Vzpomínky

Autor: Arvari
Žánr: Trochu slash, trochu... cokoliv
Přístupnost: PG-13
Postavy: Larry Love, Jonne Aaron
Shrnutí: "Slušelo nám to spolu pořád. A klapalo. Než to všechno poslal do háje."
Počet slov: 785
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Cvakl klíč v zámku. Dveře tiše klaply. Ozvaly se kroky, klapání bot, o nichž jsem předem naprosto přesně věděl, že jsou nehorázně ošklivé.
Na moje křeslo dopadla černá kožená bundička, teď už tak slavná.
"Nazdar, Jonne," pozdravil jsem nevzrušeně a upil ze své lahve piva. "Pokud si chceš dát se mnou, jsou v ledničce."
"Jestli ruším..." odkašlal si.
"Jasně, já a mý pivo tu prožíváme velmi intimní okamžiky," ušklíbl jsem se. "Ale jsem ochoten ti tvou neurvalost odpustit, pokud mi přineseš novou lahev."
Jonne mrkl a vypařil se do kuchyně. Po chvíli se vrátil a podával mi jedno pivo. Sám se se svým svalil na křeslo, čímž poněkud zasedl svou bundičku.
"Abych to zkrátil," olízl si rty. "Tiina je někde u kamarádky a já mám ponorkovou nemoc."
"Nemůžeš vydržet sám se sebou?" pozvedl jsem obočí.
"Ehm... jo," kývl. "To dělá to turné. Všude je pořád tolik lidí... A pak jsem najednou sám a nesnesu se s vlastníma myšlenkama."
"To zní jako slušnej problém."
"To mi povídej!"
"Co dělá Tiina u kamarádky?" zeptal jsem se.
"Ale, podle všeho se ta kamarádka měla za dva dny vdávat a snoubenec jí zdrhnul s mladší sestrou..." vzdychl Jonne. "Chápej, jo, je to smutný, ale... Já jsem doma teprve dva dny, chci bejt se svojí ženskou, sakra! Ty dva dny beztak pořád někam lítám, chce mě vidět, Ville, babička, rodiče..."
"Jo, zlato. Jasně. Zabrzdi. Ty jsi už zase měl moc kafe, co?" zasmál jsem se.
"Co myslíš?" pozvedl obočí. "Čekal jsem, že budu drtivou většinu noci vzhůru!"
Jonne se podíval na stůl a zamrkal. Natáhl ruku a přisunul si k sobě ne zrovna malé album s fotkami, které jsem si před jeho příchodem prohlížel.
"Vzpomínky," vysvětlil jsem. "Prostě jsem..."
"Jo, já to chápu," zamumlal. "Ježiš, jak starý je tohle? Tak šest let?"
"Tak nějak," kývl jsem.
"Vůbec ses nezměnil," řekl zamyšleně. "Ale jeho... Jeho bych málem nepoznal."
"Já jo," usmál jsem se. "Kdykoliv."
"No, to víš... já s ním nespal."
"Však já s ním taky JEN nespal."
"Jo..." zamumlal. "Já vím. Ale... Byli jste hezkej pár. Třeba na týhle fotce vám to fakt strašně sluší."
"Slušelo nám to spolu pořád," prohrábl jsem si rukou vlasy. "A klapalo. Než to všechno poslal do háje."
Jonne vzdychl a položil mi dlaň na koleno.
"Slyšel jsem, že je na tom už líp," řekl.
"To rozhodně je, jo."
"Lauri..." zamumlal. "Vím, že jsem ti to tehdy řekl, ale... Mně fakt nevadí, když ho budeš vídat."
"Proč myslíš, že mi sejde na tom, co tobě vadí a nevadí, hm?"
"Ale no tak. Kvůli tomu to mezi váma tehdy skončilo. Že... Že jsi ho nepodpořil a nešel proti mně."
"Zbystřil jsem.
"Kdy jsi s ním mluvil?"
"Pár dní před tím turné," pokrčil Jonne rameny. "Potkal jsem ho v Tampere. Byl za Mattim. Zašli jsme si na kafe a popovídali si... Poprvý po těch málem třech letech."
"Tak PROTO!" vytřeštil jsem oči. "Poslyš, Jonne... Řekl jsi mu něco v tom smyslu, že by za mnou měl zajít a zkusit to dát zase dohormady?"
Jonne nakrčil čelo.
"Ne. Řekl jsem mu, že byste si měli promluvit a nějak to mezi sebou vyřešit. A pokusit se být zase aspoň přátelé. Proč..." Náhle zamrkal a zadíval se ke dveřím ložnice.
"Bingo," ušklíbl jsem se.
"Ach. Hádám, že si to urovnání vysvětlil..."
"Svým zcela ojedinělým Kristianovským způsobem, jo."
"A... A ty..." zadíval se na mě nejistě.
"Nevím," zavrtěl jsem hlavou. "Jsou to skoro tři roky. Uvidíme, jestli... to spolu nějak zvládnem. Jestli si vůbec ještě máme co říct."
"Ale v posteli vám to klape pořád, co?" usmál se. "A ty to chceš slepit, nemám pravdu?"
"Ne. Chci začít od začátku. On... se změnil. Hodně."
"Já vím."
"Uvidíme, co to udělá," řekl jsem a upil piva.
Jonne se na chvíli odmlčel, pohled upřený na svou lahev."
"No nic. Tak já půjdu," zasmál se potom. "Půjdu si udělat tvůrčí večer. A ty jdi do postele."
"Fajn," kývl jsem. "Ale nevadíš tady, jasno? Kristian stejně spí jako poleno."
"Pa, Larry," mrkl.
"Pa, Jonne."
Když za Jonnem klaply hlavní dveře, odložil jsem nedopité pivo a vydal se do ložnice.