Your manager smiles like a shark II

Autor: Arvari
Žánr: Slashárna
Přístupnost: Nic extra závadnýho.
Postavy: Tommi Liimatainen, Jann Wilde
Shrnutí: "Nenávidím se za to, že ti dělám to, co ti dělám."
Počet slov: 1022
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...

Poznámka 2: Druhá část TOHOHLE příběhu, tentokráte vyprávěná tím druhým z naší ústřední dvojice. A ne, třetí část nebude. Fakt ne. Nejspíš...

Jsou dny, kdy vážně chci sám sobě nafackovat. A není jich právě málo. Mnohem víc, než by mělo u průměrnýho člověka bejt.
Není to tak, že bych si neodpouštěl chyby. Ne, fakt nejsem jeden z těch, co si tejden vyčítají jeden nepovedenej den v práci. To jen když mě ten nepovedenej den nějakou blbou shodou okolností stojí větší množství peněz, což, přiznejme si to, se v byznysu prostě občas... přihodí.
Ale je jedna chyba, kterou si fakticky odpustit nemůžu. I když... Já ani nevím, jestli se tohle vůbec dá klasifikovat zrovna jako CHYBA.
Asi jo, vzhledem k tomu, jak MOC si za to chci nafackovat pokaždý, když na to třeba jen pomyslím. Což je tak nějak... každej den.
Ne, neštve mě, že k tomu došlo, že jsem to dopustil, blá blá blá, nic takovýho. Štve mě, že se s tím nedokážu normálně srovnat, že to neumím VYŘEŠIT, já, kterej každou chvíli řeším problémy jinejch lidí, protože všichni si kdovíproč myslí, že to UMÍM.
Možná i umím. Jen nesmí jít o MOJE problémy.
Nenávidím se, jo. Nenávidím se za to, že ti dělám to, co ti dělám.
A dneska obzvlášť. Po tom, jak vyčítavě ses na mě díval, když jsem se zvednul z tý postele. Po tom, co jsem až na schodech slyšel, jak jsi něco vztekle hodil na dveře.
Nenávidím se za to, že to dělám sobě, protože i když mi nemusíš věřit (a asi bys ani nevěřil, kdybych ti to řekl), mě tohle všechno taky dost bolí.
Jani. Chci ti přestat ubližovat. Jenže to nejde.
Kdybych aspoň věděl, jak jsme se do týhle zkurvený situace dostali, zatraceně! Ale nevím. Vím kdy. Vím jakou událostí. Ale JAK přesně...
Bylo to tehdy, když jsi za mnou přišel do kanclu a řekl, že jsi zpěvák nový kapely a chceš pod křídla Hype Records. Nepamatuju si, co jsi měl na sobě, ale pamatuju si tvý rozcuchaný černý vlasy, tenkrát ještě docela krátký, a ten vychytralej a sebevědomej výraz tvejch očí, o kterým jsem až posléze zjistil, že byl z větší části jen hranej. Ale tehdy jsi na mě vážně udělal dojem.
Líbil ses mi, zatraceně, a jak. Flirtoval jsem s tebou, aniž bych si to pořádně uvědomoval. Vím, že jsem se tě v žertu zeptal, jak ještě mě můžeš přesvědčit, abych tě vzal, i když jsem už byl pevně rozhodnutej, že to udělám.
Příští, co vím, je to, že jsme se líbali. A prakticky vzápětí jsi už ležel na mým stole, nohy doširoka roztažený. A byl jsi naprosto dokonalej. Přísahám, že v životě jsem do tý doby nezažil lepší sex.
"Pání..." zamumlal jsem tehdy roztřeseně, když se mi po orgasmu povedlo vzpamatovat. "Tak tohle jsem nečekal."
"Já vím," vydechl jsi. "Já taky ne."
Tím to začalo. Jasně, já vím.
Jedno poškádlení, když se ti něco nepovedlo, když jsi chtěl album, videoklip, cokoliv, a byl jsi můj. V kanclu, v mým bytě, v tvým bytě, bylo to jedno.
Doufám, že víš, že jsi to nikdy dělat NEMUSEL, že cokoliv, co jsi ode mě potřeboval, bych udělal stejně, i kdybys se mnou nespal. Jo, tak nějak doufám, že když se mnou spíš, děláš to kvůli tomu, že to taky tak nějak CHCEŠ, ne kvůli pocitu, že musíš.
Je to hra, kterou ani nevím, proč ještě hrajeme. Když jsi odešel od Hype, vážně jsem myslel, že jsme skončili, ale... ne.
Trocha provokace kvůli úplně PITOMÝMU důvodu, a zase máš nohy od sebe. Jako dneska.
Nesnáším se za to, že tomu nedokážu udělat přítrž. Jsem na sebe hrozně naštvanej kvůli tomu, jak vždycky jen čekám na ten pitomej důvod, když přitom za tebou můžu prostě jen přijít a říct, že tě chci šukat, že se mi stýská po tvejch polibcích a po tvym těle, že zbožňuju to, když cítím tvoji zpocenou kůži na tý svý, a že to chci cítit zas.
CHCI přijít a prostě si bez vytáček o ten sex říct, a chci říct, že pak nechci odejít jako vždycky, že s tebou chci bejt až do rána, chci se vzbudit ve stejný posteli a chci si s tebou sníst snídani.
To, jak ses na mě dneska podíval...
Já vím, že ti to taky ubližuje, sakra. Vím, že chceš, abych tě držel v náručí.
Myslím, že to vím.
Chci skončit to, co mezi náma je, a konečně začít něco novýho, konečně začít to, co doopravdy CHCI, ne tohle šílený, ujetý COSI, ale nějakej normální vztah, ať už to bude přátelství s výhodama, jestli nebudeš chtít víc, nebo...
Sakra, Jani. Já bych víc chtěl.
Nejsem typ na chození, nikdy bych nebyl, ale sakra, dokážu si představit, že bych ty tvý rty líbal častějc, že by se na mě ty tvoje čokoládový oči častějc dívaly tím způsobem, jakým se na mě dívají ve chvíli, kdy se navzájem svlíkáme. Dokážu si představit, že s tebou budu ŽÍT, a to se mi ještě nikdy v životě nestalo.
Nechci ti už ubližovat, sakra.
Miluju tě.
I když nevím, kdy a jak se to stalo.
Ale vysvětluje to, proč mi od doby, co ses mi přimotal do života a tohle všechno začalo, nebyl nikdo, s kým jsem chtěl chodit, dost dobrej. Proč jsem na všech našel nějakou chybu, jako třeba, no... málo rozcuchaný a málo černý vlasy.
Musím to skončit. Vím, že musím.
Skončit a začít znova.
Vrátil jsem se k tvýmu bytu, i když jsem odešel sotva před hodinou, a stojím u tvejch dveří už pěknejch pár minut. Sbírám odvahu. Ještě se můžu otočit a vrátit se. Ale stačí si jen představit tvůj úsměv...
Dveře se otevřou, a ty se tváříš zatraceně překvapeně. A oči máš ubrečený, sakra.
Ublížil jsem ti víc, než jsem myslel.
Chci se otočit a zmizet, protože vím, že tohle nezvládnu, že ti nemůžu říct nic z toho, co chci, nemůžu ti říct, že TĚ chci, když jsem ti udělal tohle.
Chci vypadnout, ale nemůžu, protože to ti ublíží ještě víc.
Takže tě prostě jen obejmu. A ty obejmeš mě. A já na krku cítím tvoje čerstvý slzy.
"Co po mně ještě chceš, Liimatainene?" zeptáš se tiše.
"Nic," zašeptám. "Jen tebe."
A pak, aniž bych si uvědomil jak...
Se zase jednou líbáme.