Trable s láskou 25/26

Tak aby mě milovníci slashe nenenáviděli, máte tu slashovou kapitolu jako omluvu. A příště už končíme...

Za Jonnem zaklaply dveře ložnice a já konečně otevřel tomu mírně vzteklému kytaristovi, který stál venku na chodbě. Neměl jsem ani odvahu nevinně se usmívat.
Juha zase zaujal pozici, ve které ho Christus nemohl při vstupu vidět. I když možná kdyby ho HNED viděl... Ale to je jedno.
Otevřel jsem a mimoděk polkl.
Christus mě pohledem sjel od hlavy k patě. Zřejmě ho nepotěšilo, že tentokrát nemá k dispozici žádné tričko, za které by mě mohl chytit a díky němu mě namáčknout z druhé strany na dveře. Rozezleně frkl.
"Kde je?!" zavrčel temně. "Viděl jsem ho. Když mi Antti volal, že tě načapal v Amadeovi, došlo mi, že se budeš snažit co nejdřív dostat domů. Vyrazil jsem sem. Ale koho to nevidím vcházet do baráku, jakmile se dostanu do týhle zkurvený ulice?!"
"To musela bejt ta blondýna, co bydlí nade mnou!" vyhrkl jsem spěšně.
"Ještě snad poznám Jonneho!" zařval. "Tak kde je?!"
"Podívej, Chrisi-"
"Mimochodem, viděl jsem vás dva odpoledne běhat! Ani ne hodinu po tom, co jsem ti řekl, že se o něj chci začít snažit! Chceš mi ho přebrat, co? A žádnej rudovlásek neexistuje! Jen jsi chtěl maskovat tajný rande s MÝM blonďáčkem! A Antti ti pomáhal!"
"Tak hele!" vystoupil Juha konečně zpoza dveří. "Jestli mě tu dneska ještě někdo osočí z toho, že neexistuju, začnu se cítit dotčeně!"
Christus si Juhu krátce prohlédl a obdivně hvízdl.
"Dobře, odvolávám. Moc dobrej výběr, jannie. Kurva pěknej kluk, to se mu musí nechat. Ale to nic nemění na tom, že jsi byl běhat s Jonnem!"
"N-nebyl," ozvalo se ode dveří ložnice. "To ty jsi s ním byl běhat."
"To jsem teda nebyl! Já neběhám!" frkl Christus.
"Ale... to nechápu!" vydechl Jonne.
"No, to já taky ne," konstatoval jsem, ačkoliv jsem měl pocit, že to právě teď chápat začínám. "Ale jestli jsem si něčím naprosto jistej, tak tím, že já nebyl běhat ani s jedním z vás! Což vám ovšem nezabránilo v tom, abyste jako OBVYKLE přišli a hystericky na mě ječeli kvůli tomu, že jsem trávil čas s tím druhým!"
Ale zdálo se, že mě neposlouchají. Téměř zhypnotizovaně zírali jeden na druhého a pomalu se k sobě blížili.
"Jukko," špitl Jonne. "Ty jsi žárlil!"
"A ty... ty taky," odpověděl Christus. "Tak proto jsi tu!"
"Jukko..." vzdychl Jonne a opatrně se k Christusovi přitiskl.
"Tak dlouho už na tebe žárlím, blonďáčku. Tak dlouho tě miluju!"
"Ach, Kristianku. Taky tě miluju. Už tak, tak strašlivě dlouho! Tolik se trápím, když si představím, že jsi s někým jiným!"
"Už nikdy s nikým jiným nebudu, Jonníku..."
A pak se políbili.
Nevěděl jsem, jestli se dojetím rozplakat, jít zvracet z toho, jak přehnaně jsou sladcí, nebo začít slavit skutečnost, že konečně mají jeden druhého a já už nebudu muset čelit jejim výlevům. I když, kdo ví, jestli to teď nebude ještě horší. V okamžiku, kdy se pohádají, je tu mám zas. A přirozeně si budou chtít stěžovat oba zároveň.
Ucítil jsem jemnou ruku ve své. Ach, ano. Ještě jednu možnost jsem měl. Políbit svého rudovláska. Svého rudovláska z masa a kostí. Krásného a milého a vtipného a...
Sakra. Já se snad zamiloval.
Otočil jsem se a dychtivě ho políbil.
Jenže v okamžiku, kdy jsem to udělal, jsem uslyšel prásknutí dveří. A nemusel jsem se ani dívat, aby mi došlo, že to byly dveře MOJÍ ložnice.