Tommi vs. Nákupy

Autor: Arvari
Žánr: Ehm, tak nějak komická slashárna?
Přístupnost: No, sice se o sexu mluví, ale že by se přímo na scéně provozoval, to zas ne.
Postavy: Tommi Liimatainen, Sir Christus
Shrnutí: "Zopakuj mi, Mikkonene, proč že tohle vlastně dělám."
Počet slov: 876
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Poznámka 2: Tímto přeju Julii všechno nejlepší... =D

"Zopakuj mi, Mikkonene, proč že tohle vlastně dělám."
"Protože jsem ti řekl, že vypadáš čím dál tím víc jako hastroš a že se na tebe nemůžu málem už ani podívat, natožpak abych s tebou souložil, lásko?"
Tommi Liimatainen zvedl oči od divoce barevné košile, kterou si prohlížel (v hlavě neodbytnou myšlenku na to, že musí být naprostý cvok, když o koupi něčeho takového byť jen UVAŽUJE), a zaměřil pohled na svého milence a módního poradce v jedné osobě.
"Zas tak příšerný to není."
Christus sjel Tommiho vzhled od ne zrovna důkladně učesaných vlasů a neupravených vousů přes přímo hnusný hnědý svetr a džíny s dírami (které na nich při koupi nebyly) až po otrhané hnědé boty. Úplně jinak hnědé než svetr.
"Ne, kotě. Vůbec," zašklebil se.
"Hele. Už jsem takhle vypadal, když ses mi objevil u dveří s tím, že na mě nemůžeš zapomenout, že na mě pořád musíš myslet, že mě beznadějně miluješ a že jestli se mnou nestrávíš zbytek života, zařídíš, aby ten zbytek byl co nejkratší!"
"Co na to můžu říct?" pokrčil Christus rameny. "Byl jsem zamilovanej. Růžový brejle."
"Ne, tehdy jsi měl ty sluneční, s bílejma obroučkama."
"Tommi, ty si to PAMATUJEŠ?!" vytřeštil Christus oči.
"No jasně," usmál se Tommi. "A měl jsi ty černý kalhoty s tenkejma bílejma proužkama, jak v nich máš tak pěknej zadek. A ten červenej koženej kabát, co doteď nevím, jestli je vlastně tvůj nebo Mattiho..."
"My už si taky nejsme jistý," zakřenil se Christus. "Ale abys věděl, taky si pamatuju, co jsi měl na sobě."
"Jasně. Černý tepláky na spaní. Bylo půl třetí v noci," frkl Tommi. "Proč jsi měl o půl třetí v noci sluneční brejle?!"
"Styl," usmál se Christus.
"Japa na tebe má strašnej vliv," zavrtěl Tommi hlavou.
"To není Japíkova vina!" frkl Christus.
"Kecy."
"Ale-"
"Každopádně, Jukko," zvedl Tommi lesklou sytě červenou košili, kterou mu Christus právě podal. "Tohle fakt NENÍ dobrej nápad."
"Proč ne?" zamrkal Christus. "Já mám skoro stejnou!"
"Ano, lásko. TY," zavrčel Tommi. "Ale můj styl tohle prostě NENÍ!"
"Se taky navotravuješ," protočil Christus panenky. "Tak co je tvůj styl?"
"Ehm... Tohle?" pozvedl Tommi obočí a ukázal na... další hnusně hnědou věc.
"Ne. To tvůj styl NENÍ," informoval ho Christus. "Ach jo, Tommi. Jsi jen o rok starší než já. Proč se oblíkáš jako bys byl starší o PADESÁT let?"
"Proč ty se oblíkáš jako bys byl mladší minimálně o deset?" opáčil Tommi.
Christus se k manažerovi otočil zády a začal se prohrabávat záplavou triček.
"Fajn. Nebudu tě cpát do svýho stylu, když je můj styl tak ŠPATNEJ," zavrčel.
Tommiho ruce se kolem něj zezadu obtočily. Manažerovy rty vtiskly něžný polibek na jeho krk.
"Neříkám, že je špatnej. Tobě to hrozně sluší," zamumlal Tommi. "Ale pro mě to není. Musím vypadat... seriózně."
"A to si fakt myslíš, že teď-"
"Jukko..."
"Mlčím," kousl se Christus do rtu. "Ach jo. Nezkusíš si aspoň PÁR triček? Přece nemusíš chodit seriózně i mimo kancl. Prosím, miláčku..."
"A co z toho budu mít?" zašklebil se Tommi.
"Když ti budou slušet, tak sex ve zkušební kabince."
Tommi Liimatainen vytřeštil oči. Vzápětí vytrhl z Christusových rukou čtyři trička, co už kytarista stihl vybrat.
"Tak jdeme, ne?"
Christus se zašklebil.
Tak takhle se na něj musí...

Tommi Liimatainen vešel do bytu a okamžitě odhodil všech jedenáct tašek s oblečením a botami.
"Už s tebou nikdy, NIKDY nejdu nakupovat," frkl, když Christus zavřel dveře. "Šest hodin. ŠEST, proboha! Jukko, ty jsi normální nebezpečnej MANIAK!"
"Ale no tak, broučku..." usmál se Christus. "Já ti za to uvařím nějakou dobrou večeři..."
"A ještě vyhrožovat mi budeš?!" vytřeštil Tommi oči.
"Tohle, lásko, bylo hnusný."
Tommi se konečně vyzul z bot a vydal se do obývacího pokoje. Christus mu byl v patách.
"A navíc, viděl jsi, jak se tamta prodavačka uculovala? Věděla, že jsme si to v tý kabince rozdali!" zavrčel Tommi.
"Samozřejmě, že věděla," zaculil se Christus.
"A ty na ni ještě musíš tak pomrkávat, jako bys ji tam chtěl zatáhnout taky. Co máš co flirtovat se ženskejma? Seš MŮJ, Mikkonene!"
"Hm, Tommi, jsi tak sladkej, když žárlíš..." zavrněl Christus. "Pojď sem..."
"Hele, nelísej se. Dneska máš dost. A já jsem moc vyčerpanej na sex. Chci padnout do postele a SPÁT!" zívl Tommi. "Zejtra budu mít příšernej den. Šílenej."
"No, aspoň ti to bude slušet," zamumlal Christus a pohladil ho po vlasech. "Jo, a mimochodem, koukal jsem do tvýho diáře, že poslední schůzku máš o půl pátý."
"Ty mi KOUKÁŠ DO-"
Christus manažera urychleně umlčel polibkem. Velmi inteligentní metoda, jak mu Tommi neustále opakoval. Nicméně pořád účinná.
"V sedm jdeš ke kadeřnici," zakřenil se kytarista, když se od manažera odlepil. "Neboj. Jen na nějaký to prostříhání, úpravu, zastřižení konečků. Jo, a masku, máš ty vlasy poslední dobou hrozně suchý. Ale žádný radikální stříhání ani barvení. To bych nedovolil."
Tommi jen tiše vzdychl.
Nemělo smysl protestovat.
Prostě se podvolí. Třeba to nedopadne špatně.
Koneckonců, to oblečení, co koupili, se mu nakonec taky LÍBILO...