Jak si vzpomínáte, minule naši dvojku někdo nevybíravě
vyrušil. A mimochodem, dneska bych vážně potřebovala aspoň pár milejch
slov...
Nadskočil jsem a nehty bezděčně zaryl do Juhových boků.
"Jau!" zaskučel rudovlásek. "Tak hele, jestli-"
"Pšt!" sykl jsem. Jemně jsem ho odstrčil ode dveří a přitiskl jsem oko na kukátko.
"Kdo je to?" optal se Juha.
"Jonne," zamumlal jsem, když se do mého zorného pole dostala známá blonďatá hříva.
"Jakej Jonne?"
"Aaron," zavrčel jsem. "Co jen může-"
Zvonek se ozval podruhé. A (pokud se to vůbec dá říct o zvonku) zněl mnohem netrpělivěji než předtím.
"Fajn. Zlato, postav se... sem," přesunul jsem Juhu jemně na místo, na kterém bude ve chvíli, kdy se otevřou, zakryt dveřmi. "Tak, a tiše."
Upravil jsem si vlasy, zhluboka se nadechl, nasadil jsem profesionální úsměv a otevřel.
"Tak kde je?!" vyhrkl Jonne ještě dřív, než já stačil vůbec otevřít pusu.
"Kdo?" zamrkal jsem zmateně.
"Nehraj si na vola!" vykřikl Jonne a vrazil do bytu. "Kde je Kristian?!"
"Co by tu měl dělat KRISTIAN?" vytřeštil jsem oči.
"Já vím, že tu je!" vykřikl Jonne a vřítil se do ložnice. Zabouchl jsem dveře, zadíval se na Juhu a přiložil si prst na rty. Rudovlásek kývl.
"Jonne," vstoupil jsem do místnosti k blonďákovi. "Podívej, Kristian-"
"Slyšel jsem hlasy!" sdělil mi Jonne, zatímco otevíral zásuvky mého prádelníku, jako by snad hrozilo, že by se tam Kristian mohl vejít. "A ty jsi skoro nahej a hrozně rozcuchanej! A stojí ti!"
Podíval jsem se na své kalhoty. Vážně se pod nimi rýsovala dost výrazná boule.
"Fajn. Netvrdím, že nemám společnost. Ale KRISTIAN-"
"Viděl jsem tě s ním běhat!" zavyl Jonne. "Dneska odpoledne jste běželi kolem mě! Ještě jsi mě zdravil, vzpomínáš? A on se tvářil, jako bych NEBYL!"
A... sakra. Tohle nedávalo smysl.
"Jonne, ať jsi viděl cokoliv-"
"Měl na sobě černý tepláky a mikinu s kostrou! A na hlavě růžovej šátek! Byl neskutečně sexy!"
"Opakuju, Jonne, ať jsi viděl COKOLIV-"
"A ještě jsi Anttiho donutil, aby tě kryl! Ale víš co? Byla to pěkná blbost! Sexy týpek s rudejma vlasama, pch! Jak by v Tampere měl rudý vlasy i někdo jinej než sám... Jejda. Tak on nekecal?"
Na svém pasu jsem ucítil něčí ruku. Vzápětí jsem periferním viděním zahlédl záblesk červené.
"Ahoj," řekl vzápětí Jonnemu můj drahoušek a napřáhl ruku. "Jsem Juha."
"Jo aha," vytřeštil Jonne oči. "Tak to abych... šel a dál vás nerušil, co?"
"Asi by to nebylo od věci, Jonní," usmál jsem se sladce.
Jonne se nervózně zašklebil a prošel kolem nás do předsíně. Vydal jsem se za ním. Už už sahal po klice, ale v tu chvíli se ozvalo hlasité zabušení.
"Wilde!" křikl mně až MOC známý hlas. "Koukej otevřít, ty zasranej bastarde! Já vím, že tam jsi! OKAMŽITĚ OTEVŘI!"
"Kristian!" vydechl Jonne.
"Schovej se," přikázal jsem mu. "Dělej, než mi vyrazí dveře! Juho, ke zdi!"
Proč jen jsem měl pocit, že vím, co po mně bude chtít?"
"Jau!" zaskučel rudovlásek. "Tak hele, jestli-"
"Pšt!" sykl jsem. Jemně jsem ho odstrčil ode dveří a přitiskl jsem oko na kukátko.
"Kdo je to?" optal se Juha.
"Jonne," zamumlal jsem, když se do mého zorného pole dostala známá blonďatá hříva.
"Jakej Jonne?"
"Aaron," zavrčel jsem. "Co jen může-"
Zvonek se ozval podruhé. A (pokud se to vůbec dá říct o zvonku) zněl mnohem netrpělivěji než předtím.
"Fajn. Zlato, postav se... sem," přesunul jsem Juhu jemně na místo, na kterém bude ve chvíli, kdy se otevřou, zakryt dveřmi. "Tak, a tiše."
Upravil jsem si vlasy, zhluboka se nadechl, nasadil jsem profesionální úsměv a otevřel.
"Tak kde je?!" vyhrkl Jonne ještě dřív, než já stačil vůbec otevřít pusu.
"Kdo?" zamrkal jsem zmateně.
"Nehraj si na vola!" vykřikl Jonne a vrazil do bytu. "Kde je Kristian?!"
"Co by tu měl dělat KRISTIAN?" vytřeštil jsem oči.
"Já vím, že tu je!" vykřikl Jonne a vřítil se do ložnice. Zabouchl jsem dveře, zadíval se na Juhu a přiložil si prst na rty. Rudovlásek kývl.
"Jonne," vstoupil jsem do místnosti k blonďákovi. "Podívej, Kristian-"
"Slyšel jsem hlasy!" sdělil mi Jonne, zatímco otevíral zásuvky mého prádelníku, jako by snad hrozilo, že by se tam Kristian mohl vejít. "A ty jsi skoro nahej a hrozně rozcuchanej! A stojí ti!"
Podíval jsem se na své kalhoty. Vážně se pod nimi rýsovala dost výrazná boule.
"Fajn. Netvrdím, že nemám společnost. Ale KRISTIAN-"
"Viděl jsem tě s ním běhat!" zavyl Jonne. "Dneska odpoledne jste běželi kolem mě! Ještě jsi mě zdravil, vzpomínáš? A on se tvářil, jako bych NEBYL!"
A... sakra. Tohle nedávalo smysl.
"Jonne, ať jsi viděl cokoliv-"
"Měl na sobě černý tepláky a mikinu s kostrou! A na hlavě růžovej šátek! Byl neskutečně sexy!"
"Opakuju, Jonne, ať jsi viděl COKOLIV-"
"A ještě jsi Anttiho donutil, aby tě kryl! Ale víš co? Byla to pěkná blbost! Sexy týpek s rudejma vlasama, pch! Jak by v Tampere měl rudý vlasy i někdo jinej než sám... Jejda. Tak on nekecal?"
Na svém pasu jsem ucítil něčí ruku. Vzápětí jsem periferním viděním zahlédl záblesk červené.
"Ahoj," řekl vzápětí Jonnemu můj drahoušek a napřáhl ruku. "Jsem Juha."
"Jo aha," vytřeštil Jonne oči. "Tak to abych... šel a dál vás nerušil, co?"
"Asi by to nebylo od věci, Jonní," usmál jsem se sladce.
Jonne se nervózně zašklebil a prošel kolem nás do předsíně. Vydal jsem se za ním. Už už sahal po klice, ale v tu chvíli se ozvalo hlasité zabušení.
"Wilde!" křikl mně až MOC známý hlas. "Koukej otevřít, ty zasranej bastarde! Já vím, že tam jsi! OKAMŽITĚ OTEVŘI!"
"Kristian!" vydechl Jonne.
"Schovej se," přikázal jsem mu. "Dělej, než mi vyrazí dveře! Juho, ke zdi!"
Proč jen jsem měl pocit, že vím, co po mně bude chtít?"
Žádné komentáře:
Okomentovat