červený, ne? Přísahám, ta černá byl HODNĚ BLBEJ nápad..."
Ztěžka jsem dosedl na židli vedle něj.
"Takže jsi to nedělal, abys měl pocit, že jsi spal s někým slavným, že ne?" ujišťoval jsem se.
Někdo jiný by se v tu chvíli asi cítil pohoršený a ublížený, a patrně by to taky dal řádně najevo. Juha se na mě jen zas usmál.
"Ne. Líbil ses mi. Hezky se s tebou povídalo," řekl. Díval se mi do očí a já prostě věděl, že nelže. "Ale musím ti říct, že tohle většinou fakt nedělám. Nespím s lidma na prvním rande. ROZHODNĚ nespím s lidma, co jsem sotva poznal někde v baru. Ale ty... ses mi líbil. Skoro jako by ti... nešlo odolat. Víš, jak to myslím?"
Kývl jsem.
Naprosto přesně jsem to chápal.
"Nemyslím si o tobě, že jsi děvka, nebo... tak něco," řekl jsem a položil mu dlaň na hřbet ruky. Odměnou mi byl naprosto sladký pohled.
"To je dobře. Taky nejsem," zamumlal. "Nevadí, že jsem zůstal, ne?"
"Ne. Jasně, že ne. Jsem moc rád, že jsi zůstal," zaculil jsem se, zvedl ruku a pohladil ho po tváři.
Olízl si rty a zadíval se na mě, skoro plaše.
"To je fajn. Protože... jsem se popravdě řečeno trochu bál..." zamumlal.
Zase jsem se zvedl a políbil ho na rty, tentokrát asi o něco vášnivěji.
Asi určitě.
Protože jen o chvíli později Juha ležel na stole...

Zabouchl jsem za sebou dveře a unaveně se o ně opřel.
"Jsem doma, drahoušku!" zavolal jsem směrem do bytu. Široce jsem zívl. "A jsem mrtvej..."
Shodil jsem ze sebe bundu a velmi pomalu si zul boty. Vydal jsem se do kuchyně.
"Ach, Juho..." vzdychl jsem. "Já vím, že máme dneska půlroční výročí. Ano, MÁM pro tebe dárek. Ale už jsem prostě neměl na to, abych sháněl kytku. A obávám se, že se mnou dneska nic nebude. Zatraceně, nemohlo to připadnout na sobotu? Proč právě PÁTEK?!"
Opíral se o kuchyňský stůl a v ruce držel hrnek s kávou.
Usmíval se. Něžně, sladce, a ani přinejmenším plaše.
"Ahoj, Jukko," řekl. "Kafe?"
Došel jsem k němu, pohled upřený na hrnek.
"Počkej. To je můj oblíbenej. Ale ten jsme roztřískali tehdy to ráno..."
"Co sis měl potřebu hrát na americkej film, shodil jsi všechno ze stolu a hodil jsi mě na něj," zaculil se Juha. "Sehnal jsem ho, když jsem byl za rodičema v Oulu. Byl jsem v obchodě a uviděl ho tam na poličce, PŘESNĚ ten tvůj hrnek, a já věděl, že ho MUSÍŠ mít! Bylo ti to tak strašně líto, když jsi zjistil, že jsi tamten rozbil..."
Nemohl jsem smazat ten úsměv ze své tváře. Tohle bylo dost možná to nejromantičtější, co pro mě kdy kdo udělal. Vzal jsem si od něj hrnek a napil se horké kávy. Musel vědě, že už jsem na cestě domů, ale JAK?!
"Páni. A já ti koupil blbej přívěšek," zamumlal jsem.
"Přívěšek je hezkej. Přívěšek je fajn," usmál se. "Mám rád přívěšky. A od tebe je přímo miluju, řekl bych."
"Jsi zlatíčko," zašeptal jsem a sklonil jsem se, abych ho mohl políbit. "No, dobře. Krom toho přívěšku jsem koupil i... jednu takovou hezkou hračku."
"Ach, JUKKO," olízl si rty. "To mi ani neříkej. Ne, když jsi UNAVENEJ."
Podíval jsem se na hrnek ve své ruce.
"Tohle kafe je pořádně silný, co? Ty malej hajzlíku," zasmál jsem se.
"Můžeš mi to vyčítat?" zaculil se andělsky. "Miluju tě, Jukko. Ale... jestli jsi fakt utahanej a fakt NECHCEŠ, tak se můžeme jen mazlit na gauči, nebo rovnou v postýlce, a taky se zlobit nebudu. Víš? Nechci, aby ses cítil pod tlakem, nebo tak něco..."
"Ježiš, Juho," pohladil jsem ho po tváři. "Jsem tak rád, že jsem tě našel."
"Já vím. Já jsem přece taky moc rád, že tě mám," kousl se do rtu.
"Co takhle tulení na gauči, dokud nedopiju to kafe? A pak... Pak uvidíme, k čemu budu v posteli."
Usrkl jsem další trochu horké tekutiny.
"No, zlato..." zakřenil se Juha. "Myslím, že po tomhle kafi nebudeš spát aspoň dva dny."
"Výborně," pokýval jsem spokojeně. "Dáš si taky? Víš, pokud ne, budou to moc smutný dva dny..."