Ani nevím proč. Protože ten deníček mi zatím vůbec nepomáhá.
Vážně VŮBEC.
Jediné, k čemu mi je, je to, že mě nutí na něj myslet v situacích, ve kterých jsem se na něj myslet už odnaučil.
Jako třeba při masturbaci, pokud to potřebujete vědět.
Jo. Mstím se za tenhle zasranej deník, prostě jo.
Když si to teď dělám, myslím na to, jak jsme měli první zkoušku se Salvation, jak jsem mu řekl, že je perfektní, a jak jsme se políbili, když už všichni odešli, a jak jsme si to pak v nějakým pomatení smyslů rozdali přímo na gauči ve zkušebně.
Na to, jak jsme na sebe pak vytřeštěně zírali, a na další zkoušce se na sebe pro změnu skoro nepodívali.
Vynechávám to, jak najednou Japa zrovna ve chvíli, kdy jsem předváděl melodii, co mě napadla, zaječel: "Panebože, ty jsi s ním ŠUKAL!"
Sohei byl v tu chvíli rudej až za ušima, zíral do země a prostě se tvářil, že snad ani neexistuje.
Japa na mě křičel, jestli mi náhodou nepřeskočilo, protože přece vím, jak tyhle věci vždycky dopadají, tak JAK jsem mohl vůbec DOPUSTIT...
No, a já na něj pro změnu zařval, že to, koho šukám, je kurva MOJE věc, a jestli je to člen kapely, tak JE a on s tím NIC neudělá.
A tehdy se Soheiek rozzářil tak, že mi bylo jasný, že to nebyla jen jednorázovka.
Žádné komentáře:
Okomentovat