Trní

Počet slov: 341

"Ahoj, lásko. Jsem doma a jsem hrozně utahanej, jdu si rovnou lehnout a spinkat!"
"Prdelko!"
"Ehm...?"
"Přibrzdi."
"Ano, prosím."
"To mi ani nepůjdeš dát pusinku?"
"Miláčku, byl jsem včera pryč celej, den, večer jsme byli s klukama chlastat, strávil jsem pár hodin ve vlaku..."
"Ano, přesně tak. Byl jsi celej den a celou noc pryč, vrátíš se v devět ráno a já ani nedostanu pusinku? Okamžitě sem pojď!"
"Jukkí..."
"Juhano-"
"No jo, já už jdu. Ale... nemohl bys zavřít oči?"
"!!!"
"Jukkí?"
"Juhano Jakonene, okamžitě pojď sem!"
"Takže oči nezavřeš, co?"
"Ani OMYLEM!"
"Ehm, fajn... Tak se aspoň nelekni, prosím..."
"Leknout? PRDELKO!"
"Ehm... ano, lásko?"
"...!"
"Jukkí?"
"Co se ti stalo?!"
"Co myslíš?"
"Moc dobře to víš! Jsi rozcuchanej, máš roztrhaný oblečení a poškrábanej obličej! Co jsi dělal, Juhano Jakonene?!"
"Trní."
"CO?!"
"Trní. Trochu jsme s klukama pili, pak šli do parku, trochu se pošťuchovali... A já spadl do křoví. Jaksi."
"Do křoví."
"Ano, lásko. Velice trnitýho křoví."
"Trnitýho."
"Ano, lásko."
"Protože jste se pošťuchovali."
"Ehm..."
"Protože jste se ožrali jako prasata."
"Ano, i tak se to dá říct..."
"Takže se přiznáváš!"
"Ano, lásko..."
"Fajn. Takže si sundej ty roztrhaný hadry, ať ti je zašiju a vyperu, dej si sprchu a mazej do postele!"
"Lásko, víš, jsou dny, kdy mě silně znepokojuješ. Zejména ty, kdy se chováš tak, že mi připomínáš mou MATKU!"
"Ach, ano..."
"Jukkí?!"
"A zmínil jsem se, prdelko, že máš na nějakou dobu na Helsinki zaracha?"
"Jen kvůli tomu, že jsem trošku poškrábanej?"
"Ano, a až vstaneš, tak si promluvíme!"
"Jukkí, a nechceš mi v tý postýlce dělat společnost?"
"Právě jsem vstal. Já totiž v noci necoural. Jsem dokonale vyspanej."
"Ale kdo tady mluví..."
"..."
"To je tichá výhrůžka, co?"
"...!"
"No jo. Vždyť já už jdu..."