Možná se vám to zdá lehce neskutečné, ale je to tak.
Dneska tahle slashárna končí. Ale nebojte, brzo se dočkáte další, zcela
nové ff, která se nenápadně vmáčkne do příslušných středečních a
nedělních termínů, po které vás (snad) bavila právě tato slashárna.
Opravdu doufám, že jste si její čtení užívali aspoň tak, jako já její
psaní, popřípadě čtení vašich komentářů, za které tímto děkuju. No,
vrhněte se na poslední kapitolu...
Seděl jsem na gauči, na klíně měl Juhu a... v puse Juhův jazyk. Rukama jsem přejížděl po jeho zádech.
Dobře, jednou rukou. Ta druhá totiž mačkala ten jeho parádní zadeček.
A Juha kňučel a sténal.
Ach, bože. Tohle byla nádhera.
Motala se mi z něj hlava. Z něj a té jeho dokonalé vůně. A z těch fantastických polibků, co jsme si vyměňovali. A z těch heboučkých rudých vlasů...
Nejspíš jsem se vážně zamiloval. Páni, ale nečekal jsem, že to půjde tak strašně rychle.
Odtáhl jsem se a zadíval se do těch jeho zelených očiček.
"Juho..." zašeptal jsem.
"Jo. Jo, já vím. Taky se mi z tebe točí hlava," zamumlal.
Teď jsem oběma rukama vklouzl do jeho červených vlásků a usmál se.
"Tak to by sis měl asi radši lehnout, nemyslíš?" nadhodil jsem.
Pochopil a široce se zaculil.
"Jo, to bych asi rozhodně měl. Dělá se mi nějak mdlo..."
Položil jsem ho na gauč a sám si lehl na něj.
Měl jsem ale tušit, že vyšší moc nám nedopřeje pokračovat. A vážně.
Uslyšel jsem Juhův hlas. Jenže z křesla.
"No, já vím nevím," řekl ten hlas. "Ale já bych nechtěl mít první sex se člověkem, co má bejt moje životní láska, právě na gauči..."
"Postel je zadaná," odpověděl jsem záhadnému rudovláskovi. "A něco mi říká, že v tom máš taky prsty! A než se zeptáš, jak bys asi mohl... Já běžím a vedle mě jsi ty. Běžíme kolem Jonneho a ten vedle mě vidí Christuse. Míjíme Christuse-"
"Dobrá, přiznávám se," usmál se rudovlásek. "Ale když se mi naskytla tak krásná příležitost, nemohl jsem jí přeci nevyužít..."
"Proč jste spolu běhali?" ozval se mírně žárlivě Juha.
"Aby mi řekl, že mám večer jít do Amadea. Já si ho nezval, nemysli si!"
"Počkat, ty jsi věděl, že tam budu?"
"No jasně. Ty ne?"
"To je pravidlo," poučil nás rudovlásek. "O tom, kde má toho druhého hledat, může vědět jen jeden z páru. Tedy, jen jednomu to já můžu říct. A, pokud se neurazíš, Juho, já svou důvěru vložil v Janiho."
"Tak proto jsi mi pořád psal na zrcadlo vzkazy tužkou na oči!"
"Vzkazy?" zamrkal jsem.
"Jo, každej den, pořád dokolečka. Vyjdi lásce naproti, najde si tě sama. Pořád jsem to měl za kravinu, ale pak jsem to pochopil a rozhodl se vyrazit do Tampere. Ale přišel jsem si jako IDIOT, když jsem si v jednom měsíci kupoval už třetí tužku na oči!"
"Promiň," pokrčil rudovlásek rameny. "Ale tady vidíš, proč jsem radši řekl Janimu, kde tě najde."
"Vždyť je to jedno," zaculil se Juha. "Hlavní je, že jsme se našli... Tak koho se chystáš potrápit teď?"
"Původně jsem plánoval vyřešit situaci Janiho kytaristy," řekl rudovlásek. "Ale ta už se tak nějak vyřešila sama, takže jsem asi prozatím bez práce."
"Můžeš zkusit tu Villeho bloncku," doporučil jsem mu.
"No vidíš to!" luskl prsty. "Jani, ty jsi fakt úžasnej! Já jdu zjišťovat!"
"Počkej!" zarazil ho Juha. "Takže až zmizíš, už tě nikdy neuvidíme?"
"Obávám se, že ne," usmál se. "Ale není to fuk? Já jsem jen kopie, originál máš u sebe!"
"Fajn, ale než zmizíš, můžu ti něco říct?"
"Děkovat mi nemusíš..."
"Jsi strašná, strašná děvka," sdělil jsem mu.
"Já vím," zaculil se. "Přeju vám dvěma hodně štěstí. Sbohem..."
A zmizel. Nejspíš naposled, URČITĚ naposled jsem ho viděl mizet.
Zíral jsem na to křeslo, dokud jsem na svém krku neucítil rty.
"Jani..." zašeptal Juha. "Co bys řekl na to, kdybychom na tu postel přece jen počkali?"
"Co bys řekl na to, kdybych je z tý postele šel vyhodit?"
"No..." usmál se. "To bys rozhodně mohl. Uděláš to pro mě?"
"Pro tebe bych z tý postele vyhnal třeba i dva rozdováděný tygry," políbil jsem ho a zvedl se z gauče. "Tak tu vteřinku počkej. Hned si to budeme moct rozdat..."
"Už se nemůžu dočkat," zadíval se na mě svůdně. "Ale broučku? Pospěš si."
Mrkl jsem a vyšel z obývacího pokoje.
Ach, ano, pospíším si.
Sakra, ale tohle mi za všechny ty trable rozhodně stálo...
Dobře, jednou rukou. Ta druhá totiž mačkala ten jeho parádní zadeček.
A Juha kňučel a sténal.
Ach, bože. Tohle byla nádhera.
Motala se mi z něj hlava. Z něj a té jeho dokonalé vůně. A z těch fantastických polibků, co jsme si vyměňovali. A z těch heboučkých rudých vlasů...
Nejspíš jsem se vážně zamiloval. Páni, ale nečekal jsem, že to půjde tak strašně rychle.
Odtáhl jsem se a zadíval se do těch jeho zelených očiček.
"Juho..." zašeptal jsem.
"Jo. Jo, já vím. Taky se mi z tebe točí hlava," zamumlal.
Teď jsem oběma rukama vklouzl do jeho červených vlásků a usmál se.
"Tak to by sis měl asi radši lehnout, nemyslíš?" nadhodil jsem.
Pochopil a široce se zaculil.
"Jo, to bych asi rozhodně měl. Dělá se mi nějak mdlo..."
Položil jsem ho na gauč a sám si lehl na něj.
Měl jsem ale tušit, že vyšší moc nám nedopřeje pokračovat. A vážně.
Uslyšel jsem Juhův hlas. Jenže z křesla.
"No, já vím nevím," řekl ten hlas. "Ale já bych nechtěl mít první sex se člověkem, co má bejt moje životní láska, právě na gauči..."
"Postel je zadaná," odpověděl jsem záhadnému rudovláskovi. "A něco mi říká, že v tom máš taky prsty! A než se zeptáš, jak bys asi mohl... Já běžím a vedle mě jsi ty. Běžíme kolem Jonneho a ten vedle mě vidí Christuse. Míjíme Christuse-"
"Dobrá, přiznávám se," usmál se rudovlásek. "Ale když se mi naskytla tak krásná příležitost, nemohl jsem jí přeci nevyužít..."
"Proč jste spolu běhali?" ozval se mírně žárlivě Juha.
"Aby mi řekl, že mám večer jít do Amadea. Já si ho nezval, nemysli si!"
"Počkat, ty jsi věděl, že tam budu?"
"No jasně. Ty ne?"
"To je pravidlo," poučil nás rudovlásek. "O tom, kde má toho druhého hledat, může vědět jen jeden z páru. Tedy, jen jednomu to já můžu říct. A, pokud se neurazíš, Juho, já svou důvěru vložil v Janiho."
"Tak proto jsi mi pořád psal na zrcadlo vzkazy tužkou na oči!"
"Vzkazy?" zamrkal jsem.
"Jo, každej den, pořád dokolečka. Vyjdi lásce naproti, najde si tě sama. Pořád jsem to měl za kravinu, ale pak jsem to pochopil a rozhodl se vyrazit do Tampere. Ale přišel jsem si jako IDIOT, když jsem si v jednom měsíci kupoval už třetí tužku na oči!"
"Promiň," pokrčil rudovlásek rameny. "Ale tady vidíš, proč jsem radši řekl Janimu, kde tě najde."
"Vždyť je to jedno," zaculil se Juha. "Hlavní je, že jsme se našli... Tak koho se chystáš potrápit teď?"
"Původně jsem plánoval vyřešit situaci Janiho kytaristy," řekl rudovlásek. "Ale ta už se tak nějak vyřešila sama, takže jsem asi prozatím bez práce."
"Můžeš zkusit tu Villeho bloncku," doporučil jsem mu.
"No vidíš to!" luskl prsty. "Jani, ty jsi fakt úžasnej! Já jdu zjišťovat!"
"Počkej!" zarazil ho Juha. "Takže až zmizíš, už tě nikdy neuvidíme?"
"Obávám se, že ne," usmál se. "Ale není to fuk? Já jsem jen kopie, originál máš u sebe!"
"Fajn, ale než zmizíš, můžu ti něco říct?"
"Děkovat mi nemusíš..."
"Jsi strašná, strašná děvka," sdělil jsem mu.
"Já vím," zaculil se. "Přeju vám dvěma hodně štěstí. Sbohem..."
A zmizel. Nejspíš naposled, URČITĚ naposled jsem ho viděl mizet.
Zíral jsem na to křeslo, dokud jsem na svém krku neucítil rty.
"Jani..." zašeptal Juha. "Co bys řekl na to, kdybychom na tu postel přece jen počkali?"
"Co bys řekl na to, kdybych je z tý postele šel vyhodit?"
"No..." usmál se. "To bys rozhodně mohl. Uděláš to pro mě?"
"Pro tebe bych z tý postele vyhnal třeba i dva rozdováděný tygry," políbil jsem ho a zvedl se z gauče. "Tak tu vteřinku počkej. Hned si to budeme moct rozdat..."
"Už se nemůžu dočkat," zadíval se na mě svůdně. "Ale broučku? Pospěš si."
Mrkl jsem a vyšel z obývacího pokoje.
Ach, ano, pospíším si.
Sakra, ale tohle mi za všechny ty trable rozhodně stálo...
Žádné komentáře:
Okomentovat