"Jo, Juho! Ano! Ano, nepřestávej! Prosím, prosím, nezpomaluj, prosím... Pro... sím..."
Otevřel jsem oči. Vytřeštil jsem oči. Ne, tohle ne. To ne, prosím, to ne.
Ten úžasnej, dokonalej sexík přece nemohl být jenom SEN!
Ach jo, já vím. Mohl. A podle všeho tudíž i byl.
Protože v mojí posteli se rozhodně nenacházel rudovlásek, o tom jeho parádním zadečku ani nemluvě. Ne, žádné rudé a námahou zpocené vlasy, žádné kapičky potu klestící si svou cestu kolem zelených očí a po bledé tváři, končící svůj krátký a vlhký život skokem z brady a jejího blízkého okolí... Žádné nehty zatnuté v mém břiše, žádné tiché steny a...
Mohl by mi někdo říct, kdy moje ruka sjela do mého rozkroku? Já si myslel, že nemohl. Sám jsem si toho všiml až ve chvíli, kdy...
Zase budu prát povlečení, kruci.
Zavřel jsem oči a znovu si vybavil to štíhlé tělo se sametově jemnou kůží a...
A ozvalo se odkašlání.
Zadíval jsem se na okraj postele a ani v nejmenším nebyl překvapen.
"Ahojky, záhadnej rudovlásku," pozdravil jsem zdvořile a konečně pustil z ruky své přirození.
"Skoro jsem se až bál, že si sám se sebou dáš druhý kolo," řekl zadumaně.
"Víš, kdybys tu věčně netrčel, nemáš se čeho bát," odsekl jsem. "Ale fajn, když už tu jsi, copak chceš dneska? Ne, názor jsem pořád nezměnil!"
"To je v pořádku," mávl rukou. "Vzhledem k tomu, že jsi mě už několikrát rezolutně odmítl, rozhodl jsem se, že v tvém případě bude lepší nechat to na přirozeném běhu věcí. Mě už neuvidíš, jen toho, jehož podobu momentálně nosím. Jen jsem se přišel podívat na to, jaký účinek na tebe bude mít ten sen, co jsem ti seslal..."
"Ehm..." odkašlal jsem si. "To jsi byl TY?!"
"Ach, ano. Samozřejmě. Kdo jiný?" pokrčil rameny a já už vážně jen čekal na okamžik, kdy vytáhne pilníček a začne si upravovat nehty.
"Ale... Proč?!"
"Ach, jen takový malý dáreček na rozloučenou. A taky ukázka toho, co jsi už brzo mohl mít. Jen kdybys mě poslouchal. A teď už půjdu a nechám tě-"
"Počkej!" zastavil jsem ho. "Takže ten sen byl vlastně..."
"Nebyla to věštba. Jen takový... trailer k vašemu možnému vztahu. Za použití reálných informací, přirozeně. Ale vzhledem k tomu, že odmítáš poslouchat, tak se nejspíš setkáte až za mnoho let..."
"Takže on... ON se jmenuje Juha?" zeptal jsem se.
"Ano," přiznal.
"A... A opravdu má tak-"
"Ano, má," odkýval rudovlásek.
"Ach Bože," polkl jsem naprázdno. "Ježiš..."
"Ale vzhledem k tomu, že nemáš zájem..."
"Ne!" zaječel jsem. "Já zájem mám! Mám přímo ohromnej zájem! Megazájem. Udělám cokoliv, totálně a naprosto! Kamkoliv za ním pojedu! Kde bydlí? V Helsinkách? V Americe? Na Marsu? Hele, klidně i na ten Mars pojedu, pokud je to nutný!"
"Nespěchej," usmál se. "Ještě o tobě neví. Vyčkávej a buď trpělivý. Ozvu se..."
"Trpělivý?" zeptal jsem se, když zmizel. "Ty zatracenej magore, jak asi můžu bejt TRPĚLIVEJ?! Ukážeš mi něco tak božskýho a chceš po mně trpělivost?! Ty se mi neodvažuj ještě někdy zjevit, ty halucinace jedna manipulativní!"
Otevřel jsem oči. Vytřeštil jsem oči. Ne, tohle ne. To ne, prosím, to ne.
Ten úžasnej, dokonalej sexík přece nemohl být jenom SEN!
Ach jo, já vím. Mohl. A podle všeho tudíž i byl.
Protože v mojí posteli se rozhodně nenacházel rudovlásek, o tom jeho parádním zadečku ani nemluvě. Ne, žádné rudé a námahou zpocené vlasy, žádné kapičky potu klestící si svou cestu kolem zelených očí a po bledé tváři, končící svůj krátký a vlhký život skokem z brady a jejího blízkého okolí... Žádné nehty zatnuté v mém břiše, žádné tiché steny a...
Mohl by mi někdo říct, kdy moje ruka sjela do mého rozkroku? Já si myslel, že nemohl. Sám jsem si toho všiml až ve chvíli, kdy...
Zase budu prát povlečení, kruci.
Zavřel jsem oči a znovu si vybavil to štíhlé tělo se sametově jemnou kůží a...
A ozvalo se odkašlání.
Zadíval jsem se na okraj postele a ani v nejmenším nebyl překvapen.
"Ahojky, záhadnej rudovlásku," pozdravil jsem zdvořile a konečně pustil z ruky své přirození.
"Skoro jsem se až bál, že si sám se sebou dáš druhý kolo," řekl zadumaně.
"Víš, kdybys tu věčně netrčel, nemáš se čeho bát," odsekl jsem. "Ale fajn, když už tu jsi, copak chceš dneska? Ne, názor jsem pořád nezměnil!"
"To je v pořádku," mávl rukou. "Vzhledem k tomu, že jsi mě už několikrát rezolutně odmítl, rozhodl jsem se, že v tvém případě bude lepší nechat to na přirozeném běhu věcí. Mě už neuvidíš, jen toho, jehož podobu momentálně nosím. Jen jsem se přišel podívat na to, jaký účinek na tebe bude mít ten sen, co jsem ti seslal..."
"Ehm..." odkašlal jsem si. "To jsi byl TY?!"
"Ach, ano. Samozřejmě. Kdo jiný?" pokrčil rameny a já už vážně jen čekal na okamžik, kdy vytáhne pilníček a začne si upravovat nehty.
"Ale... Proč?!"
"Ach, jen takový malý dáreček na rozloučenou. A taky ukázka toho, co jsi už brzo mohl mít. Jen kdybys mě poslouchal. A teď už půjdu a nechám tě-"
"Počkej!" zastavil jsem ho. "Takže ten sen byl vlastně..."
"Nebyla to věštba. Jen takový... trailer k vašemu možnému vztahu. Za použití reálných informací, přirozeně. Ale vzhledem k tomu, že odmítáš poslouchat, tak se nejspíš setkáte až za mnoho let..."
"Takže on... ON se jmenuje Juha?" zeptal jsem se.
"Ano," přiznal.
"A... A opravdu má tak-"
"Ano, má," odkýval rudovlásek.
"Ach Bože," polkl jsem naprázdno. "Ježiš..."
"Ale vzhledem k tomu, že nemáš zájem..."
"Ne!" zaječel jsem. "Já zájem mám! Mám přímo ohromnej zájem! Megazájem. Udělám cokoliv, totálně a naprosto! Kamkoliv za ním pojedu! Kde bydlí? V Helsinkách? V Americe? Na Marsu? Hele, klidně i na ten Mars pojedu, pokud je to nutný!"
"Nespěchej," usmál se. "Ještě o tobě neví. Vyčkávej a buď trpělivý. Ozvu se..."
"Trpělivý?" zeptal jsem se, když zmizel. "Ty zatracenej magore, jak asi můžu bejt TRPĚLIVEJ?! Ukážeš mi něco tak božskýho a chceš po mně trpělivost?! Ty se mi neodvažuj ještě někdy zjevit, ty halucinace jedna manipulativní!"
Žádné komentáře:
Okomentovat