Autor: Arvari
Žánr: Slashárna?
Přístupnost: Ne, tentokrát sex nebude...
Postavy: Jack Leopard, Sir Christus, Jonne Aaron
Shrnutí: "Jen se PODÍVEJ! Vidíš ho? Myslíš, že mu NEPŘESKOČILO?"
Počet slov: 1605
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Poznámka 2: Nelíbil se vám závěr TOHOHLE one-shotu. Chtěli jste to jinak. Ehm... Závěr zůstává. Ale co se dělo o něco později...
Žánr: Slashárna?
Přístupnost: Ne, tentokrát sex nebude...
Postavy: Jack Leopard, Sir Christus, Jonne Aaron
Shrnutí: "Jen se PODÍVEJ! Vidíš ho? Myslíš, že mu NEPŘESKOČILO?"
Počet slov: 1605
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Poznámka 2: Nelíbil se vám závěr TOHOHLE one-shotu. Chtěli jste to jinak. Ehm... Závěr zůstává. Ale co se dělo o něco později...
"Ty vole. Myslíš, že se zbláznil?"
"Proč by se měl ZBLÁZNIT?" zavrčel Christus a otočil se na Japu, který se vzápětí pokusil nenápadně schovat za plechovku s pivem. Jako by mu to mohlo nějak pomoct.
"Ty vole, já ti nevím," zasmál se Japa. "Podívej se na něj, ježiš!"
"Christus," ušklíbl se.
"Jasně," protočil Japa panenky. "Ale hele. Podívej se na ten monitor. Jen se PODÍVEJ! Vidíš ho? Myslíš, že mu NEPŘESKOČILO?"
"Ehm... Proč konkrétně?"
"Jukko, kotě, začínám mít podezření, že jsi šokem oslepl."
Ćhristus zíral na vousy na Jonneho obličeji, neschopný zavřít oči.
"Ne. Ale kéž by."
Japa se zasmál. Ozvalo se srkání, jak se napil piva.
"Netušíš, co se událo v jeho kouzelný blonďatý hlavince?"
"Ne. Ani nevím, kdy jsem s ním mluvil naposled."
Což byla tak trochu, no, tak trochu naprosto lež. Christus věděl až moc přesně, kdy spolu mluvili naposledy. Dokonce si pamatoval i poslední slova, co si vyměnili. Jonne mu řekl, že půjde do sprchy, Christus odvětil, že dobře.
Dokonalost, vážně.
Pak už se nikdy nekontaktovali.
Christus od... někoho z Tampere, sám už ani nevěděl od koho, slyšel drb, že Jonne přišel o svůj piercing v bradavce. Že tvrdí, že se to stalo při divokém sexu, ale tváří se u toho tak divně, že mu nikdo nevěří. Že se šeptá, že se mu to vážně stalo v den, kdy od něj ráno někdo odcházel, ale...
No, zkrátka nikdo nevěřil tomu, že by od něj někdo odcházel, když, no... Jonnemu značně krvácela bradavka.
I když nikdo netušil, KDO to od něj šel.
Jen dobře, usuzoval Christus. Byl si prakticky jistý, že...
Možná přece jenom neměl utíkat.
Z myšlenek ho vytrhlo šťouchnutí do žeber.
"Hele! Ty mě vůbec neposloucháš!" vykřikl Japa. "Říkal jsem, že by mě fakt zajímalo, co mu přeskočilo, že si nechal tu svoji pěknou tvářičku takhle nehorázně zkurvit!"
"Pěknou tvářičku?" zamrkal Christus. "Ten rozvod s tebou pořád slušně mává, co? Jakonene, ty jsi heterák!"
"A to jako nemůžu ocenit hezkýho chlapa?" pozvedl Japa obočí. "O tobě taky klidně řeknu, že jsi pěknej. A ta krásná prdel..."
"Hele, začínáš mě děsit. Kdy sis naposledy zašukal?!"
Jonne se vyhrabal z huňaté deky, do které byl na gauči zabalený, a doškobrtal ke dveřím, na které zrovna před okamžikem někdo zaklepal.
Než k nim došel, klepání se ozvalo znovu.
"No jo, ježiš..." zavrčel Jonne. "Stejně seš to ty, Tommi, kdo taky jinej..."
Když otevřel dveře, málem to s ním seklo.
Dívaly se na něj oči, o kterých byl přesvědčený, že je už nikdy neuvidí. Christusovy oči.
Zbytek těla byl taky přítomen, přirozeně.
Včetně toho otravného úšklebku.
"Páni. Vypadáš hůř než v tom videu," konstatoval Christus. "Hraješ si na piráta z Näsijärvi?"
"Co tady chceš?" zašeptal Jonne.
"Promluvit si," konstatoval Christus. "Pustíš mě dovnitř?"
"Myslíš, že bych měl?" zašklebil se Jonne.
Christus blonďáka odstrčil ode dveří a bez další diskuse vstoupil do bytu.
"Díky, dám si kafe," řekl. "Dlouhá cesta. Jsem zmrzlej a utahanej. Díky za pochopení."
Christus poklidně pil svoji kávu, zatímco Jonne seděl na gauči a netrpělivě poklepával nohou.
"Tak o čem chceš mluvit?" vyhrkl nakonec.
"No, bod jedna... Co to máš na obličeji?" ušklíbl se Christus.
"Rozhodl jsem se změnit image. To nemůžu?" poposedl nervózně Jonne.
"Vypadáš příšerně. A víš to. Vím, že to víš."
"Nevíš o mně nic!" štěkl Jonne. "Chci, abys šel pryč. HNED!"
"Ne. Ještě jsme nedomluvili," zavrtěl Christus hlavou.
"Domluvili. Jestli jsi sem přišel jen kvůli tomu, abys mi řekl, že vypadám jako idiot, tak s tebou mluvit nechci! Na to, abych se dozvěděl, jak mi to nesluší, si můžu prostě jen zapnout počítač!"
"No, aspoň v něčem nejsou tvoje fanynky absolutně slepý," frkl Christus. "A ne, nechci ti jen říct, že vypadáš jako idiot. Chci ti taky říct, aby ses oholil."
"Ne. Ne, ne, NE!" zaječel Jonne.
"A chci vidět tvoji bradavku."
Jonne vytřeštil oči.
"N-ne," zakoktal se. "Tu neuvidíš. Ani omylem."
"Důvod?"
"Musím mít důvod pro to, abych ti neukazoval svoje bradavky?!"
"Ano, a měl bys radši mít nějakej zatraceně DOBREJ, protože jinak z tebe prostě servu tričko. Ty víš, že mi to nedělá problém."
"Jo, protože seš paličatej beran. Ne, ne, NE, nic neuvidíš!"
"To si povíme."
"Nic si nepovíme!"
Jonne vyskočil z gauče a dřív, než Christus stihl zareagovat, dosprintoval až ke dveřím koupelny. Vběhl dovnitř, zabouchl za sebou a zamknul.
Christus už po třiadvacáté zaťukal na dveře.
"Jonne, no tak. Nech toho. Přestaň vyvádět."
Ticho.
"Prosím. Jen... to chci vidět."
Ticho.
"Chci vidět, jak moc sis kvůli mně tu bradavku zkurvil."
Dveře koupelny se otevřely tak prudce, že Christus málem vyletěl z kůže.
"A kdo tvrdí, že je to kvůli TOBĚ?!" štěkl Jonne.
"Není?" pozvedl Christus obočí. "Pravdu, Liimatainene."
Jonne odvrátil oči a kousl se do rtu.
"Ale... Ale není to tak zlý," zamumlal. "Zašili mi to, jasno? Je skoro stejná jako dřív. Stejně citlivá. Nic to není."
"Jonne..." špitl Christus.
"Přísahám, nemusíš to vidět. Nepatrná jizvička. Nepatrná..."
Jonne zmlkl, když mu Christus přetáhl tričko přes hlavu. Díval se na to, jak se Christus sklání k jeho hrudníku, jak zkoumá tu vážně nijak velkou jizvu. Jak se vzápětí sklání ještě blíž. Cítil jeho horký dech.
Vzdychl, když ucítil i jeho rty. Pak vzdychl hlasitěji.
"Víš, vždycky mě udivovalo, jak můžeš mít ty bradavky tak citlivý. Chci říct... Přece jen nejsi ženská..." pousmál se Christus. "Proč jsi to udělal, Jonne?"
"Protože..." kousl se zpěvák do rtu. "Protože jsi odešel. Odešel jsi, když já jsem chtěl... To už je jedno. Prosím, běž pryč..."
Odešel se posadit zpátky na gauč. Zachumlal se do deky přesně tak, jak byl, než Christus přišel.
"Nechceš vědět, proč jsem přišel já?" ozval se kytarista.
"Ne."
I když měl Jonne zavřené oči, věděl, že Christus přišel blíž. Vzápětí se matrace gauče prohnula.
"Já vím, o co se snažíš, Jonne," řekl tiše Christus.
"Nepovídej," zamumlal blonďák.
"Povídám," usmál se Christus, natáhl ruku a pohladil ho po vlasech. "Chceš ze sebe udělat něco, co je co možná nejmíň podobný člověku, co byl se mnou. Udivuje mě, že ses ještě neobarvil na tmavo."
Jonne udiveně zamrkal.
"Nemůžeš vědět, že..."
"Můžu. Vím."
"Zmiz, Christusi..." zachraptěl Jonne.
"Nezeptáš se, proč já odešel?" kousl se Christus do rtu.
"Protože jsi hnusnej parchant, co mě chtěl jenom ošoustat, zatímco já v tom hledal něco víc? Protože jsi zbabělec, co nemohl ani POČKAT, aby mi řekl, že odjíždí?"
Christus zavrtěl hlavou a tiše vzdychl.
"Ne. Ne, takhle to nebylo. Já se prostě jen bál, že... se do tebe zase zamiluju."
"Jak bys mohl?" ušklíbl se Jonne.
"Ale no tak," zadíval se na něj upřeně Christus. "Víš, jak jsi byl sladkej? Tu noc, a pak zase to ráno?"
"Víš, jak ty?" pozvedl Jonne obočí. "Nenáviděl jsem tě, když jsem zjistil, že jsi pryč. A nenáviděl jsem sebe. Protože... jsem musel něco udělat blbě, ne? Jinak bys neodešel. Jak jsem měl vědět, že se jen BOJÍŠ, nenechal jsi mi ani VZKAZ! A vůbec, proč by ses do mě nemohl zase zamilovat?!"
"Protože se to zase zkurví," špitl Christus. "Jenže se to zkurvilo stejně, že jo. Stejně na tebe od toho léta myslím. Já... neříkám, že tě MILUJU, jasno? To by nějakou chvíli trvalo. Ale..."
"Chceš to zkusit? Prosím, řekni, že to chceš zkusit," kuňkl Jonne. "Přísahám, neustojím to, když-"
"Chci to zkusit, Jonne," usmál se Christus. "Jo, chci. Je šílený, ŠÍLENÝ, že to chci udělat kvůli tomu, co sis nechal narůst na obličeji, ale..."
"Ehm, počkat. Počkat," pozvedl Jonne prst. "Chceš mi říct, že abys byl se mnou, musím si to NECHAT?"
"Ne!" vyjekl Christus. "Jinak. ODHODLAL jsem se kvůli tomu, co sis nechal narůst na obličeji. Teď, když jsem odhodlanej, no, ehm... Vypadáš vážně příšerně."
"Dej mi pár minut."
Jonne vyskočil z gauče a zase za sebou zavřel dveře koupelny.
Christus Jonneho moc dobře znal, takže naprosto očekával, že pár minut bude patnáct a víc.
Na okamžik ho napadlo, že se na to vykašle, že zase uteče, protože, no, ono to nebude fungovat, nebude to fungovat, nikdy to nebude fungovat, protože on vlastně chce to, co bylo dřív, a ani neví, jestli se bude moct zamilovat do nového Jonneho, tohohle Jonneho, toho, co není JEHO Jonne, prostě...
Ale nemohl mu tak ublížit.
Prostě to... riskne.
Nebo...
A najednou se dveře koupelny otevřely. A Jonne, ačkoliv měl na sobě pořád ty samé otrhané džíny, vypadal absolutně jinak.
Absolutně dokonale.
Jelikož krom toho, že se oholil, se i nalíčil.
Těmi třpytivými stíny, které na něm Christus neviděl už tolik let, protože jednoho dne, když ty původní došly, si Jonne prostě nekoupil nové.
Ale teď tu byly. Stříbřitě lesklé, na na celém Jonneho horním víčku i dál, až k obočí. A dávaly těm modrým očím zase ten andělský nádech.
A byl tu i lesk na rty, a Christus upřímně doufal, že je to ten s jahodovou příchutí.
A vlastně i Jonneho vlasy vypadaly tak nějak, tak trochu... jinak.
Jen rysy v obličeji, které byly teď tak nějak ostřejší než dřív, změnit nedokázal.
Ale byl to on. Jeho Jonne.
Jeho...
"Tak co?" usmál se Jonne a posadil se před kytaristu. "Je to lepší?"
"Je to... dokonalý," špitl Christus.
Naklonil se a zlehka Jonneho políbil.
Jo.
Byl to ten jahodový lesk...
"Proč by se měl ZBLÁZNIT?" zavrčel Christus a otočil se na Japu, který se vzápětí pokusil nenápadně schovat za plechovku s pivem. Jako by mu to mohlo nějak pomoct.
"Ty vole, já ti nevím," zasmál se Japa. "Podívej se na něj, ježiš!"
"Christus," ušklíbl se.
"Jasně," protočil Japa panenky. "Ale hele. Podívej se na ten monitor. Jen se PODÍVEJ! Vidíš ho? Myslíš, že mu NEPŘESKOČILO?"
"Ehm... Proč konkrétně?"
"Jukko, kotě, začínám mít podezření, že jsi šokem oslepl."
Ćhristus zíral na vousy na Jonneho obličeji, neschopný zavřít oči.
"Ne. Ale kéž by."
Japa se zasmál. Ozvalo se srkání, jak se napil piva.
"Netušíš, co se událo v jeho kouzelný blonďatý hlavince?"
"Ne. Ani nevím, kdy jsem s ním mluvil naposled."
Což byla tak trochu, no, tak trochu naprosto lež. Christus věděl až moc přesně, kdy spolu mluvili naposledy. Dokonce si pamatoval i poslední slova, co si vyměnili. Jonne mu řekl, že půjde do sprchy, Christus odvětil, že dobře.
Dokonalost, vážně.
Pak už se nikdy nekontaktovali.
Christus od... někoho z Tampere, sám už ani nevěděl od koho, slyšel drb, že Jonne přišel o svůj piercing v bradavce. Že tvrdí, že se to stalo při divokém sexu, ale tváří se u toho tak divně, že mu nikdo nevěří. Že se šeptá, že se mu to vážně stalo v den, kdy od něj ráno někdo odcházel, ale...
No, zkrátka nikdo nevěřil tomu, že by od něj někdo odcházel, když, no... Jonnemu značně krvácela bradavka.
I když nikdo netušil, KDO to od něj šel.
Jen dobře, usuzoval Christus. Byl si prakticky jistý, že...
Možná přece jenom neměl utíkat.
Z myšlenek ho vytrhlo šťouchnutí do žeber.
"Hele! Ty mě vůbec neposloucháš!" vykřikl Japa. "Říkal jsem, že by mě fakt zajímalo, co mu přeskočilo, že si nechal tu svoji pěknou tvářičku takhle nehorázně zkurvit!"
"Pěknou tvářičku?" zamrkal Christus. "Ten rozvod s tebou pořád slušně mává, co? Jakonene, ty jsi heterák!"
"A to jako nemůžu ocenit hezkýho chlapa?" pozvedl Japa obočí. "O tobě taky klidně řeknu, že jsi pěknej. A ta krásná prdel..."
"Hele, začínáš mě děsit. Kdy sis naposledy zašukal?!"
Jonne se vyhrabal z huňaté deky, do které byl na gauči zabalený, a doškobrtal ke dveřím, na které zrovna před okamžikem někdo zaklepal.
Než k nim došel, klepání se ozvalo znovu.
"No jo, ježiš..." zavrčel Jonne. "Stejně seš to ty, Tommi, kdo taky jinej..."
Když otevřel dveře, málem to s ním seklo.
Dívaly se na něj oči, o kterých byl přesvědčený, že je už nikdy neuvidí. Christusovy oči.
Zbytek těla byl taky přítomen, přirozeně.
Včetně toho otravného úšklebku.
"Páni. Vypadáš hůř než v tom videu," konstatoval Christus. "Hraješ si na piráta z Näsijärvi?"
"Co tady chceš?" zašeptal Jonne.
"Promluvit si," konstatoval Christus. "Pustíš mě dovnitř?"
"Myslíš, že bych měl?" zašklebil se Jonne.
Christus blonďáka odstrčil ode dveří a bez další diskuse vstoupil do bytu.
"Díky, dám si kafe," řekl. "Dlouhá cesta. Jsem zmrzlej a utahanej. Díky za pochopení."
Christus poklidně pil svoji kávu, zatímco Jonne seděl na gauči a netrpělivě poklepával nohou.
"Tak o čem chceš mluvit?" vyhrkl nakonec.
"No, bod jedna... Co to máš na obličeji?" ušklíbl se Christus.
"Rozhodl jsem se změnit image. To nemůžu?" poposedl nervózně Jonne.
"Vypadáš příšerně. A víš to. Vím, že to víš."
"Nevíš o mně nic!" štěkl Jonne. "Chci, abys šel pryč. HNED!"
"Ne. Ještě jsme nedomluvili," zavrtěl Christus hlavou.
"Domluvili. Jestli jsi sem přišel jen kvůli tomu, abys mi řekl, že vypadám jako idiot, tak s tebou mluvit nechci! Na to, abych se dozvěděl, jak mi to nesluší, si můžu prostě jen zapnout počítač!"
"No, aspoň v něčem nejsou tvoje fanynky absolutně slepý," frkl Christus. "A ne, nechci ti jen říct, že vypadáš jako idiot. Chci ti taky říct, aby ses oholil."
"Ne. Ne, ne, NE!" zaječel Jonne.
"A chci vidět tvoji bradavku."
Jonne vytřeštil oči.
"N-ne," zakoktal se. "Tu neuvidíš. Ani omylem."
"Důvod?"
"Musím mít důvod pro to, abych ti neukazoval svoje bradavky?!"
"Ano, a měl bys radši mít nějakej zatraceně DOBREJ, protože jinak z tebe prostě servu tričko. Ty víš, že mi to nedělá problém."
"Jo, protože seš paličatej beran. Ne, ne, NE, nic neuvidíš!"
"To si povíme."
"Nic si nepovíme!"
Jonne vyskočil z gauče a dřív, než Christus stihl zareagovat, dosprintoval až ke dveřím koupelny. Vběhl dovnitř, zabouchl za sebou a zamknul.
Christus už po třiadvacáté zaťukal na dveře.
"Jonne, no tak. Nech toho. Přestaň vyvádět."
Ticho.
"Prosím. Jen... to chci vidět."
Ticho.
"Chci vidět, jak moc sis kvůli mně tu bradavku zkurvil."
Dveře koupelny se otevřely tak prudce, že Christus málem vyletěl z kůže.
"A kdo tvrdí, že je to kvůli TOBĚ?!" štěkl Jonne.
"Není?" pozvedl Christus obočí. "Pravdu, Liimatainene."
Jonne odvrátil oči a kousl se do rtu.
"Ale... Ale není to tak zlý," zamumlal. "Zašili mi to, jasno? Je skoro stejná jako dřív. Stejně citlivá. Nic to není."
"Jonne..." špitl Christus.
"Přísahám, nemusíš to vidět. Nepatrná jizvička. Nepatrná..."
Jonne zmlkl, když mu Christus přetáhl tričko přes hlavu. Díval se na to, jak se Christus sklání k jeho hrudníku, jak zkoumá tu vážně nijak velkou jizvu. Jak se vzápětí sklání ještě blíž. Cítil jeho horký dech.
Vzdychl, když ucítil i jeho rty. Pak vzdychl hlasitěji.
"Víš, vždycky mě udivovalo, jak můžeš mít ty bradavky tak citlivý. Chci říct... Přece jen nejsi ženská..." pousmál se Christus. "Proč jsi to udělal, Jonne?"
"Protože..." kousl se zpěvák do rtu. "Protože jsi odešel. Odešel jsi, když já jsem chtěl... To už je jedno. Prosím, běž pryč..."
Odešel se posadit zpátky na gauč. Zachumlal se do deky přesně tak, jak byl, než Christus přišel.
"Nechceš vědět, proč jsem přišel já?" ozval se kytarista.
"Ne."
I když měl Jonne zavřené oči, věděl, že Christus přišel blíž. Vzápětí se matrace gauče prohnula.
"Já vím, o co se snažíš, Jonne," řekl tiše Christus.
"Nepovídej," zamumlal blonďák.
"Povídám," usmál se Christus, natáhl ruku a pohladil ho po vlasech. "Chceš ze sebe udělat něco, co je co možná nejmíň podobný člověku, co byl se mnou. Udivuje mě, že ses ještě neobarvil na tmavo."
Jonne udiveně zamrkal.
"Nemůžeš vědět, že..."
"Můžu. Vím."
"Zmiz, Christusi..." zachraptěl Jonne.
"Nezeptáš se, proč já odešel?" kousl se Christus do rtu.
"Protože jsi hnusnej parchant, co mě chtěl jenom ošoustat, zatímco já v tom hledal něco víc? Protože jsi zbabělec, co nemohl ani POČKAT, aby mi řekl, že odjíždí?"
Christus zavrtěl hlavou a tiše vzdychl.
"Ne. Ne, takhle to nebylo. Já se prostě jen bál, že... se do tebe zase zamiluju."
"Jak bys mohl?" ušklíbl se Jonne.
"Ale no tak," zadíval se na něj upřeně Christus. "Víš, jak jsi byl sladkej? Tu noc, a pak zase to ráno?"
"Víš, jak ty?" pozvedl Jonne obočí. "Nenáviděl jsem tě, když jsem zjistil, že jsi pryč. A nenáviděl jsem sebe. Protože... jsem musel něco udělat blbě, ne? Jinak bys neodešel. Jak jsem měl vědět, že se jen BOJÍŠ, nenechal jsi mi ani VZKAZ! A vůbec, proč by ses do mě nemohl zase zamilovat?!"
"Protože se to zase zkurví," špitl Christus. "Jenže se to zkurvilo stejně, že jo. Stejně na tebe od toho léta myslím. Já... neříkám, že tě MILUJU, jasno? To by nějakou chvíli trvalo. Ale..."
"Chceš to zkusit? Prosím, řekni, že to chceš zkusit," kuňkl Jonne. "Přísahám, neustojím to, když-"
"Chci to zkusit, Jonne," usmál se Christus. "Jo, chci. Je šílený, ŠÍLENÝ, že to chci udělat kvůli tomu, co sis nechal narůst na obličeji, ale..."
"Ehm, počkat. Počkat," pozvedl Jonne prst. "Chceš mi říct, že abys byl se mnou, musím si to NECHAT?"
"Ne!" vyjekl Christus. "Jinak. ODHODLAL jsem se kvůli tomu, co sis nechal narůst na obličeji. Teď, když jsem odhodlanej, no, ehm... Vypadáš vážně příšerně."
"Dej mi pár minut."
Jonne vyskočil z gauče a zase za sebou zavřel dveře koupelny.
Christus Jonneho moc dobře znal, takže naprosto očekával, že pár minut bude patnáct a víc.
Na okamžik ho napadlo, že se na to vykašle, že zase uteče, protože, no, ono to nebude fungovat, nebude to fungovat, nikdy to nebude fungovat, protože on vlastně chce to, co bylo dřív, a ani neví, jestli se bude moct zamilovat do nového Jonneho, tohohle Jonneho, toho, co není JEHO Jonne, prostě...
Ale nemohl mu tak ublížit.
Prostě to... riskne.
Nebo...
A najednou se dveře koupelny otevřely. A Jonne, ačkoliv měl na sobě pořád ty samé otrhané džíny, vypadal absolutně jinak.
Absolutně dokonale.
Jelikož krom toho, že se oholil, se i nalíčil.
Těmi třpytivými stíny, které na něm Christus neviděl už tolik let, protože jednoho dne, když ty původní došly, si Jonne prostě nekoupil nové.
Ale teď tu byly. Stříbřitě lesklé, na na celém Jonneho horním víčku i dál, až k obočí. A dávaly těm modrým očím zase ten andělský nádech.
A byl tu i lesk na rty, a Christus upřímně doufal, že je to ten s jahodovou příchutí.
A vlastně i Jonneho vlasy vypadaly tak nějak, tak trochu... jinak.
Jen rysy v obličeji, které byly teď tak nějak ostřejší než dřív, změnit nedokázal.
Ale byl to on. Jeho Jonne.
Jeho...
"Tak co?" usmál se Jonne a posadil se před kytaristu. "Je to lepší?"
"Je to... dokonalý," špitl Christus.
Naklonil se a zlehka Jonneho políbil.
Jo.
Byl to ten jahodový lesk...
Žádné komentáře:
Okomentovat